[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Kdy budou? To je každý rok jiné. Mohou připadnout už na 22. březen nebo až na 25. duben. Vždy je to však první neděle po prvním jarním úplňku po jarní rovnodennosti. Věděli jste, že v českých zemích sestavil první velikonoční kalendář hvězdář Jan Kepler?
Někde stačily k mrskačce obyčejné proutky, jinde muži pletli pomlázky. Vyšlehání mělo děvčatům přinést nejen zdraví po další rok, ale vzbudit v nich prý i sexuální aktivitu. Ale například v jihozápadních Čechách se kdysi prý koleda obešla bez mrskání.
Na Budějovicku se zase koledovalo s tzv. berany – vysokými svazky prutů. Na Chodsku se nekoledovalo, ale dynovalo. Pomlázce se v různých koutech naší země říkalo hodovačka, mrskut, šlehač, tatar, žila, šibota aj.
Typickým velikonočním pečivem jsou jidáše, které se mazaly medem, a mazance – symboly slunce z vánočkového těsta. Krajově se pekly nesladké, někdy se sýrem. O Zeleném čtvrtku se podávaly vařený špenát, nádivka s kopřivami nebo tzv. pučálka – naklíčený hrách. Zkrátka něco zeleného pro zdraví.
Současné Velikonoce se bohužel smrskly na pouhý úklid, barvení vajíček a koledování s pomlázkou. Dřívější zvyky však byly mnohem bohatší a často se krajově lišily, jako například: Na Šumavě mládenci tzv. ťukali vejci. Kdo vajíčko protivníkovi prorazil, vyhrál.
Dívky svým chlapcům posílaly uzlíčky s bochánkem, červeným vajíčkem, šátkem a košilí a ti je za to zvali k muzice. Na Plzeňsku symbolicky upalovali Jidáše a uhlíky z popela si lidé brali domů pro ochranu stavení. Na Berounsku se o Bílé sobotě světil před kostelem oheň a hospodáři trochou popela sypali na louky kvůli dobré úrodě.
Recept na tradiční velikonoční jidáše naleznete zde>>>