13 mýtů nebo pravd o tom, co všechno mimino vydrží

Novorozené miminko prý vydrží moc, někteří rodiče se domnívají, že víc než dospělák. A tak zkoušejí a zkoušejí, co všechno unese. Víte vlastně, co pro ně je a co není vhodné?
13 mýtů nebo pravd  o tom, co všechno mimino vydrží
1. I miminko rozhodí změna času na letní. Dřívější vstávání mu neprospěje…
Letní čas se naštěstí miminek negativně nedotýká - to spíš jejich maminek či dětí, které musí maminky o hodinu dřív „odvléct“ do školky nebo do školy. Miminka mají svůj biorytmus daný základními biologickými potřebami - tím, jak se jim v určitých téměř pravidelných intervalech vyprázdní žaludek, jak dostanou hlad… Jejich potřeba příjmu potravy se letním časem ovlivnit nedá.

2. Děťátko by nikdy nemělo být ve tmě. Lepší je, když má celou noc rozsvícené „velké světlo“
Když se miminko v noci z nějakého důvodu probudí – má hlad, žízeň, bolí ho bříško – lepší je nerozsvítit, ale nechat si na skulinku pootevřené dveře. Tak malé dítě pochopitelně čas nerozeznává. Bude-li v místnosti světlo (ať už ve dvanáct nebo ve tři), mohlo by mít pocit: je ráno a já jsem vyspané. Jenže když přijde opravdový den, bude utahané a bude spát… Dítě by si od samého začátku života mělo zvykat, že existuje den a noc. Pro celonoční svícení není tedy důvod.

3. Novorozené miminko je hotový člověk, a tak s ním můžeme hned tentýž den, kdy se vrátíme z porodnice, vyrazit do obchodního centra, na úřady i k doktorovi…
Maminka odchází s dítětem z porodnice zhruba tři dny po jeho narození. Vystavovat je bezprostředně po propuštění z porodnice kontaktu ve velké skupině lidí se nedoporučuje. Děťátko je ještě v té době velmi vnímavé na zevní vlivy, mohlo by se nakazit chřipkou či nějakým jiným onemocněním. Navíc nemá ještě zcela „zajetou“ termoregulaci a ve velkých nákupních centrech je „vystaveno“ klimatizaci, která pro ně není to nejlepší. Z pohledu pediatra by mělo být novorozené dítě 10 až 14 dní doma, i během šestinedělí by mělo mít spolu s maminkou speciální „šetřivý“ režim. Nákup, oběhávání úřadů atd. může obstarat tatínek nebo někdo z rodiny. Ono se mu samozřejmě nic stát nemusí, ale může. A proč je zbytečně vystavovat nebezpečí…

4. Novorozenec by si měl na všechno zvykat odmalička, a tak s ním klidně může žít v jedné místnosti pes, kočka nebo jiné chlupaté zvíře
Dítě si skutečně zvykne na všechno, ale otázkou je, proč by si mělo zvykat hned od narození… Tak malé miminko by se nemělo dostat do bezprostředního kontaktu se zvířaty. Ani ne proto, že by mu snad hrozilo kousnutí nebo škrábnutí od pejska – rodiče je pravděpodobně dobře ohlídají – ale určitě není vhodné, aby byl v místnosti, kde miminko přebývá, rovnou zvěřinec. A pokud jde o psy, je třeba počítat s tím, že při venčení leccos očichají a pak doma mohou „očichat“ nebo olíznout miminko a přenést na ně nějakou infekci.

5. Žijeme v moderní době a bez moderních pomocníků se žít nedá. Nevadí to nám, nemělo by tedy vadit ani novorozenému miminku, že hned vedle něj běží celý den a často do noci počítač a televize…
Dítě se asi na televizi nebo do počítače nedívá… Ale měli bychom mu dopřát takový spánkový komfort, aby když ho maminka nakrmí a přebalí, mohlo v klidu spát.

6. Kouření nevadí, pokud tatínek nečadí dítěti v pokoji, ale chodí si zapálit do kuchyně
Jestli mohou zazdít dveře, tak asi ne... Jenže tak to obyčejně není. Kuřáci mají bohužel pocit, že se ke své rodině chovají šetrně, když si stoupnou k otevřenému oknu a vyfukují kouř ven. Ale „zapomínají“, že proudění vzduchu ho logicky nese dovnitř. A kouř v jedné místnosti? Ten se samozřejmě šíří i do těch druhých… V bytě by se prostě kouřit nemělo – a to neplatí jen pro období, kdy máme čerstvé miminko.
 
