Váš příběh: Lukáška jsem porodila za půl hodiny!

Ten den v devět hodin jsem vstala a šla na záchod, kde jsem zjistila, že začínám špinit. Tak jsem si řekla, že je to asi hlenová zátka a že budu asi ten den rodit. Napsala jsem příteli okolo půl jedenácté, že to bude zřejmě ten den, ať je na telefonu.

No a v tu dobu mě při snídani začaly pobolívat dole záda. Ale bylo to jen občas. Tak jsem koukala na internet, jestli by tohle mohly být příznaky porodu (večer před tím jsem měla poslíčky) a bylo tam, že to u někoho může bolestí dole v zádech začínat. Nijak jsem nepanikařila, protože to bylo jen občas a nemuselo to nic znamenat. Jen jsem si přála, aby mi neodtekla plodová voda, abych pak nemusela do dvou hodin jet do porodnice a tam potom čekat třeba několik dní...

Bolesti byly stále častější a asi od jedenácti hodin mě bolela celá záda a bez přestávek (ale pořád se to dalo vydržet). Nejlepší bylo chodit. Okolo dvanácté přišli naši a mamka mi záda masírovala. Pak jsem si chtěla dát polévku, ale záda byly už docela nesnesitelný, protože já bolest zad neznám a tahle hlavně neustupovala, byla taková tupá. Ale stále se to dalo opravdu vydržet. Nakonec jsem si tu polévku nedala, zvedl se mi žaludek a ještě jsem musela na záchod.

No a okolo jedné hodiny jsem volala kamarádce - porodní asistentce, jestli to může být už k porodu, že mě bolí záda v kuse (už jsem byla i ve sprše) a ona řekla, že každý to má jinak, že neví, ať si napustím vanu a jsem tam cca dvacet minut a uvidím, jestli to povolilo nebo se to naopak zhoršilo. Tak jsem vlezla do vany a mamka mi záda pořád masírovala a já ve vaně nevydržela snad ani pět minut a začalo se mi chtít tlačit. To byl divný pocit, když se mi chtělo tlačit a já věděla, že nemůžu.

Tak jsem rozhodla, že jedeme do porodnice a příteli zavoláme podle toho, co mi tam řeknou, aby nejezdil zbytečně. Nasedli jsme do auta i s taškami, ale ta cesta byla za trest. To tlačení byly kontrakce a byly strašně časté, asi po dvou minutách a já měla pocit, že se roztrhnu, ale stále jsem byla v pohodě. Prostě to byl jen divný pocit a tlak na konečník. Velká bolest ne a to si myslím, že mám práh bolesti hodně nízko, že nic moc nesnesu!
Musela jsem počkat, až kontrakce odezní, abych vylezla z auta, stihla jsem mezi další kontrakcí i dojít do čekárny a sednout si na monitor, a pak to zase začalo. Mezi kontrakcemi jsem odpovídala na dotěrné dotazy sestřičky, pak přišla zase kontrakce a já už to musela prodýchávat.

Po chvíli mě odpojili a hned jsem šla na vyšetření. Tam zjistili, že už budu opravdu rodit, tak jsem sestřičce řekla, aby našim v čekárně řekla, ať zavolají příteli, aby okamžitě přijel. Zakázali mi tlačit, abych se vnitřně nezranila. Zase mě připojili na monitor, tentokrát vleže, a zase se jsem musela odpovídat na otázky.

Říkali, že možná budu na monitoru jen deset minut a půjdeme rodit. Přišla doktorka a já jsem jí řekla, že už se mi chce hrozně tlačit, že to nemůžu vydržet. Tak mi to nezakázala a ani neřekla, na kolik jsem otevřená, asi to bylo rovnou na deset centimetrů. Dali mi prostěradlo, abych se zahalila a šlo se na sál. Tam jsem si sundala těhotenské tílko a podprsenku a zůstala jsem nahá, sestřičky mi nechtěly hledat v tašce noční košili. Byly ale hrozně hodný, jedna doktorka a dvě asistentky, fakt úžasný!

Do porodnice jsem přijela před druhou a malý byl na světě do půl hodiny! Museli mí píchnout plodovou vodu a ani se nestihl klystýr a ani úplné doholení. Tlačila jsem asi osmkrát a bylo to. Tlačit mi moc nešlo, tak mi pak pomohla sestřička tlakem na břicho. Po malým jsem porodila ještě placentu, to mi píchli oxytocin, potom mě zkontrolovali a zašili a dvě hodiny jsem odpočívala na sále s přítelem. Ptala jsem se, jestli mě nastřihávali, a doktorka říkala, že museli, ale ani jsem to necítila.

Přítel to chudák o minutu nestihl, ale já ho tam nakonec ani nepotřebovala. Stihl by to, ale hledal foťák a nevěděl, že ho mám s sebou. Tak přišel akorát, když malému přestřihli šňůru a dali ho na mě a začal plakat. Přítel si ho pak podepsal a byl u vážení a měření a také ty dvě hodiny. Chvilinku tam byl s námi i syn Lukášek, a pak nám ho odnesli na prohlídku, jestli je v pořádku a na mytí.

Takže tak probíhal můj úžasný porod.

Šárka Neubergová

Podělte se i vy o svůj porodní příběh! Své příspěvky i s fotografiemi posílejte na e-mail: lucie.fumfalkova@mojebetynka.cz

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře