Světlana Zárubová: Pohyb, to je naše

Moderátorku televizních zpráv Světlanu Zárubovou (33) byste na ulici možná přehlédli. Drobná hnědooká blondýnka působí na první dojem velice křehce. Je to však velmi energická žena, pro niž je povolání posláním a rodina velkým koníčkem.
Světlana Zárubová: Pohyb, to je naše

Moje spravedlnost
Světlana je původně vystudovanou právničkou. Nikdy se však právu aktivně nevěnovala, nahlížela do něho pouze prostřednictvím žurnalistiky. Během svých studií působila jako reportérka v MF Dnes a ČTK. „K novinařině jsem se dostala úplně náhodou. Studovala jsem a kamarádka soudkyně byla neprávem navržena na odvolání. Chtěla jsem jí pomoct. Napadlo mě, že když se o ní bude psát a mluvit, tak se možná něco změní. Shodnou okolností byl tou dobou v MF Dnes inzerát, že přijmou na soudnictví redaktora eléva. Do konkurzu jsem se přihlásila a vzali mě…“ Právnické vzdělání se jí později hodilo i při reportážích o kriminalistice a zločinech komunismu. Po studiích se Světlanin svět začal točit kolem České televize. Právě tady poznala svého manžela Roberta, který je sportovním redaktorem. V ČT působila devět let v redakci zpravodajství a aktuální publicistiky a diváci ji především mohli vidět v pořadech Události. Loni se rozhodla k velké změně a přijala nabídku z televize Prima, aby se podílela na přípravě nových večerních zpráv. Moderování na Primě je pro Světlanu i její rodinu pohodlnější. V ČT totiž zůstávala často dlouho do noci. Nyní je už po 1. zprávách doma. Její denní režim se ale moc nezměnil. „Dopoledne většinou chodím cvičit do posilovny a už tam si do sluchátek pouštím zprávy, abych věděla, co se děje a měla představu o vysílání. Do práce pak přicházím v jednu odpoledne.

Zpravodajství je hektické
Pak začíná porada a od redaktorů dostaneme během odpoledne na úpravu úvodní texty k reportážím. Po hlavní poradě pak připravujeme Minuty regionu a upoutávku na večerní zprávy,“ vysvětluje Světlana. Od pěti hodin jí začíná největší spěch a do sedmi se už nezastaví. Diskutují i s jazykovým korektorem. „Já jsem docela progresivní, takže bych do zpráv chtěla dostat co nejvíc hovorové češtiny, ale často narážím na korektora, je to neustálý boj.“ Pro Světlanu už dávno není práce na prvním místě...

Šílených devět měsíců

Když Světlana čekala malého Viktora, chodila jen první dva měsíce do práce. „Byla jsem třikrát v nemocnici. Nejdřív jsem zhubla 7 kilo, pak jsem je znovu nabrala, takže když jsem šla k porodu, vážila jsem asi o 2 kila víc než teď. Zvracela jsem tak dvanáctkrát za den, nemohla jsem pít ani vodu. Při mých vzpomínkách to bylo devět šílených měsíců.“

Volno patří Viktorovi
Když bylo Viktorovi dva a čtvrt roku, začal chodit do jeslí a Světlana se vrátila na televizní obrazovku. Nejdřív vypomáhala teta Líba, pak přišla chůva Míša, kterou mají dodnes. Nyní Světlana pracuje jeden týden i s víkendy a další má volno. „Viktora vyzvedávám už po obědě. Snažím se mu maximálně věnovat, chodím s ním na tréninky a všechny jeho akce.“ Viktor rád hraje fotbal a třikrát týdně trénuje. Má hodně šikovného trenéra, který je sice drsnější povahy, ale fotbal umí naučit. Díky němu jsou kluci v týmu úspěšní. Každý víkend jezdí na turnaje a Světlana nebo Robert ho doprovázejí. „Je to děsné, na stadionech nic jiného neprodávají než párky v rohlíku. Ale nedá se nic dělat, musíme s Viktorem jezdit, aby cestoval sám, na to je ještě malý.“ Ve škole Viktor navštěvuje keramiku, kreslení a teď se nově přihlásil do kroužku šikovných ručiček, kde se vaří. Doma si často maluje a vyrábí nějaké věci a je zvyklý si hrát sám.

Nemám rád umyvadlo
„Mami, co se děje, já jsem se tak lekl, že se něco stalo, když voláš,“ volá zděšeně do telefonu Viktor, když mluví s maminkou. Zvedl nečekaně mobil chůvy a vyděsil se, že volá máma. „Vidíte, takhle je citlivý, někdy se mi zdá, že příliš. Je po mně. Po Robertovi je spíš cílevědomý a docela pořádný.“ Jinak dokáže Světlanu pořádně pozlobit. To má pak pocit, že žije v jiném světě a musí mu říct všechno několikrát, aby pochopil, co má dělat. „Nechce si třeba čistit zuby a říká, že jeho nejneoblíbenějším místem v bytě je umyvadlo. A dost často se mnou diskutuje. Říká mi, máš k tomu nějaký důvod, že chceš po mně tohle…?“ Rodiče jí říkají, že mu dala moc velký prostor. Je pravda, že s ní a její sestrou nikdo nediskutoval. V září začal chodit Viktor do první třídy a rodině nastaly povinnosti. Viktor je ale maximálně nadšený. Jeho rodiče mu totiž vybrali netradiční školu s uvolněnou atmosférou a bez známkování. Už při první návštěvě vyzařuje ze školy přátelská atmosféra. „Je vidět, že tam nikdo nikoho zbytečně do ničeho nenutí,“ pochvaluje si Světlana.

Čekám, co přijde
Volna nemají Světlana, Robert a Viktor pro sebe mnoho. A pokud jsou spolu, nejraději jedou za babičkou a dědou do Litoměřic nebo si užívají divadla a kina a snaží se být stále v pohybu. A co plánuje Světlana do budoucna? „Já moc neplánuji, čekám spíš, co bude. Někdy přijde to horší, někdy lepší, uvidíme …“

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články