Ač do mateřské pracovala v marketingové agentuře, vrhla se na vlastní značku Dadoos a dnes se už musí hodně otáčet, aby rozdělila spravedlivě čas mezi práci a malého syna. V prvních krocích jí pomohl manžel i vítězství v prvním ročníku soutěže Rozjezdy. Brzy tu o svých zkušenostech začne pravidelně psát v blogu.
Teď šijete, prodáváte, co jste původně?
Vystudovala jsem češtinu a francouzštinu na pedagogické fakultě, ale kromě praxe při studiu jsem nikdy neučila. Většinu času jsem pracovala v marketingové agentuře.
Jak jste se tedy dostala k capáčkům?
Náhodou. Nikdy bych nevěřila, že zrovna já budu něco šít. Po půl roce na mateřské dovolené jsem přemýšlela, do čeho se pustím, už dříve jsem si říkala, že jednou na mateřské začnu podnikat. Původně jsem měla úplně jiný nápad, ale ten by byl finančně i časově hodně náročný a asi i riskantní. Tak jsem pro začátek chtěla zkusit něco jednoduššího a rozhodla se pro eshop. Napadl mě název Nanožičky.cz, koupila jsem doménu a začala přemýšlet, co vlastně na ty nožičky budu nabízet. Původně byl sortiment širší, od ponožek po pevnou dětskou obuv, ale o kožené capáčky byl od začátku největší zájem, tak zůstaly jen ty. Žádné z cizích značek mi ale úplně nevyhovovaly, tak už byl jen krůček k tomu, abych začala capáčky sama šít. Tedy spíš pořádný krok, protože napřed jsem se musela naučit šít, vymyslet střih apod. Ale povedlo se a teď už v eshopu nabízím jen kožené capáčky vlastní značky.
Jak vypadá váš den?
Je to různé. Syn začal nedávno chodit dvakrát týdně do miniškolky, to se pak snažím celý den šít a ten čas využít. Kolem čtvrté ho vyzvednu, pak se většinou vracíme domů a hrajeme si. Když je syn doma, věnuji se hlavně jemu, maximálně dopoledne vyřídím emaily, když si hraje nebo, když se dívá na pohádky. Šití nechávám na večer. Spolu alespoň zvládneme nějaké domácí práce, na které jinak není moc čas. Když mám víc práce, mám po ruce dvě hlídací babičky.
Co děláte, když jste se synem?
Se synem trávím většinu času a společně zvládáme skoro vše. Spolu si hrajeme, zpíváme, je ukecaný a zvědavý, tak si pořád o něčem povídáme. Chodíme hodně ven, mezi děti, venčíme psy. Společně jezdíme také na nákupy, syn se mnou zvládá i většinu schůzek, úřady apod. Jediné, co s ním opravdu dělat nelze, je šití. Do dílny ho neberu.
Marketing je práce pro hodně společenské lidi. Nechybí vám lidi kolem?
Trochu jsem se toho bála, jestli mi nezačne vadit, že pracuji většinou sama. Ale lidí kolem sebe si užiju dost, když nešiju, a naopak mi docela vyhovuje zavřít se sama do dílny a mít klid. Možná se to časem změní, ale zatím nechybí.
Emaily, telefonáty se ale nedají vyřizovat jen v době, kdy dítě spí. Jak to děláte?
Emaily a telefony vyřizuji kdykoliv a kdekoliv. Syn si dost hraje sám, tak není problém doma vyřídit, co je potřeba. Jen to někdy trvá déle, protože mu každou chvíli na něco odpovídám, odbíhám se podívat na něco, co mi chce ukázat. Z mobilního telefonu vyřizuji emaily i na hřišti nebo na procházce.
Co říká manžel? Jak se na vás dívá okolí? Přeci jen jste začala podnikat s miminkem, to není úplně obvyklé.
Manžel mě od začátku podporuje, věří tomu, co dělám a pomáhá mi. Bez toho by to ani nešlo. Zařídil mi v domě dílnu, pomohl mi s marketingem i finančně. Myslí si, že je dobře, že o syna se někdy stará i někdo jiný, že není dobré, aby dítě bylo fixované jen na matku. Naopak říká, že by více zapojil ostatní, abych já se více mohla věnovat práci. V okolí se občas objeví názor, že bych měla být od rána do večera jen se synem a pracovat pak mohu celý život, ale je jich minimum. Většina lidí mi fandí, obdivují, že jsem se do podnikání pustila a některé kamarádky říkají, že jednou by to chtěly na rodičovské dovolené dělat stejně jako já.
Kolikrát jste si sama říkala, že to za to nestojí?
Možná mě to někdy napadlo, asi když bylo práce opravdu moc a já byla hodně vyčerpaná, ale nikdy jsem to nemyslela vážně. Myslím, že to za to stojí.
S čím nejvíc bojujete?
Sama se sebou. Mám tendenci vše odkládat na poslední chvíli a pak nestíhám, zbytečně jsem ve stresu. Vyhovuje mi, když je tolik práce, že na odkládání není čas. Žádný trik na „prokrastinaci“ totiž nemám, prostě jdu, až když opravdu musím… Nějaký trik bych naopak potřebovala poradit!
Kdyby přišla nabídka vrátit se do zaměstnání, vyměnila byste volnou nohu za jistotu pravidelné výplaty?
Nevyměnila a doufám, že ani nebudu muset. Jsem teď naprosto spokojená, baví mě to, vyhovuje mi ta svoboda a ani nejistota mi tolik nevadí, sice jsou to někdy docela nervy, ale aspoň se nenudím. Neumím si představit, že po tom, kolik úsilí mě podnikání už stálo, bych toho teď nechala. Mám plno nápadů a plánů do budoucna, tak snad se bude dařit.