Tonya Graves: Sebastian je duší Čech...

Zpěvačka kapely Monkey Business Tonya Graves (38) je postavou malinká, ale srší z ní energie. S oblibou říká, že její dvou a půlletý syn je na svůj věk veliký jako obr...
Tonya Graves: Sebastian je duší Čech...
Už začal podzim, ale stejně se zeptám: jak jste strávili léto?
Byli jsme na rodinné dovolené a pak byl Sebastian u babičky a dědy na chatě, v horách. Vrátil se nadšený.

Nechyběl vám?
Když tu nebyl, bylo to zvláštní. Často toužím po tom mít trochu času pro sebe, vždycky si říkám, co všechno bych stihla udělat. Ale bez něj jsem najednou pociťovala prázdnotu. Tak jsem dlouho spala, což bylo fajn. A mohla jsem se dívat na filmy a číst knížky - to jsou věci, které s malým dítětem a koncertováním normálně nestíhám.
 
Zpíváte v kapele, kvůli koncertům hodně cestujete, nejen po Čechách. Chodí už Sebastian do jeslí?
Začal v září. Našli jsme jesle, na které navazuje i školka, a chodí tam hodně dětí cizinců. Sebastian se tam cítí dobře. Uvažovali jsme i o soukromé anglické školce, ale připadá mi to zbytečně drahé. Nechci platit za školku víc než za rok studia v Americe.

Líbí se mu mezi dětmi?
Moc. Podle mě je nutné, aby byl Sebastian mezi dětmi, protože nemá sourozence. Učí se být správný kamarád, učí se s vrstevníky vycházet a komunikovat. A pro něj je to zvlášť důležité, protože on je na svůj věk veliký, takový obr. Děti má rád. Na dovolené s námi byly první týden tři české děti, o trochu starší. Všechny se skamarádily a úžasně si hrály. Druhý týden přijely dvě holčičky z Anglie. A i když Sebastian mluví dobře anglicky, už si s nimi tolik nehrál. Ty holky měly svůj přízvuk, Sebastian taky svůj, ale hlavně on je stejný jako české děti, protože v Čechách vyrůstá. Malé Angličanky pro něj byly jiné.

Mluvíte na Sebastiana jen anglicky, váš muž jen česky. Kterou řeč umí lépe?
Češtinu. Žijeme tady a on je stále mezi českými dětmi. Je to tak dobře, protože tady už zůstaneme.

Žijete v Praze už 12 let. Celou rodinu včetně čtyř sourozenců máte ve Spojených státech. Máte potřebu ukázat Sebastianovi Ameriku?
Je to nutné, protože je napůl Američan, má americké i české občanství. Ale ještě jsem se s ním za rodiči nedostala. Jednou už jsme tam skoro letěli, ale nakonec mi něco řeklo, že to zatím nemám dělat. Ale jednou se tam podíváme.

Takže vaši rodiče ještě Sebastiana neviděli?
Zatím ne. Můj táta jednou v Čechách byl, ale to jsem ještě nebyla ani těhotná. Možná přijede na konci roku. Sebastianovi se hodně věnují babička a děda, které má v Čechách. Hlavně dědu strašně miluje. Stačí, když před ním řeknete „děda“, a on má takovou radost, jako by vyhrál deset milionů dolarů ve Sportce!

Nevadí vám, že k němu nebudou mít vaši rodiče takový vztah jako babička a děda v Česku?
I když si posíláme fotky a telefonujeme si, je pravda, že prarodiče v Americe nikdy tak dobře nepozná. Ale to není takový problém, já jsem taky měla k jedné babičce blíž než k té druhé, a to nás nedělily kontinenty! A popravdě, Sebastian považuje za svého „českého dědu“ druhého muže mé tchyně, vlastního dědečka ani nezná. Ale je mu to dost jedno, pro něj je to zkrátka nejoblíbenější člověk na světě.

Jaký je Sebastian?
Plný energie, až extrémně. Normálně dítěti stačí proběhnout se třikrát po hřišti, on se potřebuje proběhnout třicetkrát, aby byl unavený. Je veselý, každé dítě chce hned obejmout. Je hodně veliký, takže vypadá mnohem starší. Já jsem byla vždycky nejmenší, ale on bude mít asi opačný problém, on bude největší.

Váš muž je vysoký?
Nejen on, ale i mí bratři jsou vysocí. Já jsem nejmenší člověk v naší rodině.

Vnímá Sebastian to, že má jinou barvu kůže než děti českých rodičů?
To ještě nevím. Já si všímám, že když potkáme děti, u kterých je jasné, že jeden z rodičů má tmavou kůži, dívá se na to dítě trochu jinak. Ve stylu, aha, tahle holka je jako já. Ale nevím, jestli si to uvědomuje. Jednou se s tím bude setkávat. Ale zatím mu vůbec nepřipadá divné, že já a on máme tmavou kůži a jeho táta je jiný.

Shodnete se s vaším manželem na tom, jak Sebastiana vychovávat?
Někdy je to složité. Oba chceme, aby z něj vyrostl dobrý člověk, ale naše způsoby, jak toho dosáhnout, se občas odlišují. Sebastian je blázen do aut a mně by vůbec nevadilo, kdyby si s sebou vzal do vany autíčko. Ale táta řekne: "Ne, ne, ne, to se nesmí!“ Ale když kluk vylije všechnu vodu z vany na zem, vůbec to manželovi nevadí. Podle mě je to nebezpečné. A taky bychom mohli vytopit sousedy. „Ale to je dítě, to dělá z radosti,“ řekne mi muž.

Všude je to stejné…
Taky si myslím, že nejsem jediná matka s tímto problémem! (smích) Prostě se nám vždycky nedaří mít stejný názor. Na druhou stranu, tohle by si rodiče měli hlídat, měli by být jednotní, aby toho děti nezneužívaly. Pak přijde dítě za jedním z rodičů a řekne: „Ale máma mě to dovolila, a ty mě to zakazuješ!“ To není správné.

Chcete mít ještě další dítě?
Ráda bych, protože je vždycky lepší, když mají děti sourozence. Člověk nikdy neví, co se s ním stane. Bojím se, aby Sebastian nezůstal jednou sám. Manžel je jedináček, pro něj to není tak důležité, ale já jsem z pěti dětí a vím, co to je mít sourozence. Se sourozenci máte vztah, jaký nemůžete mít s nikým jiným. Máte společné rodiče, společné dětství a společné zážitky.

Změnila jste se, když se narodil Sebastian?
Začala jsem se bát. Kdysi jsem hodně riskovala, zkoušela jsem extrémní sporty. To už nedělám, protože se ptám, když se stane něco se mnou, co bude s tím dítětem? Když letíme s kapelou koncertovat, vždycky mám strach, abychom se dobře vrátili.

Jak rychle po porodu jste se vrátila na pódia?
Až moc rychle. Už pět týdnů po porodu jsem zpívala. Vyšla nová deska a k ní se jelo turné. Bylo náročné všechno zvládnout tak, abych byla dobrá máma, a zároveň dobrá zpěvačka. Krátce po porodu jsme hráli v Bratislavě a pak bylo ještě několik koncertů na Moravě. Měla jsem k malému paní na hlídání, která nám Sebastiana hlídá dodnes, když je potřeba, ale stejně to pro mě bylo velmi složité.

Jak dlouho jste kojila?
Po čtyřech měsících jsem přišla o mléko. Myslím, že to bylo i tím pracovním stresem. Ale Sebastian měl stejně pořád hlad, byl jako Otesánek, takže jsem ho už od narození musela přikrmovat. Na umělé mléko byl zvyklý. Když mi došlo, nebyl to problém.

Kdysi jste studovala v Americe herectví, i u nás se občas objevujete ve filmu.
Naposledy jste si zahrála roli habešského císaře v Menzelově snímku Obsluhoval jsem anglického krále.

Těší vás, že jste se i tady dostala k hraní?

Nemyslím si, že si mě režiséři vybírají, protože jsem úžasná herečka. Buď se jim tam hodí moje známá tvář, nebo potřebují ten správný typ. Myslím, že roli v Menzelově filmu jsem dostala proto, že jsem malá a že jsem byla podobná té roli, i když nejsem chlap a nenosím vousy. Ale přiznávám, že mi to udělalo radost.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články