Jednoho dne ráno mě vzbudila jistá nevolnost a střevní potíže tak jsem si říkala: „No, to je paráda, ještě mít tak střevní chřipku.“ Každopádně mě pobolívalo břicho jako čert, ale stále jsem to přičítala spíše nevolnosti něco jako porod mě v tu chvíli nenapadlo. Ještě jsem se snažila najíst, ale k ničemu to nebylo. A tak to šlo celý den až do 19 hodin, kdy jsem přítele vyslala, ať jde do lékárny a koupí mi feniklový čaj. Mezitím jsem se naložila do vany, udělala si peeling, umyla vlasy, ale bolest byla čím dál horší a snad už po minutě.
Vylezla jsem z vany a přítel, když se vrátil, ta se zeptal: „A nerodíš náhodou?“ Odpověděla jsem mu: „To je blbost.“ Ale po deseti minutách jsem mu řekla, ať zavolá rodičům, že raději jedeme. Když dorazili, bylo 19:20. Já jsem se mezitím složila a říkala, že na to nemám, že to nedokážu. Vzala jsem jen župan a jelo se do porodnice, cesta tam tvá asi 10 minu. V autě přítel brečel dojetím, že malá už jde na svět, ale já nic nevnímala.
Když jsme tam dorazili, trvalo snad věčnost, než mě přijali. Na sál jsme dojeli v 19:45, tam mi praskli plodovou vodu a v 19:52 byla naše malá Natálka na světe!
Už je to krásných 20 měsíců a musím říct, že se těším na další porod a doufám jen, že příště to poznám dříve. Ale na jednu stranu aspoň jsem svou první dobu porodní prožila doma, což má své plus. Ale je jasné, že příště opět rodím v Thomayerově nemocnici v Krči, jelikož pani doktorka na porodním sále byla skvělá a moc ji děkuji za oporu.
Teď s odstupem času už se jen směji, že chudák můj milovaný a báječný muž a tatínek musel lítat všude možně, abych si já pak konečně uvědomila, že vlastně rodím.
Přeji všem hodně krásných a jednoduchých porodů a nebojte se rodit přirozeně.
Veronika Kadeřábková
Podělte se i vy o svůj porodní příběh! Své příspěvky i s fotografiemi posílejte na e-mail: lucie.fumfalkova@mojebetynka.cz