Šťastný příběh Gábiny a Vojtíška

I přes pípající přístroje a trčící hadičky byl pro mě Vojtíšek nejkrásnější tvoreček na světě.
Šťastný příběh Gábiny a Vojtíška
Všechno začalo v roce 2007. Po skoro dokončené rekonstrukci bytu, jsme se konečně začali pokoušet o miminko, ale jak měsíce plynuly, přestala jsem doufat, že se mi podaří otěhotnět přirozeně. Ukázalo se, že příčinou byl můj anovulační cyklus. Předepsané hormony však udělaly své a přesně po roce a půl jsem otěhotněla. A rovnou trojnásobně. Byla jsem šťastná. Lékaři mi ale doporučili redukci ze tří na dvě embrya, protože prý děloha prvorodičky není stavěná na dvě, natož tři děti. Každý doktor, se kterým jsme mluvili, nám potvrdil, že bych měla jen malou šanci děti donosit. A tak jsme souhlasili.

Konec snu
Ve dvacátém týdnu mi na genetice řekli, že čekáme holčičku a chlapečka. To byl můj sen. Bohužel, netrval dlouho. Začala jsem se otevírat a ve 23. tt jsem potratila. Najednou jsem neměla pro co žít, všechno, co jsem si plánovala, bylo pryč. Bála jsem se vyjít mezi lidi. I nakoupit byl pro mě nadlidský výkon. Nemohla jsem potkat těhotnou nebo paní s kočárkem. Jedinou oporou mi byl můj skvělý manžel. S dalším těhotenstvím jsme měli počkat půl roku. Bylo to nejdelších šest měsíců mého života. Nakonec jsme si naplánovali dovolenou a odletěli do Egypta.

Hezké zážitky zabraly
Domů jsme se vrátili tři. Opět jsem začala žít. V 17. tt mi pan doktor nařídil klidový režim a od 23. tt jsem ležela na rizikovém oddělení ve FN Olomouc. Opět si můj čípek dělal, co chtěl, nakonec jsem skončila na porodním oddělení na kapačkách, které mi měly zastavit činnost dělohy. Vedle na pokojích maminky rodily o sto šest a některé se doopravdy nedaly přeslechnout.
 
Klepněte pro větší obrázek

Vojtíšek nedýchal
Ve 34. tt mi kapačky konečně vysadili a večer jsem začala rodit. Vojtíšek se narodil bez srdeční akce a ani nedýchal. Měl 2240 g a 45 cm. Hned mi ho odvezli na novorozeneckou jipku. Až za čtyři hodiny jsem se za ním mohla podívat. Jeho plíce byly hodně špatné a musel za něj dýchat přístroj. Situaci ještě komplikovala infekce, a tak hned po porodu dostával antibiotika. Ale přes ty všechny pípající přístroje a hadičky, které z něho trčely, byl pro mě ten nejkrásnější tvoreček na celém světě. Když mě lékaři z porodnice propustili, každý den jsem vozila Vojtíkovi mlíčko. Po měsíci jsme si ho mohli vzít domů. Konečně jsme byli kompletní. Teď má Vojtík pět měsíců, váží 7 kg a je to náš andílek.

Neztrácejte hlavu
Proto bych chtěla vzkázat všem rodičům, kteří se teprve o miminko snaží, nebo o ně přišli, nebo jejichž miminko na svět příliš spěchalo: Buďte hodně silní, snažte se hledat pozitiva a neztrácejte hlavu. Trpělivost přináší růže – jednu takovou máme doma.

Díky doktorům a sestřičkám
Děkuji všem sestřičkám a doktorům z rizikového a porodního oddělení a novorozenecké JIP a intermediální péče FN Olomouc. A také děkuji tobě, Betynko, a tvým článkům, které mi tohle všechno pomohly přečkat.
S pozdravem Gabča a Vojtík
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články