1. Vyjděte vstříc zájmům svých dětí – najděte cíl výletu, který je určitě zaujme. Také pamatujte na to, že byste neměli jet více než hodinu (a pokud možno přímým spojem).
2. Zjistěte si informace o místě, kam vyrážíte (archeopark, rezervace, hrad, muzeum apod.) předem. Budete připraveni na nejrůznější eventuality.
3. Připravte dítě na to, že pojedete na výlet. Mluvte o tom, co tam bude k vidění. Navnaďte ho. Ale neslibujte příliš, zklamání by vám zážitek mohlo zkazit.
4. Pokud už jsou děti větší, dejte jim vlastní „kapsičku“ přes rameno, kam si mohou uložit cestovní a návštěvnické „nezbytností “ (např. kapesníky, zápisníček, tužku).
5. Myslete předem na povzbuzení při únavě – mějte po ruce v „tajné skrýši“ nějaký bonbonek, který vaše ratolesti vyprostí z nejhoršího přepadu únavy.
6. Jen je nechte, ať se ptají! Okřikováním, aby byli zticha, jim výlet jen znechutíte. Co je lepšího, než když se pídí po tom, jak co funguje? Pokud neznáte odpovědi, pátrejte na doprovodných cedulích, v průvodním letáku nebo po návratu domů v encyklopedii, na internetu atd.
7. Když narazíte na nepříjemnou osobu – ať už jiného návštěvníka, nebo průvodce –, nenechte se otrávit. Udělejte nějaký „zlomový bod“ – zajděte na svačinku, zahrajte si hru.
8. Odneste si něco „na památku“ – kamínek, list, prospekt z výstavy nebo třeba jen vstupenku, a tu pak založte do „výletnického zápisníku“, který jednou bude hezkou vzpomínkou na společné chvíle.
9. Po návratu si o zážitku a nové zkušenosti povídejte. Návštěva tak „nezapadne“ do myšlenkového haraburdí.
10. Nenápadně zjistěte dobře cílenými otázkami, jak se dětem výlet líbil, případně co jim bylo nepříjemné, a podle toho příští výletování naplánujte.