9 vět, které zachraňují výchovu

Znáte to, není důležité jenom to, co říkáte, ale i jak to říkáte. A když mluvíte s dětmi, platí to dvojnásob. Proč - a jak tedy na to?

1.  „U nás doma takhle nemluvíme.“

Je to jiné než káravé „Jak to mluvíš?“, kterým si koledujete o drzé odpovědi na škále od „normálně“ až po „jako tatínek“. Množným číslem odkazujete ke společným (!) pravidlům - žádné vydělování ani ukazování prstem („ty“ děláš něco špatně), vůči kterému se člověk automaticky ohradí, ať je mu šest, nebo čtyřicet. Lze aplikovat i u mrňousků, kteří jsou u vás na návštěvě.

2. „My máme pravidlo, že ..."

Tahle věta mě mnohokrát zachránila, když jsem se už už chystala seřvat tu bandu rozjívenců na čtyři doby. (Dvojčata rovná se dvojnásobný počet kamarádů, kluků i holek.) Ne, vy nezačnete ječet: „Ještě jednou tě uvidím na tý terase a…“ (doplňte sama podle naturelu), natož navádět: „Padej z tý terasy!“, nýbrž klidným hlasem pravíte: „U nás doma máme pravidlo, že na terasu se nechodí. Zábradlí ještě není hotové a mohli byste si ublížit.“ To většina juniorů považuje za rozumnou řeč a vy se vyhnete protivnému komandování.

3. „Za deset minut vyrážíme. Kdo bude první dole?“

Tatínkovský trik. Ano, můžete namítnout, že tahle a podobné výzvy podporují sourozenecké soutěžení a soupeření, které se celou dobu cíleně (a se střídavými úspěchy, když to řekneme eufemisticky) snažíte oslabit, ale víte co? Tohle je jednoduché a šetří to čas i nervy. Navíc dát jasný časový limit je fér. Nemluvě o tom, že tím děti učíte získat představu o čase a schopnosti ohlídat si ho.

Školák | Předškolák | Praktické rady

VIDEO: Podívejte se na skvělý trik, jak naučit děti zavazovat tkaničky

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře