Váš příběh: Šiji svačinové kapsy - se třemi dětmi za zády

Možná už jste je někde viděli. Místo pytlíku se svačinou mají některé děti chleba a banán v barevné látkové kapse. Magda Hájková takové šije, ze speciální látky se stříbrnou vrstvou, díky které stačí kapsu otřít a znovu použít.

Přitom Magda naposledy pracovala jako správce investičních účtů a šití ekologických kapes původně navrhovala kamarádce. Nakonec se do nich – i když je stále na mateřské s nejmladší dcerou - pustila sama. Díky tomuto nápadu patří mezi vítěze Rozjezdů 2012 (soutěž pro podnikatelské začátečníky), a o letošním podzimu se její stroj skoro nezastaví. Více na www.magsbags.cz

Co jste původním povoláním?
Keramik, mám vystudovanou střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni. Pak jsem pokračovala na Vyšší odborné škole informačních služeb oborem služby muzeí a galerií, ale ani tam jsem nezakotvila. Nakonec jsem začala pracovat pro Conseq Investment Management, což v té době byla menší investiční společnost, která se časem rozrostla.  Měla jsem na starosti správu investičních účtů retailových klientů. A jsem vlastně pořád jejich zaměstnancem, protože jsem už šestý rok na rodičovské.

Byla jste v Americe, i když jen půl roku, říkáte, že jste si hodně přivezla…
Opravdu moc. Hlavně jistotu, že se o sebe dokážu sama postarat. Já jsem od narození spíš extrovert, nedělá mi problém se seznámit, zapadnout do kolektivu a sžít se. Doba, kdy jsem byla v New Yorku, byla jednou z mých nejspokojenějších... Vlastně to bylo i tím, že jsem měla po škole, byla jsem mladá a bezstarostná, poznávala jsem svět. A tam je ten svět opravdu jiný, doslova nic není nemožné. Jsem za tu zkušenost vděčná. A i když se na jednu stranu děsím chvíle, kdy děti budou chtít zažít něco podobného, vím, že jim nebudu bránit. Je to takový schizofrenní stav. A těším se, že se tam jednou vrátím a všechna místa, která znám, ukážu manželovi a třeba i dětem. A třeba pojedeme i trochu dál.

Vyrábíte ekologické svačinové kapsy, to vlastní zkušenost vás k tomu nápadu dovedla?
S dětmi často jezdíme na chalupu a nevěřila byste, kolik odpadků se válí po lese a polních cestách. Většinou jde o obaly od sušenek, igelitové sáčky a jiné. Dokonce i kousek od našeho domu je na stromě ve větvích obrovský kus zamotaného igelitu, a kdyby to nebylo na soukromém pozemku, už bych ho dávno sundala. I své děti učím třídit odpad...

Minulý rok v létě přijela na návštěvu moje kamarádka, která žije už dlouho v Los Angeles, měla svačinovou kapsu plnou ovesných sušenek. Takový jednoduchý nápad, dvouvrstvá kapsa na suchý zip, skladná a lehká.  Moc se mi líbila. Udělala jsem si průzkum našeho trhu, zjistila, že tu nic podobného není a navrhla to kamarádce v té době shánějící práci. Nakonec jsem se do projektu ekologických svačinových kapes pustila sama. Začal kolotoč shánění látek, jak bavlněných svrchních, tak vnitřní zátěrové. První overlock jsem si koupila loni koncem srpna a do jara dalšího roku zničila tuny starých prostěradel, abych se naučila šít.

To jste další, která nešila. Vaše kolegyně z Rozjezdů Darina Bitmanová původně také neuměla šít a nakonec se tím živí.
I když mě moje maminka naučila většinu ručních prací od vyšívání, háčkování i pletení, šít na stroji jsem se učila sama. Vlastně ze začátku jen tak pro radost, první výrobky byly vánoční punčochy. Pak dlouho nic nevzniklo a teď jsou to eko kapsy.

Jak vlastně pracujete? Máte přece malé děti, máte hlídání? Jak vypadá váš všední den?
Děti mám tři. Tobiáškovi bude v únoru šest a chodí do školky. Mikuláškovi teď byly čtyři a Verunce je rok a půl. Ráno vodíme Tobiáška do školky, pak se přes poštu vracíme domů. Nevýchovně pouštím pohádku a vařím si kávu. Pak rychle zkontroluji objednávky, vyřídím maily a administrativu. Liší se den ode dne, někdy sháním látky, někdy a to hlavně, když se blíží trhy, se snažím více šít. Ta hlavní výroba kapes přichází na řadu až večer, kdy chodí děti spát. Děti jsou ještě malé, takže hodně času věnuji jim a skoro všechno děláme spolu.

Co všechno je třeba, když chcete podnikat na rodičovské?
Hlavně odhodlání a pevnou vůli. A pak taky nápad, nebo příležitost, kterou je třeba využít. Zatím podnikám na vedlejší podnikatelskou činnost, na živnostenském úřadě jsem si zařídila živnost a IČO, účetnictví se učím za pochodu a spoléhám na paní účetní, která mi ho vede v pořádku. Za loňský rok jsem byla v minusových položkách, ale to je přirozené, když člověk s něčím začíná. Věřím, že letos už to bude lepší. No a nesmím zapomenout na pomoc manžela. Na eshopu strávil spoustu hodin a pokud by mi nepomáhal s dětmi, tolik času bych kapsám dát nemohla.

Počítáte, že se vrátíte do své původní práce?
To je zatím ještě brzo soudit. Bůh ví, co bude, až ta chvíle přijde.

Z poslední rodičovské vám zbývá jen rok a půl, tak daleko neplánujete?
Raději ne, kdo ví, jak na tom s kapsami za rok a půl budu.

Máte pocit, že jste teď spokojenější?
Teď ano, mám tři zdravé a spokojené děti a dělám, co mě moc baví. Určitě jsem i sebevědomější, zjistila jsem, že dokážu věci dotáhnout do konce, a to i přesto, že někdy to není jednoduché.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře