I moje děti se často nechtěly na cizí lidi usmívat, reagovat na jejich povely. Já jsem je ani nikdy k ničemu podobnému nenutila. Viděla jsem, že jim není komunikace příjemná, že se stydí, chtějí jít pryč. Proto jsem pokaždé podobnou konverzaci raději ukončila, případně jsme rozhovor zaměřili na jiný cíl a nechali děti rozkoukat. Intuitivně jsem dělala správně. Strach z cizích lidí je totiž jednou z prvních obav, kterými si batolata procházejí. A ať už se bojí bouřky, nebo sousedky z vedlejšího bytu, v každém případě je zapotřebí citlivý a klidný přístup.
1. Strach z lidí: Netlačte na pilu
Stydět se a být nedůvěřivý je pro dítě přirozenou reakcí. I pokud jde třeba o prarodiče, kterého naši malí dlouho neviděli. Že se budou v takový okamžik držet trochu zpátky, není nic nenormálního.
Podle psychologů je ovšem naším špatným postojem nutit potomka, aby šel okamžitě babičku či dědu obejmout, aby odříkal nově naučenou básničku pomalu ještě mezi dveřmi. A úplně nejhorší je mu ještě vynadat, pokud se tomu brání. Dítě si podobnou situaci potřebuje korigovat samo. My bychom tuto skutečnost měli respektovat a dopřát mu tzv. zahřívací kolo, kdy se samo rozhodne, jestli nově příchozího přijme, nebo nikoli.
2. Strach z odloučení: Ujistěte dítě o své lásce!
Obvykle kolem jednoho roku života si batole uvědomí, že i maminka se mu může vzdálit. A to u většiny dětí způsobí paniku, tzv. separační úzkost. Často si tak máma nemůže odskočit ani do koupelny, aby okamžitě nenastal hysterický pláč. Obvykle tento strach z osamění a ztráty kontaktu s rodičem časem odezní, ale u některých dětí se ve vlnách vrací. Zhoršují ho krizové situace, například rozvod rodičů. Proto se snažte zachovat klid, i když to není snadné.
Vysvětlete drobečkovi, že i když někdy musíte odejít, vždycky se k němu vrátíte. Pro tyto chvíle mu pak zajistěte „opatrovníka“, u kterého se bude cítit v bezpečí, třeba babičku.
Nikdy ale malé dítě neopouštějte při projevech separační úzkosti, pokud je unavené, hladové, nemocné - příště by to mohlo prožívat ještě hůře. Vždy se s ním při odchodu rozlučte a ujistěte ho, že se vrátíte.
3. Strach z nadpřirozena: Naučte dítě bránit se!
Bubáci, duchové a strašidla bývají tématem všech dětí okolo třetího roku. Třebaže máme tendence říct: „Neboj, máma tě nedá,“ podle příručky Dětské strachy a úzkosti od Jana-Uwe Roggeho to není správný postup. Mnohem lepší je prý se napojit na dětskou fantazii a vymyslet nějaký společný,,fígl“, jak nadpřirozenou bytost přemoct. Třeba že bubáka schováte do koše, zaženete mečem, odradí ho polštářek s levandulí... Protože kdybyste se stali „výhradními“ ochránci dítěte vy, mohlo by si na vás vytvářet patologickou fixaci, stát se na vás závislé v překonávání všech překážek. To žádoucí není. Lepší cestou je ukázat mu způsob, jak se se strachem může popasovat samo.
4. Strach z přírodních jevů: Dejte mu pocit bezpečí!
Zejména hrůza ze tmy, která se objevuje kolem druhého roku věku, je velmi běžná, notoricky známá. A my rodiče bychom měli chápat, že je ze strany dětí opodstatněná, že tma má jistou mytickou podobu, budila obavy a nadpřirozené představy u primitivních kultur, vyvolává je i u nás. Dítě se skutečně bojí, tma je mu nepříjemná, proto bychom neměli v první řadě jeho strach bagatelizovat, posmívat se mu, zhlehčovat to. Aby se náš drobeček cítil lépe, pak se dá jeho problém řešit lampičkou, vaší přítomností až do doby usnutí, anebo vysvětlením, že u vás doma mu vážně nic nehrozí. Pomáhá i příjemný usínací rituál, třeba čtení pohádky na dobrou noc.
Podobné je to i se strachem z bouřky, i v tomto případě bychom měli dítěti dodat pocit bezpečí, být s ním, pokud to potřebuje. Ve všech situacích pak s dětmi o jejich můrách mluvte!
5. Strach ze zvířat: Vysvětlujte a rozšiřujte obzory!
I když jste milovníkem zvířat, váš potomek to možná cítí jinak. Jakmile vidí psa, chce utéct nebo se vás křečovitě chytne za ruku, myš nebo had ho vyděsí k smrti. I to je přirozená reakce malého človíčka, který ještě nemá svět takzvaně osahaný, teprve ho poznává. Na vás je, abyste byli moudrými průvodci. Zasvěťte své děti do chování a života zvířat, vezměte ho do zoo, na farmu, objasněte, že i zvíře má podobné vlastnosti a strachy. A pokud můžete, klidně mu pořiďte zvířátko domů. Když dítě pochopí zákonitosti světa kolem sebe, bude ho děsit o mnoho méně.
Jak zahnat bubáky?
Co můžeme udělat, aby se děti co nejdřív zbavily separační úzkosti? Pro každé dítě je od samotného narození alfou a omegou pocit bezpečí, který by mu měli rodiče vytvořit a zároveň jej poskytovat ve formě lásky a péče. Každé dítě je v tomto ohledu jinak citlivé a rodič musí sám vycítit, co dítě potřebuje. Určitě není dobré dítě nechávat často samotné a já osobně nesouhlasím s názorem, že když brečí, máme jej prostě nechat vyplakat o samotě. Naopak je dobré u dítěte být.
Ano, chce to trpělivost, ale dítě nikdy nebrečí jen tak. Jak pomoct dětem s překonáváním bariér v sociálních kontaktech, například při vstupu do školky? Základem je vždy rodina a komunikace, kterou rodiče své děti učí. Když se dítě naučí interakci v rodině samotné, není tak plaché a nebojí se navazování nových kontaktů. Někdy rodiče dělají chybu v tom, že za dítě mluví a nenechají jej, aby se samo ve společnosti projevilo. Ideální také je, když rodiče dítěti dovolí socializaci s ostatními dětmi a nechají jej také občas bez jejich dozoru (hlídání kamarádky, u prarodičů apod.).