Klepněte pro větší obrázek 

7. Pro miminko je nejlepší, když je od rodiny odděleno, proto by mělo mít od příchodu z porodnice vlastní pokoj. Soukromí je nadevše…
Další extrém! Dítě od počátku svého života potřebuje bezprostřední kontakt – ať už vizuální či sluchový se svou rodinou. I když nereaguje, vnímá, když je s ním někdo v místnosti, vnímá intonaci řeči atd. Čím více podnětů má, tím lepší předpoklady má k psychomotorickému vývoji. Navíc se upevňuje vazba na členy jeho komunity.

8. Rekonstrukce bytu se protáhla, zatím jsou hotovy jen zdi. Podle tatínka vdechování pachu čerstvé omítky, ani vlhká místnost dítěti neuškodí, maminka si myslí pravý opak
Maminka má pravdu. Pokud je někde čerstvá omítka, doporučuje se větrat, větrat, větrat. Ovšem, je-li v takové místnosti dítě, asi se tolik větrat nemůže, aby tam nebyl průvan. Když se nevětrá, je tam extrémní vlhko a ani „ingredience“, které v omítce jsou, dítěti nesvědčí. Pobyt v takových prostorech rozhodně není pro dítě ideální.
 
9. Pupíček není třeba šetřit, ale je možné ho klidně, když děťátko koupeme, namáčet. Nic mu to neudělá…
V prvních čtrnácti dnech se doporučuje čistit pupíček lihem – jako prevenci infekce. Pokud tedy maminka dítě krátce ve vaničce „ošplouchne“ a pak pupíček lihem vyčistí, nic se neděje.

10. Pro miminko není potřeba speciální vanička nebo kyblík (škoda peněz), ale můžeme je hned od příchodu z porodnice koupat ve velké vaně…
To je otázka priorit… I do vany samozřejmě můžeme dát lehátko, ale stejně to není ono. Vanička v prvních týdnech a měsících života poskytuje dítěti větší komfort. Nejde jen o to, že se s ním mamince lépe manipuluje, ale miminko v ní má větší pocit bezpečí a jistoty. Maminka mu může lépe „naměřit “ vodu – ta by měla sahat asi do půlky hrudníčku – a díky tomu mu nenateče do oušek. Kromě toho se do koupele (kvůli chloru, který pokožku vysušuje) dávají přísady – ne šampon – které se dávkují na určitý objem vody, což se nám ve veliké vaně tak nepodaří.

11. Když je doma čerstvé miminko, mělo by se dbát na „hygienickou“ čistotu…
Žádný extrém není dobrý. Pravdou je, že je v bytech, ať už na venkově nebo ve městech dost prašno. Každý prach má svůj charakter. Na ten městský mohou být navázány určité částice – mikrobakterie, roztoči… Uklízet by se mělo přiměřeně. Nikdo nemůže a snad ani nedokáže vytvořit doma sterilní prostředí – a je to i zbytečné. Extrém od absolutní čistoty k absolutní špíně je v podstatě takový plynulý přechod – takže nejlepší je zlatý střed.

12. Kojenec nemusí být v postýlce, může spát kdekoli. Má tak lepší přehled, co se děje kolem
Jsou rodiny, které opravdu postýlku nemají, jen matraci někde v koutku. Ta by ovšem neměla být moc vysoká (maximálně 10 cm). Tedy žádná pohovka, žádný gauč. Kdyby se skulilo dolů, mohlo by si ublížit. Kolem šesti měsíců, kdy už začne kojenec lézt, je pro něj přirozenější, že má svoje ohraničené místo, kde může mít nějakou hračku. Později si začne na ten svůj kouteček, kam bude chodit spinkat, vytvářet silnou vazbu, bude mu dávat pocit jistoty.

13. Novorozenec může klidně cestovat s dospělými. Nevadí mu dlouhé přesuny na chatu, chalupu, do hor ani k moři
Když budu mít mrňavé miminko a budu se s ním autobusem přesunovat třikrát týdně z Prahy do Brna, asi to nebude to pravé ořechové…
I v tomto případě platí, že novorozenec by měl být s maminkou zhruba 10 až 14 dní „uklizený“ někde, kde si na sebe budou zvykat, kde budou mít komfort při „jídle“, při přebalování atd. Vždycky jde totiž o to, co si pod cestováním představujeme a jaké podmínky miminku zajistíme.
 
Text: Vlasta Adamcová
Odpovídá: MUDr. Milan Kudyn
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře