Jací jste tatínkové?
Mirek: Tak to se musíte zeptat mých tří dětí nebo mé manželky. Řeknu to tak, u prvního syna jsem byl nervák, u dcery kliďas, za což jsem na sebe začal být náležitě hrdý, a teď u nejmladšího syna jsem zklamal sám sebe = zase jsem ten nervák.
Martin: Nevím, co by na tuto otázku odpověděly moje děti, ale doufám, že by mě zhodnotily kladně. Ačkoli zrovna včera jsem Ivoše do půlnoci trápil s procvičováním matematiky. Myslím si, že rodič by měl mít u dětí respekt, ale taky to má být parťák. Sám se snažím o obojí a snad se to daří.
Lukáš: Snažím se dceru vychovávat jako dobrý kamarád. V rámci mezí partnersky. Když to však začne být moc, když to malá dětským způsobem zneužije, pak jsem dospělácky přísnější. Tím, že jsem ve dny, které s dcerou trávím, zároveň i mámou, mám velký pocit opatrovnictví a odpovědnosti za výchovu.
V čem nejvíc se vám s narozením dětí změnil život?
Mirek: Změnil se mi absolutně! Najednou jsem nebyl ten obletovaný! Ale dokázal jsem to a už jsem zase (také) ten obletovaný!
Martin: Určitě záleží na období, kdy se potomek narodí. Jiné to bylo v mých třiceti, kdy se narodila Bára, jiné ve čtyřiceti s Ivošem, a když před sedmi lety přišla na svět Emička, to jsem byl, patrně vzhledem ke svému pokročilejšímu věku, nejdojatějším otcem široko daleko. Ale každé z dětí můj život mění vlastně neustále. A v tom je právě to obrovské kouzlo, že najednou nežijete jen kvůli sobě. Je to doživotní zodpovědnost, ale třeba u nás jsou děti i nevysychajícím zdrojem veselých historek a zážitků.
Lukáš: Samozřejmě že se mi změnil. S dětmi totiž rosteme, vidíme v nich sami sebe a učíme se od nich. Líbí se mi, když něco malá jiskrně zodpoví, uslyší, zpracuje, zavnímá. Na druhé straně v ní vidím i své negativní stránky, jak má problém s tím, když se jí někdo směje, cítím, jak ji štve prohrávat, jak se umí urazit a zlobit. Tudíž když jí cokoli vysvětluju, vysvětluju to vlastně zároveň i sobě. Tedy učím se s ní.
Co byste popřáli nebo vzkázali mužům-otcům?
Mirek: Hlavně SE tolik neprožívejme!
Martin: Asi to, co si přeju sám: Aby se jim děti vyvedly podle jejich představ.
Lukáš: Den otců je hezký svátek. Líbí se mi. Jeden z mých oblíbených autorů Arto Paasilinna vydává své knihy vždy, když se ve Finsku slaví den mužů, tedy i otců. Hrdiny jeho románů, napsal jich už přes třicet, jsou vždy trosky, alkoholici, nebo naopak mistři světa. Je to velká legrace a ta by mužům ani otcům chybět neměla.
