Váš příběh: Mé miminko mělo volnou tekutinu v bříšku

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh těhotenství a následného porodu a možná uklidnit nějakou z dalších budoucích maminek! 

Otěhotněla jsem v říjnu 2008 a od začátku jsme se na miminko moc těšili. Celé  těhotenství bylo bez komplikací, bez nevolností a vše probíhalo naprosto v  pořádku.  Okolo 30.tt jsem byla objednaná na 3D ultrazvuk do porodnice v Podolí,  kde jsem byla hlášená také k porodu. Samozřejmě jsem se těšila, až uvidím své  miminko tak, jak bude přibližně vypadat. Asi jako každá nastávající maminka.  Ovšem ultrazvuk nedopadl úplně podle představ. Paní doktorka, která mě  prohlížela, našla v bříšku miminka něco, co se jí nezdálo být v pořádku, a tak mě objednali na druhý den na další prohlídku k paní doktorce Kučerové. Bohužel ta viděla na UTZ to stejné a diagnostikovala to jako ascites plodu  (volná tekutina v bříšku plodu). 

Na internetu jsem hledala vše možné, ale nacházela jsem samé děsivé věci. Na UTZ  mi pořádně nedokázali říct, jak ascites může miminko ohrozit, kde vznikl nebo, co bude dál. Každý týden jsem dojížděla na kontroly, protože si mě zároveň převzali i do poradny.  Zkoumaly se všechny končetiny miminka, velikost vnitřností, velikost miminka, funkce atd. Samé děsivé věci a žádná konkrétní odpověď. Vše se ale zdálo být v pořádku. Přesto mi byl doporučen  odběr plodové vody a návštěva genetického oddělení. I zde vyšlo vše v pořádku, ale ty nervy bych nikomu nepřála. 

Ve 34tt.jsem byla umístěna na oddělení rizikového těhotenství, kde mi byly podány injekce na  podporu vývoje plic miminka (pro případ předčasného porodu). Po 4 dnech jsem  byla propuštěna, protože ascites se nezvětšoval. Následovaly však další kontroly a ve 36. tt jsem byla opět uložena na oddělení  rizikového těhotenství a 1. 6. 2009 mi byla aplikována tabletka na vyvolání  porodu, jelikož jsem měla termín na dobu, kdy se chystalo malování sálů a poporodního oddělení a pro případ komplikací chtěli mít vše pod kontrolou.   

Nic se ovšem nedělo. Byla jsem stále otevřená na 2 prsty a měla jsem jen  šílené bolesti v kříži. Nedalo se ani ležet, ani sedět. Na noc jsem dostala  tabletku na spaní, která by ovšem nezastavila porod, pokud by to přišlo. Ani  přes noc se však nic nedělo, a tak mi 2. 6. ráno byla podána další vyvolávací tableta.  A zase nic. Celý den to stejné. Monitor a velké bolesti zad. Večer jsem si tabletku na spaní ale nevzala a i přes strašné bolesti zad na chvíli usnula. O půlnoci mě probudilo nutkání vstát a jít do koupelny. Jen co jsem tam došla, ze mě cosi začalo vytékat (jako kdybych učurávala). Bylo to bezbarvé a tak jsem šla za sestrou, která mi oznámila, že to je plodová voda a poslala mě na monitor.

Po  monitoru jsem si vzala tašku a přesunula se na porodní pokoj. Na pokoji mi asistentka dala klystýr, střídala jsem skákání na balonu se sprchou, ale pořád jsem byla otevřená jen na 2 prsty a měla bolesti zad. Po několika hodinách jsem se začala otevírat více a když už jsem byla otevřená na 5 prstů, byl mi podán na mojí žádost epidurál, který bolesti zad značně zmírnil a kapačka na urychlení otvírání. 

Potom šlo vše celkem rychle, přišel doktor, protože už jsem měla strašné nutkání tlačit, pediatr, asistentky... Najedno tady bylo hodně lidí, ale nějak jsem to ani moc nevnímala. Jen jsem se snažila dostat našeho broučka ven. Po skoro 10ti hodinách jsem ve zdraví porodila syna Erika! Ihned po porodu ho  odnesli na kontrolu, protože v první chvíli nedýchal. Měl v porodních cestách ohnutou hlavičku a proto musel být vyndán za použití kleští, ale naštěstí ho to nijak  nepoznamenalo.

Ascites (volná tekutina) po porodu už v bříšku nebyla. Prostě se sama vstřebala, a tak veškeré obavy a slzy nakonec byly zbytečné. 

Všem maminkám, které porod  teprve čeká, držíme palce a přejeme zdravá a krásná miminka a jen bych chtěla dodat, že ne vždy je to tak horké, jak se možná na začátku zdá... Hodně sil! 

Petra

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře