[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mononukleóza je vysoce infekční virové onemocnění, způsobené virem EB (Epstein-Barrové). EB virus, zodpovědný za nákazu mononukleózou, patří do skupiny herpetických virů, podobně jako opar, neštovice či pásový opar.
K nákaze dochází přímým kontaktem, nejčastěji slinami – proto se nemoci u dospívajících a dospělých někdy říká nemoc z líbání. Nejčastěji se ovšem člověk nakazí kapénkovou infekcí, přičemž inkubační doba od nakažení virem do propuknutí prvních příznaků je v průměru 3 až 5 týdnů. Mononukleóze bohužel nelze nijak předcházet. Není to nemoc špinavých rukou, za nákazu nikdo nemůže a nepomůže ani, když děti budete nutit mýt si ruce třicetkrát denně.
Příznaky onemocnění bývají často nejednoznačné, mezi ty charakteristické a nejčastější patří podezřele velká a nevysvětlitelná únava, spavost a zejména patrné zvětšení lymfatických uzlin na krku a v podpaží. Nemoc se projevuje podobně jako angína, objevit se může horečka, zduřelý a bolavý krk, nechutenství. Jednoznačnou diagnózu při podezření na mononukleózu potvrdí jedině výtěr z krku a krevní rozbor, zejména tzv. jaterní testy. V případě této nemoci se v krvi objeví zvýšené množství bílých krvinek netypického tvaru, tzv. mononukleárů, odtud pochází název mononukleóza. Většinou jsou v krvi nalezeny i protilátky, které jsou tvořeny imunitním systémem.
Onemocnění mononukleózou může někdy probíhat zcela skrytě a projevovat se na první pohled jako běžná viróza či nachlazení. Zduření uzlin nemusí být výrazné nebo dokonce úplně chybí. V tom je její zákeřnost, jelikož pokud není odhalena a včas léčena, může zanechat trvalé následky na zdraví. Takže pokud si vaše dítko stěžuje na únavu, často polehává a spí víc, než je obvyklé, má nateklé mandle nebo se objeví drobná tečkovitá vyrážka v ústech na měkkém patře, určitě to nepodceňujte a vyrazte s ním k lékaři.
Že se mononukleóza někdy opravdu špatně diagnostikuje, potvrzuje MUDr. Alena Bohdanecká: „Někdy se stává, že rodiče dělají problémy lékařům kvůli špatné diagnóze. Ale u některých typů průběhu onemocnění opravdu lehce můžete infekční mononukleózu zaměnit třeba s angínou. Nejtypičtějším projevem je totiž povlaková angína, zduření podčelistních mízních uzlin, méně často v podpažních jamkách a tříslech, horečky a únava. Takže se nechci zastávat kolegů, ale nemoc lze opravdu objevit až po podání antibiotika, kdy se stav dítěte nelepší. Tím je to jasné…“
Onemocnění probíhá ve většině případů mírně, vyloučit se ale nikdy nedají závažnější zdravotní komplikace. Při správné léčbě a také dodržení potřebné rekonvalescence, je prognóza příznivá a dítě se uzdraví. Připravte se však na to, že akutní stav potrvá 3 až 6 týdnů, jde tedy o běh na dlouhou trať. Jak dlouho je malý pacient nakažlivý pro ostatní? Infekčnost nemocného s mononukleózou trvá většinou do doby, dokud neklesnou teploty. Když je už dítě bez teplot, znamená to, že imunitní systém již viry zlikvidoval a s infekcí si poradil.
Rekonvalescence po nemoci by měla trvat minimálně tři týdny a dbejte na to, aby se dítě vyvarovalo sportu a dalších fyzicky náročných aktivit, které by ho příliš vyčerpávaly. Organismus si musí odpočinout a zregenerovat síly. Někteří lékaři doporučují, aby se děti, které prodělaly mononukleózu, zdržely sportu a pohybu vůbec minimálně na čtvrt roku. Měly by také častěji odpočívat, nepřepínat se, neponocovat a samozřejmě dále dodržovat zvláštní stravovací režim.
„Způsob léčby závisí na zhodnocení aktuálního zdravotního stavu dítěte. Většinou se zpočátku podává základní antibiotikum a podle průběhu se volí jiný druh. Tím, že jde o onemocnění jater, je v každém případě nutná dietní strava jako při onemocnění infekční žloutenkou. Samozřejmostí pro děti zvlášť nepříjemnou je pak klid na lůžku a dostatek vitaminů, zvláště skupiny B, případně dalších léků při poruše jaterních funkcí, tzv. hepatoprotektiv,“ vysvětluje MUDr. Bohdanecká.
Pro snížení horečky se dětem podávají antipyretika, a pokud se prokáže přítomnost i jiné infekce, pediatr předepíše antibiotika. Léčba může trvat až půl roku, a i když je to nepříjemné, není dobré ji předčasně ukončit. Důležitou součástí léčby je striktní stravovací režim – dieta s přísným omezením živočišných tuků, kterou je nutné dodržovat minimálně šest měsíců, dokud se neznormalizují jaterní testy a nezregenerují jaterní buňky.
Nemusíte se bát, že by se automaticky nakazila celá rodina. Není nutná přísná izolace pacienta s mononukleózou. Je však potřeba se vyhýbat slinám nemocného, vyhradit pro něj vlastní nádobí, nedopíjet po dítku nápoje. Prevence je nutná, pokud máte vy jako rodiče či sourozenec nemocného s mononukleózou slabou imunitu. Pak je opravdu třeba, abyste s malým pacientem byli co nejméně.
Mononukleóza sama o sobě, pokud je důkladně léčena, nezanechává žádné trvalé následky (ty se mohou objevit v podobě poškození jater v případě, že pacient nedodržuje předepsanou dietu), v těle ale zůstává. Přežívá v organismu a v případě stresu, při nadměrné zátěži či jakémkoli oslabení imunity, se může znovu aktivovat.
Závažné problémy mohou nastat v případě „přechozené“ mononukleózy. U neléčené nemoci hrozí riziko vzniku zápalu plic, onemocnění jater, zánětu srdečního svalu nebo zánětu mozkových blan. Ze zanedbané mononukleózy se může rozvinout také žloutenka.
„Infekční mononukleóza se nejčastěji přenáší slinami, k přenosu tak často dochází třeba pitím ze společné láhve. Nemoc je velmi častá u náctiletých, objevuje se ale i u mladších dětí. Symptomy zahrnují zvětšené a povleklé krční mandle s bolestivostí, zvětšené krční uzliny, zvětšená játra a zvětšenou slezinu. Pro léčbu je důležitý klidový režim, což neposedné děti špatně snášejí, a také dieta šetřící játra,“ popisuje MUDr. Bohumil Ždichynec.