Váš příběh: V Krči už rodit nechci!

Přítel mě odvezl do Thomayerovy nemocnice, když jsem si myslela, že nastal den D.

Ale byly to jen poslíčky. Přesto si mě tam nechali, protože jsem čtyři dny přenášela. Sestřičky byly moc hodné.

Bolesti sílily, ale pořád to nebylo na porod – neotevírala jsem se. I když mi v pondělí 20. 12. odešla hlenová zátka, pan doktor řekl, že rodit budu nejdřív po Vánocích, že tedy můžu jít v úterý domů.

Už jsem byla nešťastná a chtěla jsem mít vše za sebou. Doma jsem si ani nestihla vybalit tašku a praskla mi plodová voda. Vrátili jsme se do porodnice a po půl hodince jsem šla na sál. Plodová voda byla zakalená, a tak šlo vše rychle.

I když přítel u porodu nechtěl být, nakonec byl. A byl mi velikánskou oporou. Narodila se nám krásná Klárka, kterou museli kvůli zakalené plodovce resuscitovat.

Nelíbilo se mi, že jsem nebyla informována, že malou Klárku resuscitovali, a nebyla jsem spokojena ani s přístupem sestřiček na oddělení šestinedělí. Takže v Krči rodit už opravdu nebudu.

Michaela Katančíková

Podělte se i vy o svůj porodní příběh! Své příspěvky i s fotografiemi posílejte na e-mail: lucie.fumfalkova@mojebetynka.cz

Převzato z časopisu Betynka.

 

 



Přidat příspěvek Nejnovější komentáře