Váš příběh: Díky koním chodí Josífek dřív než ostatní

Děti s oční vadou, s níž se narodil i malý Josífek Michalenko z Huntířova na Jablonecku, zpravidla začínají chodit až po druhém roce. Tedy výrazně později než jejich vrstevníci. Josífek to ale zvládl mnohem rychleji. Díky koním.

„Josífek je naše třetí dítě, porod byl sice těžký, stejně jako oba sourozenci se i on narodil císařským řezem, ale nakonec žádné komplikace nebyly, úplně zdravé dítě. Asi po měsíci jsme si všimli, že kouká přímo do slunce a vůbec nemrká. Přišlo nám to zvláštní, ale uklidňovali jsme se, že oko se vyvíjí dlouho a pomalu," popisuje první dny Josífkova života jeho maminka, Halka Michalenková.

Mezi druhým a třetím měsícem si rodiče všimli, že Josífek mívá „bloudivé" oční pohyby. Navíc nereagoval očima na hračky, nesledoval okolí. A tak se rozběhl kolotoč vyšetření. V Centru zrakových vad v Praze zjistili, že oči jsou hluboce pod normou, o měsíc později se v centru rané péče ukázalo, že sice nastal posun k lepšímu, přesto následovaly další návštěvy ordinace a nemocnice. „V sedmém měsíci to bylo vyšetření v Centru zrakových vad u doktorky Klepněte pro větší obrázekMoravcové, kde se potvrdila těžká zraková vada. Po dvoutýdenní hospitalizaci jsme uslyšeli možnou diagnózu: Leberova vrozená amauróza – genetická vada, při níž oko neumí zpracovat vitamin A, který je pro vidění nepostradatelný," říká Halka Michalenková teď už s nadějí v hlase. Pokud se totiž diagnóza potvrdí, možná se podaří Josífka vyléčit. V zahraničí jsou známy tři případy úspěšné operace této vady.

Důležité v tuto chvíli bylo, aby se Josífkův život co nejvíce podobal životu ostatních dětí. Jenže když dítě nevidí, opožďuje se i jeho pohybový vývoj. Zrak je totiž zásadní i pro rozvoj pohybového aparátu. Bez očí chybí motivace posunout se dál. A tak paní Michalenková s Josífkem cvičila, docházeli na fyzioterapii, cvičili Vojtovu metodu.

A pak přišel velký zlom. Fyzioterapeutka jim doporučila koně. V červnu 2013, když byl Josífkovi necelý rok, absolvovali první lekce v hiporehabilitačním středisku Svítání v Tanvaldě, o prázdninách pak intenzivní hiporehabilitační pobyt a od září chodí jezdit pravidelně jednou týdně. Loni v listopadu, když byl Josífkovi rok a půl, začal najednou sám chodit. „Začal chodit vlastně z hodiny na hodinu, udělal dva kroky, pak ještě dva a pak prostě šel," popisuje maminka.

Klepněte pro větší obrázekNení přitom běžné, aby dítě s takovou vadou začalo chodit již v roce a půl. „Jízda na koni pomáhá u zrakově postižených s orientací v prostoru, tu Jozífek získal právě díky této terapii, stejně tak jako rovnováhu. Dnes prakticky nepoznáte, že máme postižené dítě, na první pohled je Jozífek normální veselý kluk. Až na ty oči. Chce všechno poznávat, zpívat, opakovat, hrát si, jeho dva starší sourozenci se k němu chovají, jako kdyby byl zdravý, my rodiče také. Je to úkol, který jsme dostali, Josífek věděl, kam se má narodit," uzavírá Halka Michalenková.

Hiporehabilitace pomáhá ročně tisícům dětí i dospělých s nejrůznějšími fyzickými i psychickými problémy. Vždy je ale nutné vybrat takové středisko, které je skutečně profesionální, má odborný zdravotnický personál a speciálně vycvičené koně. V České republice jich jsou desítky a sdružuje je Česká hiporehabilitační společnost, na jejíchž stránkách najdete kompletní seznam a další důležité informace.

Více informací na www.hiporehabilitace-cr.com

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře