Markéta Kaclová je tělem a duší sportovkyně. Přesto už před těhotenstvím bojovala s kily navíc. Asi proto, že má čisté svědomí a za její kulatostí nestojí nezřízené cpaní se a neochota udělat pohyb navíc, svolila k focení i otevřenému rozhovoru bez jakýchkoli vytáček.
Působíte velmi „pohyblivě“. V mládí jste asi sportovala. Pokud ano, jaké sporty?
Nejen v mládí. Odmalička jsem hodně aktivně dělala moderní gymnastiku a i další sporty, plavání, tanec, floorbal, samozřejmě aerobic, byla jsem typické dítě bez jediného volného odpoledne na běhání po sídlišti s klíčem na krku. Na vysoké škole ale přišel úraz kotníku a tři měsíce v nechodící sádře. Bude to znít jako výmluva, ale od té doby mne oba kotníky opravdu při jakémkoli skákání a delším běhání bolí.
Jaký byl Váš životní styl před otěhotněním? Jak často a co jste chodila cvičit?
Hned po úrazu jsem zkoušela aerobic, pak jsem ale došla k závěru, že ta bolest za to nestojí. Začala jsem tedy chodit do posilovny, na rotoped a chodící pás a také na orientální tance. Mám astma a nejsem hloupá, vím, že se musím hýbat, abych byla co nejdéle zdravá a v kondici. Celkem jsem se těch deset let „hýbala“ 3krát týdně, co to jen šlo, od prvních vědomých pokusů o otěhotnění jsem samozřejmě ubrala a orientální tance pro jistotu vynechala úplně.
Setkala jste se někdy s nějakou nepříjemnou narážkou od lékařů, co se týče nadváhy? Říkáte, že jste vedla zdravý životní styl, domníváte se, že máte k nějakému tomu kilu navíc vrozenou dispozici?
Narážky vůbec, moji lékaři od mých 20 let asi jen smutně přihlíželi nabývajícím kilům, výkyvům při různých dlouhodobých dietách. Sama jsem je prosila o pomoc, znali můj životní styl, věděli, že cvičím a snažím se jíst zdravě. Dokonce mi dělali i nějaké testy, zda to není třeba štítnou žlázou, ale nakonec se na nic opravdu nemohu vymluvit. Prostě jsem absolutně zdravá, akorát s pár kily navíc. Dispozice tu určitě bude, ženy v mé rodině jsou všechny kulaté. Spíš bych to svedla na velmi sedavé zaměstnání, kde 14hodinová pracovní doba několik dní po sobě není výjimkou a přidejte k tomu ještě velkou spoustu stresu.
Jak probíhá Vaše těhotenství?
Hned pár hodin po prvním pohledu na dva proužky mi začalo být špatně, prakticky vzápětí jsem začala zvracet a to trvalo celý první trimestr. Teď už „trpím“ nechutenstvím a je pravda, že jím jako ptáček. Tohle doktoři neuslyší rádi, ale občas se bohužel za celý pracovní den zapomenu najíst, což jsem dosud nezažila. Ale uklidním je, konzultovala jsem to se svým gynekologem a nebyl proti, pokud budu dost pít a jíst zeleninu nebo ovoce. Projevilo se to samozřejmě i v nárůstu váhy, ze začátku jsem spíš hubla. Mám spoustu silnějších kamarádek a všechny to mají podobně. Samozřejmě, že se nesnažím hladovět ani hubnout, jde to samo, a to nám tlusťoškám asi budou ostatní štíhlé maminky závidět.
Změnila jste teď nějak zásadně jídelníček?
Šlo to samo, už před otěhotněním jsme doma přestali pít kávu, což pro mne byla největší změna, a alkohol, vynecháváme umělá sladidla a pokoušíme se vyhnout nebezpečným éčkům. Samozřejmě nejím své oblíbené sushi, měkké a ovčí sýry. Maso nijak v oblibě nemám, tak si jen dávám pozor na to, abych teď, v závěru těhotenství, jedla dost hovězího.
Chodíte na nějaká těhotenská cvičení?
Samozřejmě! Nedokázala bych být po osmi letech orientálního tance aspoň bez nějakého protažení. Nebolavá záda jsou opravdu návyková. V prvním trimestru jsem měla problémy se zvracením, i trhnutí tramvaje mi zvedalo žaludek, navíc jsem v Praze nenašla orientální tanec pro těhotné a v mém centru jsem neměla k žádné aktuální trenérce takovou důvěru, abych jí svěřila naši malou bublinku a spolehla se, že mne upozorní na nevhodné cviky. Nakonec jsem byla úspěšná a od 4. měsíce chodím do Studia pro ženy na těhotenský kurz, jehož součástí je i cvičení. Mají to skvěle zvládnuté, moc se mi tam líbí a vždycky se těším, až budu zase na hodinu „těhotná“. Mimochodem na cvičení nejsem rozhodně nejobjemnější. Jak to vidím na těhotenském kurzu, „normální maminky“ dokáží nabrat mnohem víc, než na kolik jsem si troufla já. Momentálně patřím k vyššímu průměru. Na druhou stranu jim to dolů půjde určitě lépe.
Upozornili Vás lékaři, že ženy s nadváhou mívají porod obtížnější? Myslíte si, že mají pravdu?
Zatím mne asi nechtěli strašit. Hledala jsem na internetu, něco jsem si přečetla na amerických maminkovských serverech, ale vyplynulo z toho jediné: že bych mohla cítit pohyby plodu později, což mi nepřišlo. Zatím je na vlastní názor brzy, řeknu, až to budu mít za sebou.
Seznámili Vás lékaři s riziky, která hrozí miminkům od maminek s nadváhou?
Taky nic...
Vnímáte nějaké nevýhody oproti „štíhlým“ budoucím maminkám? Na ženy s nadváhou se občas okolí kouká, jako že jsou líné se sebou něco dělat a neukázněné v jídle.
Napadá mne třeba, že mě nepustí sednout. Sice mám bříško pěkně viditelné i pod zimním kabátem a nemůžu se kvůli němu ohnout k botám, ale nikdo se v tramvaji ani autobusu neobtěžuje zvednout. Dokonce jsem jednou na Vinohradech dostala vynadáno, že tam s tím břichem pěkně překážím. Ale to asi bude obecný problém nevychovanosti, který se netýká jen nás oplácanějších.
Co oblečení?
Jsem ráda, že se stále ještě pohodlně vejdu do svého normálního oblečení a rodím v létě, kdy snad budou k dispozici nějaké volné šaty. Těhotenské oblečení se vyrábí sice i ve velikostech 34, ale 44, která není nijak obrovská, najdete jen sporadicky. Navíc vám nejvíc rostou prsa, a tak těhotenské halenky, které jsou z nějakého důvodu i u velikosti 44 navrženy pro velikost košíčku B, nezapnete právě přes hrudník. Neumím si představit, že bych přibrala těch průměrných 15 kilogramů.
Před těhotenstvím jste žila zdravě a přesto se vás kila držela. Máte nějaké redukční plány po porodu?
Na amerických webech se hodně diskutuje o tom, že tamní lékaři „plus-size“ maminky vyzývají k dietění právě v období těhotenství, že se tak hubne lépe a je to dobrá příležitost. Nejsem si jistá, že je to dobrý nápad. Ale v těch diskuzích to vypadá jako běžný jev. Pokud se mi podaří zhubnout i kojením a váhu si udržet, určitě to budu brát jako výzvu k řešení kil navíc razantněji. Třeba už kvůli tomu, abych mohla s bublinkou chodit bruslit nebo blbnout v aquaparku.