Váš příběh: Díky vyprávění o pejskovi, bylo šití zábava

Byla jsem druhorodička, tak už od začátku těhotenství jsem přesně věděla, do čeho jdu.

Můj první porod v roce 2008 byl vyvolávaný, protože naší princezně Elišce se na svět nechtělo, tak ji museli doktoři pomoci. Proto jsem si říkala, že i při druhém mimču to bude také určitě vyvolávané, i když jsem v duchu doufala a přála si, ať mi třeba praskne voda a já zažiju ten shon, kdy pojedeme s manželem narychlo do porodnice.

Mé přání se mi vyplnilo a 28. 2. 2012 ve 21 hodin mi praskla voda. Elišku jsme odvezli k babičce a jelo se. Po cestě jsem měla bolesti po 5-10 minutách. Do porodnice jsme přijeli chvilku před 22. hodinou. Sestry si mě od manžela převzaly a šlo se. Natočit na monitor a jak naschvál se bolesti pomalu začaly ztrácet a byly nepravidelné - 5, 10 a 20 minut. A takhle se to táhlo pořád.

Sestry byly velice příjemné, chodily kontrolovat a já mezi bolestmi koukala na hekárně na televizi a přála si, ať už to přijde, protože jsem byla strašně nedočkavá. Po dvanácti hodinách, když jsem byla stále otevřená jen na dva prsty a porod nikde, jsem dostala antibiotika, aby bylo mimčo v pořádku. A stále jsem čekala. Od 15 hodin mi začaly konečně pravidelné bolesti po 10 minutách, ale byly jen křížové (bolely tedy opravdu příšerně), ale na monitoru nebyly vidět, protože se u toho nestahovala děloha.

V 18 hodin, když se měnily služby, mi ještě velice příjemná sestra řekla, ať si nechám píchnout injekci na bolest, a že ráno začneme porod vyvolávat, tak ať se vyspím, že dneska už určitě neporodím. Prohlídka v 18 hodin ukázala, že jsem pořád na dva prsty a nikde se nic neděje. Ale jen, co doktorka odešla, mi v půl sedmé začaly bolesti zesilovat. Hurá, už byly po minutách. V půl osmé další kontrola a já byla stěží na tři prsty, tak mi dali nějakou tabletu, aby porod urychlili a opravdu to fungovalo.

Začaly mi bolesti po dvou minutách. Když jsem sestře v půl deváté řekla, že bolesti už snad nevydržím, tak mě prohlídla a řekla, že jsem už 6-7 prstů a že mi dá klystýr. Podle jejích instrukcí jsem šla na WC a čekala, ale sotva jsem za sebou zavřela dveře, už jsem kontrakce stěží vydychávala. Sednout si na mísu byl pro mě v tu chvíli nadlidský výkon, když přišla sestra zkontrolovat, jestli jsem udělala potřebu, tak jsem řekla, že na záchod opravdu nepotřebuju, a že už rodím, protože už jsem nemohla přestat tlačit, už jsem byla rozhodnutá prostě rodit. Sestra mi ze začátku ani nevěřila že to snad ani nikdy neviděla, že by se člověk po krystýru nevyprázdnil, ale když mě viděla, tak mi pomohla, doslova mě dotáhla na sál. Koukla na mě a řekla, že opravdu už rodím, tak okamžitě zavolala primářku a ta, když přišla, tak mi oznámila, že už mám půlku porodu za sebou. Třikrát jsem zatlačila a ve 21:05 hodin byla na světě naše druhá princezna Nelinka (48cm a 2700g).

Malá mě hodně potrhala zevnitř, ale díky paní doktorce, která mi u šití vyprávěla, jakého má doma pejska, byla nakonec ze šití „docela“ zábava.

Sestry na oddělení šestinedělí byly velice příjemné a ochotné. Sice naše Nelinka bude slavit narozeniny jednou za čtyři roky, ale jak všichni říkají, aspoň bude pořád mladá.

Teď už jsme všichni pěkně v klidu domova. A Eliška má svojí malou sestřičku velice ráda. V porodnici Slaný jsem byla dvakrát a jela bych tam i potřetí. Velice tamnímu personálu děkuji.

Zdenka Menčíková

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře