Vážila jsem 48 kilogramů a všichni mysleli, že to jen tak nepůjde. Mé těhotenství ale probíhalo úplně úžasně, vůbec mi nebylo zle a kromě čokolády jsem mohla jíst všechno. Byla jsem nabytá energií.
Když nám pan doktor oznámil: „Je to chlapeček!“, začaly debaty o jménu. Podle rodinné tradice to měl být jasně František - šestá generace z přítelovy strany, ale já nechtěla. Líbilo se nám ještě jméno Jakub, rozhodli jsme se proto pro jména Jakub František.
Všichni z rodiny a přátelé tipovali, kdy se náš drobeček narodí. Termín podle doktorky jsem měla 21. 12. 2009. Netrefil se nikdo, náš Jakoubek mě chtěl asi překvapit, narodil se totiž 13. 12. na můj svátek. Byl to nejlepší a nejkrásnější dárek, jak pro mě, tak pro rodinu.
Porod, ač jsem se hrozně bála, byl super a rychlý. Začalo to v půl třetí ráno, v pět hodin jsme jeli do porodnice. Bolesti byly mírné a nepravidelné. Přijali mě a prohlédli s tím, že budu do hodiny rodit. Sestřičky mě vzaly na sál a hezky se o mě staraly. Když mi paní doktorka píchla plodovou vodu, byl Jakoubek v 7:20 na světě.
Dali mi ho na břicho, byl to krásný pocit. Přítel mě držel za ruku a celé to s námi prožíval. Kubíček vážil 3150g a měřil 48cm. Máme krásného, zdravého syna, krásně se přisál a hezky papá i teď, kdy mu jsou už dva roky.
Porod i bolesti byly v pohodě, šití horší, ale sestřičky i lékaři v Turnovské porodnici byli úžasní. Vše mi ukázali a radili přesto, že jsem toho spoustu okoukala u mé sestry Darči, která má roční Amálku a skoro tříletou Agátku. Všem moc děkuji. Nešla bych rodit nikam jinam, ale bohužel porodnici v Turnově zavřeli.
Lucie Dědková
Podělte se i vy o svůj porodní příběh! Své příspěvky i s fotografiemi posílejte na e-mail: lucie.fumfalkova@mojebetynka.cz