Mnozí kojenci se v osmém měsíci už dokážou sami posadit, a to z kterékoli polohy. Vsedě se jim moc dobře prozkoumávají okolní předměty. S věcmi v rukou malý „vědátor“ pohybuje nejprve stejně, například oběma kostičkami současně klepe o stůl či bok postýlky, později se snaží tlouci hračkami o sebe. Občas se mu to podaří. Jeho pozornost už poutají i malé předměty, které se pokouší brát jen dvěma prsty – mezi palec a ukazováček. Ale prsty ještě nejdou proti sobě, a tak úchop mezi stranou palce a stranou ukazováčku připomíná pohyb nůžek.
Protože i drobné věci chce poznat dokonale, všemi smysly, strká je do pusinky, tak dávejte pozor, aby je nespolkl nebo nevdechl. Často se také stává, že si děti strčí kuličku či korálek do nosu nebo do ucha. Byla by však škoda takové věci dětem k průzkumu vůbec neposkytnout. Vývoj jemné motoriky by se opožďoval. Zkrátka – třetí čtvrtletí miminkovského věku je na pozornost rodičů obzvlášť náročné. Ale ještě těžší bude, až mimi začne prchat, byť po čtyřech.
Rak a rukochodec
V plazení se „osmiměsíčňák“ stále zdokonaluje. Někteří zvláště „nároční“ plazivci si pohyb zpestřují změnou směru a, namísto aby se rukama přitahovali dopředu, odrážejí se jimi a posouvají se dozadu. Na tomto „račím“ pohybu není nic špatného, protože se v podstatě jedná o stejný pohybový mechanizmus jako při plazení vpřed.
Dobrým tréninkem na chůzi po čtyřech je zvedání na rukou, tzv. trakař. Společně jej zvládnete, když v poloze na bříšku zvednete miminku natažené nožky a ono se začne automaticky vzpírat na rukou. Trakař bude sice jen stát, protože prcek zatím nezvládne přenést váhu na jednu ručku a druhou zvednout, ale za měsíc dva se už také rozjede.
Mazlení? Jen trošku...
„Ťu ťu, ňu, ňu... Pojď ke mně,“ vrhají se často babičky a tety na osmiměsíčního drobečka. Drapnou ho a muchlají v náruči. Ten se po chvilce začne odtahovat. Tvářička se zakaboní. Slzičky jsou signálem, že už toho má právě dost. Rodiče, kteří se svému dítěti věnují, už určitě vědí, že jejich klouček či holčička se neradi mazlí. Zatímco jiní mrňousové se tělesného kontaktu nemohou nabažit, jim je příliš těsný. A to by měli všichni respektovat...
Vousatý chlap
...nebo „roztomilá“ tetička. Oba jsou na tom stejně. Pokud na ně není miminko zvyklé, nemají šanci. Jsou „cizí“, tedy úplně jiní než ti „vlastní“, u kterých je bezpečno. Tak to vidí osmiměsíční mrně a dospělí by se měli snažit to pochopit. Pro miminko je teď moc důležité mít jistotu, že „jeho lidé“ jsou nablízku. Že ho vždycky vezmou do náruče a odnesou do bezpečí, což z jeho pohledu může představovat třeba určitou vzdálenost od babičky, kterou vidělo naposledy před měsícem.
POKROKY - z polohy na kolínkách se dokáže posadit a ze sedu si umí vrátit na všechny čtyři
- doplazí-li se k něčemu, za co se může chytit, nakročí jednou nožkou a přitáhne se do stoje, ze kterého však obvykle hned sedá či spíše padá na zadeček.
- trénuje přípravu na lezení – plazení se zlepšuje, houpavý pohyb na kolenou a dlaních už naznačuje malý posun, často střemhlav vpřed
- bere i drobné předměty tzv. nůžkovým úchopem
- chápe příčinu a následek, dokáže si např. hračku přitáhnout provázkem
- podle specifických vlastností předmětu pozná, že s ním může jinak manipulovat – papír může mačkat, paličkou způsobovat hluk, měkkou gumovou hračku ohýbat