„Kávu pražíme v malých dávkách, neuchováváme ji ve skladech, ale okamžitě expedujeme přímo k zákazníkovi.“ Čerstvě praženou kávu totiž podle Šumpíkové můžeme přirovnat k čerstvě upečenému chlebu, obojí má velmi krátkou trvanlivost. „Zhruba 90 % veškeré kávy prodané spotřebitelům je za vrcholem své slávy.“ Se svou firmou vyhrála v libereckém kole Rozjezdů finance, produkty a služby v hodnotě 250 tisíc korun, navíc poradenství pro start firmy.
Proč jste začala podnikat?
Podnikat jsem začala před pěti lety ve svých 26 letech a musím říci, že jsem k tomu dospěla postupně svými zaměstnáními. Ve své práci jsem se snažila vždy dělat maximum a také vědět o tom, co dělám, maximum. Nějak jsem ale stále více cítila, že si to chci zkusit sama. Být pracovně svobodná a dělat to po svém. Prostě podnikání jako takové mě velice přitahovalo a přitahuje stále. To, že můžete ke svým zákazníkům přistupovat tak, jak považujete za nejlepší vy sama, nabízet to, co chcete, a vidět, že to funguje, je opravdu skvělé.
Jak jste si to představovala před prvním dítětem?
Asi tak o 1000 procent jednodušeji, než to ve skutečnosti bylo. :-) 8 týdnů před očekávaným porodem prvního potomka jsem ze svého zaměstnání odešla na mateřskou dovolenou. Protože jsem ale hodně aktivní člověk, rychle jsem začala cítit, že je ideální doba začít podnikat. Vždyť mám před sebou 3 roky dovolené! Ovšem všechny maminky asi tuší, co jsem za 8 týdnů zjistila. To, co jsem si na sebe ušila, má k dovolené hodně daleko.
Jak dlouho jste pak byla s prvním dítětem pouze doma? A jak to pak vypadalo s druhým?
S prvním dítětem jsme zakládala svou původní firmu, ve které již nepůsobím. Založili jsme ji společně s přáteli, takže jsem na to také nebyla sama. Díky tomu jsem také dlouho mohla bez problémů dělat svou práci z domova. Více méně jsem od dcery začala odcházet „až“ v 18 měsících a to jen na jeden den v týdnu. Postupně s věkem pracovní dny přibývaly. Nicméně tuto firmu jsem kvůli velkým neshodám během druhého těhotenství opustila a v zápětí založila již firmu svou. To jsem už tušila, že má druhá mateřská moc o mateřské vlastně nebude. Na firmu jsem byla sama, takže jsem také měla mnohem více povinností. Dalo by se říci, že u druhého dítěte jsem práci víceméně nepřerušila. Ještě na porodním sále při kontrakcích po dvou minutách jsem vyřizovala poslední hovor a dvě hodiny po porodu, když mě pustili k mobilu, jsem vyřizovala další. Vzpomínám si, jak jsem volala jednomu dodavateli s omluvou, že jsem mu uhradila fakturu o dva dny déle, že jsem byla rodit. Říkal, že prý originálnější výmluvu na pozdě uhrazenou fakturu ještě neslyšel. Prvních pár týdnů jsem pak pracovala doma, ale zhruba po 3 měsících již začala 1 – 2x za týden hlídat babička.
Šlo s prací zkombinovat kojení?
S kojením jsem byla od svým pracujících kamarádek vyzbrojená spoustou užitečných rad, jak se to dá kombinovat, nicméně jsem pak bohužel obě své děti kojila pouhých 6 týdnů.
Jak vypadá váš pracovní den?
Vstávám v 5.30, v 6.15 až 6.30 se budí syn a s ním budím i starší dceru. V 7 hodin odvážím děti, dceru nejprve do školky a pak syna na soukromé hlídání. V 7.30 začínám pracovat. Vždy předešlý den si uspořádám schůzky a úkoly, které je potřeba ten den vyřešit a snažím se je organizovat tak, abych je vyřešila od 7.30 do 10 hodin. Od 10 do 12 hodin se věnuji věcem aktuálním, které většinou vyplynou z průběhu dne. Ve 12 hodin si vyzvedávám syna a odjíždíme domů. Malý se v tuto dobu, pokud se poštěstí, většinou ještě tak hodinku vyspí. Takže od 13 do 14 hodin vyřizuji maily zákazníků a to, co hoří. Ostatní, co zůstane, spolu s plány na další pracovní den si nechávám na večer, většinou mezi 19.30 až 21 hodin. Od 14 do 19 hodin se věnuji výhradně dětem, a to i v pracovní den.
Jak bojujete s těmi dny, kdy je všechno špatně: děti nechtějí spát, zákazníci se rozčilují, do toho manžel onemocní…?
Asi by se dalo říci, že čím náročnější ty dny jsou a čím déle již tyto situace řeším, tím možná s větším nadhledem k tomu přistupuji. Dříve jsem si vše hodně brala, stresovala se z podobných situací. Ale teď už je takových vypjatých dní opravdu hodně, a kdyby si člověk měl vše brát, tak to prostě nemůže dělat. Došla jsem do bodu, kdy jsem si sedla a opravdu začala přemýšlet o tom, jestli mi to za to stojí. A řekla jsem si, že ano. Miluju to, co dělám. Takže se špatným dnem se člověk prostě musí jen poprat a říct si, že zítra bude nový den a vše bude o sto procent lepší.
Tohle není vaše první firma, proč jste tu první opustila?
První firmu jsme založili spolu s přáteli. A jak to tak bývá, po čase jsme začali mít neshody. Bohužel se naše neshody dostaly do takových dimenzí, že se to začalo úzce dotýkat zaměstnanců i přímo našich rodin. Což bylo opravdu špatné. Práce už mě vůbec netěšila a postrádala veškerý smysl. I když jsem se prvním podnikáním hodně naučila, první podnikání je pro mě životní zkušeností, bohužel ale v tom horším slova smyslu.
Podnikáte i s manželem?
Samozřejmě to všechno vzniklo za obrovské podpory mého manžela, bez toho by to určitě nešlo. Ale nepodnikáme spolu a myslím, že to je na tom to dobré. Tím, že má svou práci, mi pak dokáže lépe poradit v té mé. Zachovává si odstup, řeší pouze důležité věci a dokáže mi pak v pár minutách dát velmi cenné rady.
Máte nějakou radu pro jiné podnikající maminky nebo ty, které o tom uvažují?
Je sobota 22.30 hodin, právě dokončuji práci, kterou jsem tento týden chtěla ještě udělat. Když se teď projdu po našem bytě, zjistím, že je potřeba ještě pověsit vyprané prádlo, vyndat nádobí z myčky a dát tam další, a asi by nebylo od věci vyžehlit. Vím, že dnes už do toho nejdu, i když mě to štve, raději si jdu odpočinout, ať jsem zítra usměvavá na děti. Pokud jste připravená se vyrovnat s touto téměř každodenní situací, kdy nestíháte domácí práce, jste připravená podnikat. Teď už na to připravte jen manžela. :-)