Zkušenosti maminek s porodnicemi po celé ČR

Mezi námi maminkami jsme se shodly na tom, že ve většině porodnic už to naštěstí není jako „za císaře pána“. To se konečně dozvíte i od nich. Vyzpovídaly jsme je. Třeba vám jejich názor, pokud budete váhat, pomůže a převáží pomyslnou misku vah na tu správnou stranu...
Zkušenosti maminek s porodnicemi po celé ČR
Lucie Horáková, Nová Ves
Loni v červenci jsem rodila v havlíčkobrodské porodnici. Na prvorodičku jsem měla velmi rychlý porod. Syn Matyáš (4,10 kg a 53 cm) byl za půl hodiny na světě. Můj nejkrásnější životní zážitek. Třetí den po porodu při vizitě (dětské) mě zdravotní sestra J. K. (horší sestru jsem nezažila) velmi hrubým hlasem osočila: „Vy nevidíte, že má syn žluté zbarvení těla, jak to, že ho nesluníte u okna?“ Já koukala jako „vyoraná myš“. Syn byl snědší a já jako prvorodička nevěděla o nějakém slunění u okna. Poté co mě seřvala o slunění, mi povídá: „Tak a teď vám ho musím vzít a vezmeme mu krev z hlavy.“ Syna chytla v zavinovačce jako kus hadru a odešla. Byla jsem úplně v šoku, začala jsem plakat. Co jsem si asi měla myslet. „Odebereme mu krev z hlavy.“
 
Tímto bych chtěla radit všem maminkám, ať si dávají pozor, zdali dítě není nažloutlé a hned ho dávají k oknu slunit. Nepřeju nikomu takový šok, jako jsem zažila já. Syn Matyášek byl pět dní pod lampou s modrým světlem, aby se žloutenky zbavil. Nosili mi ho jen na kojení, takže jsem své děťátko celé dny neměla u sebe. Dnes je to tříměsíční cvalík. Po žloutence ani vidu, ani slechu. Dětské sestry, jako je J. K., by neměli vůbec pouštět ze školy – nemají cit k takto malým tvorečkům, a pokud měla zrovna špatnou náladu, tak my za to rozhodně nemohli.
 
Eva Moučková, Hradec Králové
Termín jsme měli 19. prosince. Samozřejmě jsem zvažovala, kterou porodnici pro příchod na svět svého prvního dítěte vyberu. Nakonec jsem se rozhodla (přispěla k tomu asi i návštěva hradecké porodnice a velmi vstřícný přístup porodní asistentky) pro Hradec Králové. Hradecká porodnice vyhrála i z důvodu vybavení a péče, kterou jsou schopni poskytnout mamince i miminku v případě jakékoli komplikace. Nakonec se naše miminko opravdu 19. prosince začalo hlásit na svět. Musím říci, že jsem velice kvitovala rozhodnutí rodit v Hradci, protože kontrakce mi dávaly zabrat a nedovedu si představit, jet někam 60 km.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Po 16. hodině jsme se vypravili do porodnice.... Rodit jsem nakonec začala až kolem 22. hodiny. Manžela poslali domů a dosti bolestivé kontrakce jsem musela prožívat sama. Ač jsem si říkala sestře o balon, bohužel mi ho nedala s tím, že to na porod nevypadá. Doporučila mi, ať zkusím sprchu, takže já jsem první dobu porodní trávila na posteli a ve sprše. Přístup sestřiček do střídání směn (22. hodina) mě velmi zklamal. Po výměně personálu to bylo jiné kafe. Mám pocit, že to bylo hodně také psychické, že se mi porod rozběhl až za tak dlouho. Zavolala jsem manželovi, že může přijet. Ač jsem byla na sále celou dobu napojená na monitor, vnímala jsem to úplně jinak. Vím, že to bylo jiným přístupem sestřiček, já se zklidnila a uvolnila. Na svět dceři pomáhali tři porodní asistentky a pan doktor. Adélka se narodila 20. 12. v 1.20.
 
