A co když budu rodit kleštěmi...?

...Tak se předem zbytečně nestresujte. Používají se jen v krizových situacích a rozhodně bezpečněji a méně často, než se zdá z hrůzostrašných porodních historek, které mezi ženami kolují.
A co když budu rodit kleštěmi...?
Vizuálně skutečně připomínají mučící nástroje a popis jejich použití také na klidu nepřidá. Kleště se skládají z pravé a levé kleštiny, které jsou ve středu uzamykatelné, aby se nemohly nekontrolovatelně rozevřít. Podle tvaru kleštin, zakřivení a zámku porodníci rozeznávají několik typů. Minimem je znalost a ovládání dvou druhů. Tzv. východové kleště se používají v situaci, kdy je hlavička v nejnižší části pánve. Postup je následující: Při klešťovém porodu se přikládají tenké kovové kleštiny podél hlavičky děťátka tak, aby ji při sevření zachytily v oblasti čelistního kloubu. Mozková část je tím chráněná horní částí kleští jako přilbou. Plynulým tahem za rukojeť nástroje je pak miminko taženo za hlavičku ven.

Jen když je dítě zdravé
Na dobré pověsti kleštím rovněž nepřidalo, že si jimi v minulých letech občas „ulehčovali“ lékaři práci dosti nešetrným způsobem. V Čechách je nejznámější obětí kleští dcera moderátorky Mirky Čejkové, která si odnesla mentální postižení. Ve světě s porodními kleštěmi souvisí například i „bernardýní“ pohled herce Sylvestra Stalloneho. Narodil se v roce 1946 v chudinské porodnici, kde mu kvůli použití kleští byla přerušena nervová vlákna v levé tváři. Dnes se s nimi i vzhledem k velkému riziku žalob zachází mnohem opatrněji. K porodním kleštím (latinsky forceps) se lékaři uchylují jen v krizových situacích. Podle porodní asistentky Vítězslavy Babkové je používají nejčastěji, když se dítě dusí. K tomu dochází například v momentech, kdy už nastala druhá doba porodní, dítě je hlavičkou v pánevním východu, vstoupilo do pánve a bohužel si přitlačilo nebo natáhlo pupeční šňůru, a tím si zastavilo přívod okysličené krve. Na císařský řez je už v těchto chvílích pozdě, anebo by znamenal z hlediska bezpečnosti děťátka či maminky mnohem horší variantu než obávané kleště.
 
Co nebo kdo ale rozhodne, že teď už skutečně není zbytí? „Zkušenost,“ odpovídá paní Babková. Při dobře provedené operaci je tak poranění dítěte výjimkou výjimek.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Nebudete první a ani poslední
Tuto komplikaci u porodu vám nikdo nepřeje, ale přinejmenším se můžete utěšovat, že rozhodně nebudete první. Už na rytinách ze starověké Persie najdete obrázky zvláštních nástrojů s koženými popruhy, kterými tehdejší „porodníci“ pomáhali děťátkům na svět. Kliknete-li si na internet, najdete pod heslem „porodní kleště“ napínavé vyprávění Ludmily Cuřínové, která podrobně popisuje, že se jejich novodobý vynález datuje někam na přelom 16. a 17. století a že jsou spjaty s francouzským rodem Chamberlenů, kteří uprchli v době hugenotských válek do Anglie. Základem nástroje, který se jen s menšími úpravami vyrábí dodnes, byly dvě široké ploché lžíce s okénky zakřivené tak, aby snadno přilehly na hlavičku dítěte. V místě křížení ramen byl zámek, který umožňoval spojení obou ramen až v těle matky.
 
Vymyslel je Peter Chamberlen, který začal v Londýně pracovat jako chirurg a pomocník při porodu a přestože se pro přestoupení zákonů dostal i do vězení, domohl se nakonec jako lékař značného jmění. V lékařské a porodnické praxi pokračovali i další členové rodiny a chovali se současně velmi „tržně“. S vidinou značných zisků a výlučného postavení po několik generací konstrukci nástroje úspěšně tajili až do konce 18. století. Kolem roku 1740 nezávisle na sobě tři porodníci Plugh, Levret a Smellie vymysleli modernější zakřivený tvar klešťových lžic tak, aby kopírovaly úhel porodního kanálu. O dvě století později, v roce 1929, už bylo po celé Evropě evidováno přes pět set různých variant.
 
A na závěr něco pozitivního: Rozsáhlá izraelská studie na téměř třiceti tisících mladých lidech ve věku 18 let, kteří přišli na svět nejrůznější cestou – spontánním nekomplikovaným porodem, kleštěmi nebo císařským řezem – nezjistila vůbec žádné rozdíly v IQ.
 
V současnosti se častěji než kleště používá tzv. vakuumextraktor, neboli VEX, což je zařízení, které se nasadí na hlavičku miminka. Je podstatně šetrnější jak k matce, tak k dítěti, ale nehodí se v každé situaci. Více ovakuumextraktoru např. na www.clinicalinnovations.com/kiwi.htm.
 
Text: Jana Trnková
 
ČLÁNKY DNE:
 
 
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře