Současné matky si uvědomují nevýhody používání dudlíku, proto stále méně miminek dostává do pusinky „šidítko“. Zároveň klesá dětská potřeba nechat se „šidit“ , protože maminky poctivě a dlouho kojí. Může se samozřejmě stát, že se rodina bez dudlíku neobejde.
PRO A PROTI
Dudlík dokáže děcko uklidnit i uspat, když spinká s dudlíkem a něco ho vyruší, začne dumlat a neprobudí se – to jsou nesporné klady dudlíku. Má ovšem také svá negativa a těch je mnohem víc:
1. Jestliže si na dudlík dítě zvykne, stále ho pak vyžaduje.
2. Když má batole dudlík v pusince, nebude si do ní dávat jiné předměty, což je nesmírně důležité pro jeho psychomotorický rozvoj.
3. Maminka, která automaticky vnucuje dítěti dudlík vždy, když zapláče, přestane hledat skutečné příčiny jeho nespokojenosti.
4. Dudlíky jsou v podstatě nehygienické.
5. Jsou tu mnohá zdravotní rizika. Obecně se vědci a lékaři shodují na tom, že je vhodné od jednoho roku věku dítěte podávání dudlíku striktně omezit.
OHROŽUJÍ JE?
Finští badatelé vyzkoumali, že dudlík má vliv na vznik zánětu středního ucha. U dětí, které dlouhodobě používají dudlík, byl prokázán častější výskyt kandidózy (infekce vyvolaná kvasinkou žijící v trávicím ústrojí) ústní dutiny, respiračních a střevních infekcí, zubního kazu a poruch skusu. Američtí vědci se také přiklánějí k riziku ušní infekce a navíc uvádějí, že dudlík má kojenec dostávat až po prvním měsíci života, kdy si navykne na kojení, aby dudlík neovlivnil jeho motivaci sát z prsu mateřské mléko. Pražská pediatrička MUDr. Miroslava Maternová tvrdí: „Za škodlivé považuji, když dítě má dudlík v ústech celý den, eventuálně celou noc, nebo když dudlík dostává dítě starší než jeden rok. Nadměrné dudání může mít negativní vliv na tvarování patra a může ovlivnit stav zubů.“
TYPY DUDLÍKŮ
Spokojené a pohodové děti, které dudlík nepotřebovaly, jsou ta nejlepší varianta. U spousty mrzutých dětí ale může dudlík způsobit zázrak, pro jejich maminky znamená pomoc. Jaký vybrat?
Můžeme je rozlišit jednak podle materiálu: silikonové jsou čiré, tvrdší a vhodné jen do doby, než začnou růst zoubky; kaučukové (popř. latexové) mají žlutohnědou barvu a jsou měkčí než silikonové (ale pozor: dudlíky z přírodního latexu mohou u citlivějších dětí vyvolat alergickou reakci).
Šidítka se liší tvarem: může být buď „klasický“, symetricky kulatý, plochý, nebo podlouhlý s kulatým koncem (speciálně na spaní).
Barva a tvar vnější části dudlíku pak určují jeho celkový design: tvářičku mohou zdobit hvězdičky, kytičky nebo ergonomické tvary, které se přizpůsobují obličeji dítěte. Někteří výrobci doplňují dudlík i zajímavými držátky, například fluorescentní typ, díky němuž najdeme dudlík lehce i ve tmě.
U dudlíku sledujme i to, pro jaký věk dítěte jsou určené. Maminka může dokoupit i praktický řetízek nebo úschovnou krabičku.
JEN 6 MĚSÍCŮ...
Každému děťátku vyhovuje něco jiného; tentýž dudlík bude jedno miminko plivat druhé ho bude zbožňovat. Když se neosvědčí hned první šidítko, zkuste koupit další. A který dudlík doporučuje MUDr. Maternová? „Dudlík by měl být plochý, anatomicky tvarovaný, měl by se používat jen na nezbytné utišení, třeba i na usínání, ale po usnutí by měl být z pusinky rozhodně vytažen.“
Na závěr můžeme poradit: pokuste se dávat dítěti dudlík jen do šesti měsíců věku nebo omezte „dudání“ na dobu usínání, maximálně na období stresu nebo nemoci. Po jednom roce nedávejte vůbec.
NABÍDKA CENY
Na „dudání“ se určitě nevyplatí šetřit (rozdíly v desítkách korun), jednoznačně doporučujeme renomované značky dudlíků, jejichž výrobci se řídí přísnými normami a nabízejí kvalitní sortiment pro jednotlivé věkové kategorie. Dudlíky se dají koupit i za 12 Kč, ale na jeho obalu se nedočtete nic o materiálu ani užití. (Připomeňme jen kauzu s karcinogenními dudlíky viz. TEST 1/2005, 2/2005).) Opatrnosti není nikdy dost!