Totální změna

Když se z ženy stane matka, změní se její životní styl tak radikálně, že si to dopředu stěží dovede představit. Může o tom číst, může o tom slyšet, ale dokud to sama nezažije, těžko si dovede představit, co všechno ji čeká...
Totální změna
Zatímco až do devátého měsíce těhotenství dělá žena prakticky všechno, co dřív (tedy kromě kouření, pití alkoholu a ležení na břiše), po porodu se její životní rytmus obrátí doslova naruby. Zejména prvorodičky vracející se z porodnice s mile naivní představou, že péče o rozkošné voňavé miminko je nejbáječnější úděl ženy, obvykle procitají z růžového snění už během šestineděli. Běžný den novopečené matky totiž nabízí minimum vzrušujících okamžiků... Zato se můžete „těšit“ na hromadu poměrně nezáživných a stále se opakujících činností, z nichž ještě nejvíce uspokojující je kojení (pokud to jde). A to nemluvím o tom, že málokterá z nás (včetně zanícených čtenářek příruček pro rodiče) si dovede dopředu realisticky představit, jak strašný je to pocit, když se vám zoufale klíží víčka a nějaký tyran (rozuměj vaše roztomilé miminko) vás nenechá v noci spát ani hodinu v kuse.
 
Mezi lidi...
Na první pohled zvenčí by se mohlo zdát, že zvolnění životního stylu a celkové zklidnění, které čeká maminku na mateřské, je pozitivní změna v životě. Jenže vyprávějte to někomu, kdo byl předchozích deset let zvyklý na hektický rytmus dne, desetihodinovou pracovní dobu, hromady schůzek, pracovních obědů a bujarých večírků... „Když si mi nedávno stěžovala bezdětná kamarádka, jak toho má v práci moc a neví, na který projekt se dřív vrhnout, uvědomila jsem si, že jí docela závidím,“ říká ještě donedávna pracovně velmi vytížená marketingová manažerka Barbora (31), dnes maminka třítýdenního Denise. „Uklizeno, vypráno a vyžehleno mám ještě před dopolední procházkou a pak vlastně nemám celý den co dělat. Takže jsem ráda, že jsem se i na mateřské rozhodla pokračovat v dálkovém studiu na vysoké škole, protože mi to umožní věnovat se taky trochu jiným věcem, než je přebalování a kojení.“
 
Na nedostatek podnětů při péči o půlroční miminko si stěžuje i osmadvacetiletá účetní Zuzana. Nikdy by ji prý nenapadlo, že bude tak postrádat lidi kolem sebe, že jí udělá dobře i večerní „výlet“ do samoobsluhy pro rohlíky. „Občas když přijde manžel domů z práce, předám mu nakojeného syna, sednu do auta a jedu do obchodu. Tam si chodím mezi regály, koukám na lidi, něco nakoupím a vracím se domů v lepší náladě,“ říká maminka, které ještě před rokem nepřišlo nakupování nijak zvlášť atraktivní.
 
Povolání: máma
Nebylo by ale fér tvrdit, že všechny maminky se cítí nesvé mezi dudlíky a plenami a od rukojeti kočárku závistivě pošilhávají po ženách a dívkách, které si kolem nich vykračují po ulici v nepoblinkaném tričku... Některé maminky totiž své mateřství prožívají radostně a nadšeně a nebojme se toho slova: ony si ho užívají. Baví je od rána do večera opakovat, že žabička dělá „kva kva“ a pejsek „haf haf“. Nenudí je žehlit hromady prádla ani procházet se po parku s kočárkem nebo plácat bábovičky. Ostatně: každý z nás by takovou maminku bral všemi deseti, protože to je ta vysněná idylická bytost z reklam, která je krásná, hodná, úžasná a stoprocentně oddaná svým dětem.
 
„Vůbec si nedovedu představit, jak jsem dřív mohla žít bez dětí,“ udiveně krčí rameny třiačtyřicetiletá výtvarnice Jana, máma tří dětí ve věku od dvou do šesti let. „Vůbec mi nevadí, že se musím přizpůsobovat jejich potřebám, protože je hrozně krásné vidět, jak rostou a jak se učí nové věci. A já se učím s nimi a od nich...“
 
O mužích se říká, že začnou své děti pořádně vnímat až v době, kdy se s nimi dá normálně mluvit, dají se učit kopat do míče a jezdit na kole a je s nimi legrace. Neplatí to však o všech tatíncích paušálně, stejně jako se nedá tvrdit, že všechny mámy jsou blázni do miminek a zbožňují jejich vůni. Některým maminkám zkrátka malé kňourající, čurající a kakající uzlíčky zrovna nevoní a před ubíjejícím ste-reotypem krmení a přebalování raději prchnou do práce. Znám maminku, která přiznává, že ke své dceři našla cestu až teprve ve dvou letech, kdy se s ní dalo povídat a hrát, ale miminkovské období doslova přetrpěla. Když dva měsíce po porodu zjistila, že buď neustále řvoucí „vánočku“ vyhodí z okna, nebo skončí v Bohnicích (nebo obojí), povolala na rodičovskou dovolenou svého muže a odešla si léčit nervy do práce mezi normální velké lidi, kteří dovedou mluvit a udrží stolici. Nemá totiž cenu se nutit do něčeho, na co se necítíte. Mateřský pud prostě buď máte, nebo ne. A je rozhodně lepší zachránit psychické zdraví své i své rodiny, než přes den předstírat maminkovské nadšení a po nocích se cpát rohypnolem nebo utápět stres ve víně.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Mateřská přitažlivost
Rodičovská dovolená je doba, kterou můžete využít k tomu, že si užijete svého miminka a jiné lidi budete potřebovat jen zřídka, nebo se naopak vrhnete do víru společenského kočárkového života. To záleží jen na vaší nátuře. Každá maminka je totiž jiná, a tak zatímco jedné vyhovuje bloumat půl dne s kočárem po lesoparku a nepotkat při tom ani živáčka, jinou to táhne do mateřských center a na hřiště, kde může všechny své problémy i radosti probírat s jinými maminkami. V dnešní době takových možností naštěstí stále přibývá, a dokonce i majtelé restaurací, kaváren a obchodů pochopili, že matka je žádaný zákazník, a tak najdete stále víc veřejných míst, kde nechybí dětské koutky, přebalovací pulty, židličky na krmení, mikrovlnky na ohřev kojenecké stravy a další vychytávky.
 
Velkým spojencem mnohých maminek je také internet, kde fungují desítky rodičovských diskuzí a chatů, jež jsou zdrojem odpovědí snad na všechny otázky, které nezkušenou matku napadnou. Řeší se tu kojení i porod, početí i antikoncepce, dětské vyrážky i horečky, zkušenosti s kočárky nebo dudlíky a adresy nejlepších sekáčů.
 
Změna image
Jestliže je mateřství obrovskou změnou životního stylu ženy, pak se sluší připomenout, že v naprosté většině ovlivní i její šatník, botník a obecně přístup k vlastní image. Existují samozřejmě půvabné a tak trochu nadpozemsky působící výjimky, které tlačí kočárek pěstěnýma rukama s nekonečně dlouhými rudými nehty, kráčejíc na velevysokých podpatcích a v šatech, které jsou jinak k vidění na přehlídkovém molu v New Yorku či Miláně. Většina maminek však časem zjistí, že lakované střevíčky na procházce v parku a na písku dostávají co proto, že nejlepší kalhoty na ven jsou kapsáče, že nejpraktičtější účes je culík a že make-up je bezva věc, ale na cestě mezi hřištěm a samoobsluhou ho stejně nikdo neocení. „Když jsem byla svobodná a neměla jsem děti, zakládala jsem si na tom, že jsem nešla nenamalovaná ani s košem,“ směje se pětatřicetiletá dvojnásobná maminka Lucie. „Nosila jsem sukničky a střevíčky a byla jsem taková blonďatá princezna. Dneska si před odchodem ven udělám dva culíky, obléknu si něco pohodlného a do zrcadla se ani nepodívám, natož abych se u něj půl hodiny malovala...“
 
Samozřejmě, že mateřství nemusí znamenat totální rezignaci na vlastní vzhled, a asi žádná z nás nepůjde ven v teplákách na gumu a s mastnou hlavou. Jen se nám obvykle trošku přehážou priority a zjistíme, že značkové hadříky se šmouhou od čokoládové sušenky už nejsou tak sexy, že do módní kabelky se vejde málo plenek a že v pohodlných botách spíš dohoníme batole řítící se na odstrkovadle směrem k frekventované křižovatce. A že nemusíme být vymalované jako kraslice, protože na mateřské má naše tvář trochu jinou barvu než v dobách celodenního vysedávání v kanceláři. Jsme osmahlé, rozesmáté a přirozené a hrozně nám to sluší i bez nejnovější natáčecí řasenky a neslíbatelné rtěnky. Pro naše děti jsme ty nejkrásnější mámy na světě – tak co chtít víc.
 
Text: Johana Barvínková
 
Jak mi dítě změnilo myšlení v praxi
 
Klepněte pro větší obrázekJitka Stříbrná, před MD manažerka marketingu
 
Zpětně poznávám nesmysl-nost své předchozí práce... Mateřství se tvrdě učím a dělám samozřejmě spoustu chyb. Musím stále potlačovat netrpělivost a spoustu dalších negativních vlastností. Raději s dítětem diskutuju, než abych si hrála na kosmonauta. Mám k přirozené matce daleko. Pro mne je mateřství spíš dřina. Na druhou stranu z původní profese mi teď už chybí spíš jen finanční nezávislost a určité sebevědomí a také respekt vyplývající z funkce. Zpětně poznávám, že ta práce byla v podstatě nesmyslná – nedokážu pochopit, jak jsem mohla 24 hodin v kuse pracovat na prezentacích před uvedením nových výrobků a mít pocit, že pokud to neudělám, zhroutí se svět.. Což neznamená, že se k ní po druhém dítěti nevrátím. Tohle přiznání asi zásadně změní mé další možnosti. A ještě jeden fakt: mateřství sice změnilo zásadně můj život, ale tou první zásadní změnou byl můj manžel. Ani nechci pomyslet na to, co by teď se mnou bylo bez něj.
 
Co se určitě naučíte, až se stanete matkou?
 
Využít každou minutu, kdy vaše dítě spí – k práci, k odpočinku, k telefonování nebo k sexu.
 
Přebalovat mimino na lavičce v parku, na jídelním stole v restauraci i v kufru auta.
 
Nosit s sebou na procházku náhradní oblečení nejen pro dítě, ale i pro sebe.
 
Číst za chůze, protože při jízdě kočárkem dodržuje malý „terorista“ zásadu: pokud zastavíš, ječím...
 
Jíst řízek s hranolky jednou rukou, protože v té druhé budete houpat potomka, který se s křikem probudí zaručeně právě ve chvíli, kdy vám číšník donese vytoužený oběd.
 
Nakupovat oblečení bez zkoušení, protože kočárek nevměstnáte do zkušební kabinky a nemáte nervy na to, abyste se cpala do džín, zatímco váš syn hlasitým řevem nutí prodejnu k evakuaci.
 
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články