„Shiloh je v oblékání svérázná, nenechá si do toho mluvit. Chce být jako její bratři, nevidíme v tom nic zvláštního. Chtěla krátké vlasy, tak jsme ji ostříhali, nechce náušnice, respektujeme to a nenutíme ji jen proto, že to je běžné nebo by se nám to líbilo," vysvětluje Angelina. „Je to její rozhodnutí, její osobnost." Za tento přístup jí pochválil dětský psycholog ze sdružení Zdravé dítě. „Rodiče si v tomto případě počínají správně. Na tom, že se dívka obléká jako kluk, není nic zvláštního. Vybere si nějaký vzor a chce být jako on. V případě Shiloh jsou jejími vzory zřejmě sourozenci a možná i otec. Je to podobné, jako když si děti oblíbí například komiksového hrdinu a chtějí všude chodit v jeho masce. Nebylo by moudré takové chování vydávat za nějakou poruchu nebo snad nemoc a stresovat dítě násilnou změnou nebo tvrzením, že to, co dělá a jak se chová, není normální," vysvětluje psycholog. „Do šesti let děti vlastní sexualitu příliš nevnímají. Samozřejmě vědí, jestli jsou holka, nebo kluk, ale dál to nijak zásadně neřeší. Nepřemýšlejí o tom, jací budou v dalším životě," dodává.
„Moje dcera ve čtyřech letech začala vyžadovat klukovské oblečení, chtěla mít krátké vlasy a nutila nás, abychom jí říkali Jimmy," vyjádřila se k tématu maminka tří dětí Susan Newman. „Nosila kšiltovku, klučičí boty a chtěla mít všechno jako její starší bratři. Nebránili jsme jí. Radili jsme se s psychology a všichni nás pochválili za to, že jsme jí to nezakázali. Nechali jsme tedy jejímu stylu volný průběh, nijak jsme to nevychvalovali, ale ani neshazovali. Snažili jsme se brát to jako něco naprosto normálního, na co není třeba nijak upozorňovat. Dnes je z ní teenager a je holčičí, jak jen to nejvíc jde. Randí s kluky, čte dívčí časopisy, lakuje si nehty. Na ‚klučičí' léta vzpomíná s tím, že chtěla být jako její starší bratři a jejich kamarádi, kteří k nám často chodili. Chtěla zapadnout do jejich party, být jednou z nich, protože je obdivovala. Zní to tak logicky," dodává Susan. Pokud tedy vaše dítě má zmiňované projevy, že by chtělo být někým jiným, není třeba plašit. Psychologové radí: Dejte tomu čas!