Na oddělení novorozenců jsem byla maximálně spokojená. Dětské sestřičky byly ochotné, vstřícné a pozorné k miminkům. Všude a vždycky záleží na konkrétním člověku...
 
Stanislava Hamáková, Kadaň
Porod jsem měla vypočítaný na 28. 2. 2008 a moc jsem se na ten den těšila. Měla jsem v plánu rodit ve známé kadaňské porodnici, kde mi bohužel udělali čáru přes rozpočet malováním, a tudíž uzavřením porodnice. Musela jsem se rozloučit se svým přáním rodit v „CAPu“ (Centrum aktivního porodu), a navíc v místě bydliště. Začali jsme pátrat po jiné porodnici a nikdy nebudu litovat svého rozhodnutí rodit v Ostrově nedaleko Karlových Varů. Komfort kadaňské porodnice mi v Ostrově vykompenzovali báječným přístupem zdravotnického personálu, ochotou, rodinnou atmosférou a novými přátelstvími. Jsem jim vděčná za nádherného chlapečka a příjemné vzpomínky na porod, i když nebyl jednoduchý. Takže, milé maminky, nehleďte na vybavení, ale i na přístup a jednání personálu.

Simona Kolihová, Bechyně
Koncem srpna jsem měla termín porodu již druhého dítka po osmi letech. Strach jsem měla asi jako každá maminka, ale také jsem se hodně těšila. Po zkušenosti z prvního porodu (20 hodin) jsem manžela raději chtěla nechat doma…
 
Porod ne a ne přijít sám, a tak si mě 5. 9. raději nechali v táborské porodnici. Zavedli prášek, píchli vodu, a než jsem se stačila vysprchovat, kluk jako buk byl na světě. Ani ne po hodině kontrakcí koukal na svět. Měl 3800 gramů a 52 cm.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Personál táborské porodnice byl vstřícný, vše, co mi dělali a dávali, vysvětlili. Sice prostředí trochu zastaralé, ale výborná péče jak o mě, tak o miminko. V současné době je ve výstavbě nový pavilon, takže se budoucí maminky mají na co těšit.
 
Stanislava Chaloupková, Ústí nad Labem
Má nejlepší nemocnice je v Ústí nad Labem. Natálka se měla narodit v srpnu, ale v nemocnici na ultrazvuku zjistili, že neroste, jak má, a tak jsme hned zůstaly v nemocnici. Od června až do 18. července jsem ležela na rizikovce. Sestřičky byly moc hodné a staraly se o nás vzorně. Toho 18. července jsem šla na císařský řez a Natálka byla na světě. Vážila 1,4  kg a měřila 43 cm. Byla v inkubátoru, a tak jsme další měsíc byly spolu v nemocnici. Naučila se pít mléko z lahvičky, a až měla 2 kg, tak jsme šly domů. I tam byli sestřičky a páni doktoři moc hodní a dobře se o nás starali. Teď je Natálce 14 měsíců, má 11 kg a je zdravá. Díky lékařům z ústecké nemocnice.
 
Lucie Hemrová, Dobříš
Rodila jsem v příbramské porodnici a byla jsem maximálně spokojená. Veškerý personál se ke mně choval velice mile a pozorně, se vším mi ochotně pomáhali a radili. Při porodu za mnou chodili na pokoj, kde jsem rodila, sestřičky i lékaři, aby mě podpořili a řekli mi, jak mi to jde, jak jsem šikovná a že je všechno v pořádku a všechno (klysma, epidurál) mi pečlivě vysvětlili, k čemu co slouží a jak vše bude probíhat atd.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Po porodu mě a přítele nechali chvilku se synem, pak ho odnesli, mě odvezli na pokoj si odpočinout. Hned ráno mi pomohli s kojením, s koupáním, přebalováním a oblékáním. Když jsme po několika dnech odcházeli z porodnice, dostali jsme dudlíček, knížky a časopisy, prací prášek a spoustu dalších vzorků a dárečků a všichni se se mnou i se synem přišli rozloučit a popřát hodně štěstí.
 
Lucie Štopplová, Ostrava-Poruba
Přála jsem si rodit v místě bydliště, byla to nově zrekonstruovaná porodnice a moc se mi to místo zamlouvalo, jenže to nevyšlo a skončila jsem ve vítkovické nemocnici. Nadšená jsem z toho nebyla. Vypadalo to tam, jako by se zastavil čas (Nemocnice na kraji města). Nemohu si jen stěžovat, jak lékaři, tak sestřičky byli prostě úžasní, ochotní, vstřícní, laskaví … s jejich přístupem jsem byla maximálně spokojená. Jen díky včasnému zásahu paní doktorky všechno dobře dopadlo, jinak by se můj syn pravděpodobně nenarodil živý. Bylo to všechno tak narychlo, ale já si pamatuji každou minutu, ty chvíle napětí, kdy syna vytáhli – nedýchal – museli jej křísit… a já se celou tu dobu modlila, aby se stal zázrak.
 
Před rokem jsem v téže porodnici skončila znovu. Nevěřila jsem vlastním očím, jak se všechno změnilo. Nové vyšetřovny, čekárny i porodní sály, vše prošlo rekonstrukcí. Bylo to moc krásné a barevné. Člověk si hned připadal příjemněji… Navíc mě potěšilo, že vidím staré dobré tváře lékařů i sester, kteří mi tenkrát pomohli a zachránili miminko. Pár nových sestřiček přibylo, a ani ty nezklamaly. Všichni jsou tam moc fajn, akorát oddělení šestinedělí zůstalo stejné jako před lety, alespoň jej vymalovali barevně, koupili nové postýlky…. Mám dvě krásné zdravé děti, zkušenosti s vítkovickou porodnicí velmi dobré a všem mohu jen doporučit. Primář Marion Mantič vedl celé těhotenství u druhého syna poradnu a nakonec porod. On i jeho tým jsou perfektní...
 
Inka Milfaitová, Kacéřov
V Sokolově jsem v září 2006 rodila svoji prvorozenou dcerku a musím říci, že přístup porodních asistentek byl maximálně vstřícný, snažily se o to, aby byl porod co „nejpříjemnější“. Podruhé to bylo loni. Vybavení porodnice bylo prakticky úplně stejné jako před dvěma lety, ale že bych něco při porodu samotném postrádala, říci nemohu. Porod byl delší a náročnější, ale to nám zase vynahradil tatínek, který byl celou dobu s námi. Taky se nám narodil 53 cm dlouhý a 4260 gramů vážící chlapák.
 
Přístup personálu byl naprosto profesionální, porodní asistentka a doktor se nám věnovali, jak jen to čas dovolil, jelikož jsme si začátek porodu naplánovali zrovna na předání směny, ani jsem nečekala, že budou ochotní jít kvůli nám i později domů, jen aby bylo vše v pořádku. Ještě si našli čas provést nás s tatínkem po porodnici, ukázat nám koupelnu, porodní sál a všechny věci, které jsme měli po celou dobu k dispozici, balon apod.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
A porod samotný? Opět nemohu nic vytknout, snažili se nám to ulehčit, jak se dalo, a po porodu taktéž. Odvedli mě na pokoj, nechali prospat, vysvětlili vše, co se hygieny týče, a pomohli do sprchy. Každou chvíli se přišli zeptat, jestli je všechno v pořádku. Že bych si porod užívala, říct nemůžu, a ani mě nenapadá nic, co bych si myslela, že by porod ulehčilo nebo snad urychlilo. Byla jsem na pokoji ještě s jednou maminkou, a ani u té si nejsem vědomá, že by byla nějak nespokojená.
 
Jak bych známkovala? Personál v porodnici určitě na jedna, vybavení některých pokojů, když se teď zamyslím, může být určitě lepší, tak asi na 2 – 3, a co se jídla týče, tak hodně slabá 3, ale to určitě není věc oddělení, ale celé nemocnice...
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články