Váš příběh: Za malou jsme dojížděli a přáli si, aby vše dobře dopadlo

Dobrý den, reaguji na článek: Znáte svět předčasně narozených miminek. Člověk o tom slýchá, ví, že se děti rodí i dříve, ale dokud ho to samotného nepostihne, tak si vůbec neumí představit, jaké to je.

Jsem maminka jedné předčasně narozené princezničky. Když se narodila, měli jsme doma už dvě starší dcerky. Jakmile jsem potřetí otěhotněla (musím napsat, že neplánovaně, přes antikoncepci), vůbec jsme nevěděli, co dělat, vzhledem k předchozím rizikovým těhotenstvím, navíc obě ukončené císařským řezem. Jeli jsme proto do ÚPMD za panem doktorem Heřmanem a s ním jsem těhotenství probrala. Řekl, že problémy opět budou, ale že pokud miminko chceme, že se o nás pokusí v ÚPMD postarat. Tak jsme si nakonec řekli, že to zkusíme.

V 17. tt jsem měla natolik špatné jaterní testy, že mě hospitalizovali a poležela jsem si u nich na kapačkách celý měsíc, než se mé jaterní testy stabilizovaly. Poté mě pustili do domácí léčby, vybavenou léky. Ale doma jsem si dlouho nepobyla, za 14 dní, když jsem měla poradnu a velký ultrazvuk, mě doktoři po poradě oznámili, že na rizikovém oddělení už mám připravené lůžko a ať si nechám z domova přivézt zabalenou tašku, že až do porodu se domů nedostanu. Měla jsem strašně ztenčenou dělohu, až hrozilo prasknutí. Takže další hospitalizace, tentokrát na dlouho, teda alespoň jsme si to všichni mysleli.

Nastal každodenní kolotoč monitorů, měření tlaku, také mě napíchali kortikoidy na dovyvinutí plic miminka, pokud by se narodilo dříve atd. a obden ultrazvuk, jak vypadá děložní stěna. Téměř každý den se u mě střídaly návštěvy, aby mi to tam utíkalo. A jednou právě po jedné návštěvě manžela, který odjel v pozdních odpoledních hodinách, mě přepadly bolesti, byla jsem přesně ve 30. tt.

Vzali mě ihned na ultrazvuk a z ultrazvuku jsme hned putovali na operační sál. Mezitím sestřičky z rizikového oddělení zkontaktovaly manžela, který hned přijel. Napíchli mi spinální anestézii a během půl hodiny byla naše malá beruška na světě. S váhou 1200g a délkou 34 cm. Malinkou mi v rychlosti ukázali a už pospíchala do inkubátoru a já posléze na JIP. Třetí den, kdy mě pustili z JIP na gynekologické lůžkové oddělení, jsme se šli s manželem na malou podívat, to jsem již od něj věděla, že nám zhubla na 1000g.

Kdo to nezažil, nezná ten pocit, jaké to je, když ten malinký uzlíček vidíte v domečku (jak v Podolí říkají inkubátorům), napojený na spoustu přístrojů a hadiček. Když mě sestřičky poučily (manžel to již znal z předchozích návštěv, když jsem ještě ležela na JIP), jak dezinfikovat ruce, co se smí a nesmí, směla jsem si malou pohladit, to její malé tělíčko, bylo to něco úžasného. Poté přišel dětský doktor, vysvětlil nám, že je malá v pořádku, že jen potřebuje výživu a „cpapíka“, kvůli kyslíku. Podepisovali jsme spoustu papírů.  Pak jsem za malou chodila několikrát denně. Dokonce mě nechali 5. den od porodu klokánkovat, byl to naprosto úžasný pocit. Po týdnu mě propustili domů a já i manžel jsme za malou dojížděli a na víkendy jsem tam zůstávala na ložnici matek.

A malá postupně přibírala, dělali jí všechna možná vyšetření, která naštěstí dopadla dobře. Mezitím jsem si doma vše připravila na příchod dcerky, nakoupila oblečení od velikosti 40, pořídila si monitor dechu. Když nastaly letní prázdniny a já odeslala děti k babičce a dědovi, odjela jsem do ÚPMD, kde jsem se předem nahlásila, že tam budu chtít zůstat s dcerkou až do propuštění. V ÚPMD jsme si společně ještě pobyly ještě týden. Jinak tam malá byla celkem 2 měsíce. Pak nastal ten dlouho očekávaný den, kdy malá dosáhla váhy 2000g a nám doktoři dali požehnání, že můžeme všichni odjet domů. Bylo to pro nás všechny náročné období, plné strachu, aby se něco nepřihodilo.

Všem jsem radostí volala, že budeme opouštět brány Podolí. Manžel pro nás přijel s autosedačkou a sbalenou taškou, kterou jsem doma připravila. Počkali jsme na propouštěcí papíry, byli poučeni co a jak dál, mezitím jsem to naše zlatíčko oblékla a odjeli jsme.

Klepněte pro větší obrázek

Od té doby už uběhlo dlouhých 16 měsíců, malá už dávno není malá, ale má již 10800g a 86 cm. Krásně všechno dohnala, z rizikové databáze jsme již více jak 3 měsíce vyškrtnuté. 

Chtěla bych tímto vzkázat maminkám, které to postihne, DRŽTE SE!!!
S pozdravem maminka Jana

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře