Teď má Adam za sebou téměř polovinu první třídy. Zatím ani nepotřebuje individuální studijní plán, přestože na něj má nárok. A v žákovské knížce se pyšní i jedničky.
Adam je zářný příklad toho, že když se s dítkem poctivě pracuje, oslabení se dá zvládnout. Jak jste se dozvěděla, co dělat?
Adámek byl pohodové miminko. Všechno se zdálo v pořádku, takže když ve třech letech začal z ničeho nic koktat, byl to šok. Nejdřív jsem to přičítala přemíře vjemů i žárlivosti na mladší sestřičku. Ale když to ani po dvou týdnech nepřešlo, hledali jsme pomoc. Pediatr nás doporučil do pedagogicko-psychologické poradny, ale tam se věnovali hlavně předškolákům a školákům. Proto jsem hledala léčitele, kineziology, speciální pedagogy a dostala se až k úžasné pražské logopedce Věře Kopicové. Díky její čtyřleté péči mluví Adam plynule a zlepšil celkově svoji kondici.
Proč odklad?
Když se pokroky zpomalovaly, poslala nás paní logopedka na neurologii, kde po vyšetření potvrdili lehkou mozkovou dysfunkci. Proto jsme absolvovali řadu rehabilitačních cvičení a dostali se ke speciální pedagožce Pavle Bubeníčkové. Ta také Adamovi doporučila odklad školy, protože s LMD souvisí vývojové poruchy učení. Sestavila nám nejprve plán grafomotorických cvičení, při kterých 8krát denně Adam nejprve rozcvičoval celé tělo a hlavně paži a ruku a pak speciálními pomůckami (molitanovým válcem, špejlí s vatičkou a progressem) maloval na zemi na veliký papír různé obrazce. Dva měsíce nesměl držet v ruce tužku, pero, pastelku, nůžky, protože nemůže jít proti sobě uvolňování ruky a křečovitý úchop. Dítě musí na špatný úchop zapomenout. Díky ředitelce školky Zdeně Kuželové s tím nebyl problém.
Adama to bavilo?
Zpočátku ano, ale po několika týdnech začal protestovat. To bylo docela náročné, protože jsem věděla, že bez pravidelnosti poctivého cvičení se nic nezlepší. Když přibyly i další úkoly, odmítání se stupňovalo. Dítě nechápe, že když teď mákne, někdy v budoucnu z toho bude mít užitek. Takže jsme vymýšleli odměny: výlety za technikou, výstavy – Adam miluje stavební a zemědělské stroje, někdy pomohla hračka, kterou je možné montovat, jindy přišly na řadu i různé dobroty. Často jsem ale měla pocit, že odměnu potřebuji i já a ta největší se rýsuje – Adam školu zvládá, je spokojený a já šťastná.
Malování na zemi stačilo?
Po cyklu grafomotoriky přišel na řadu program nápravy poruch učení – všech „dys“, kterých má Adam požehnaně. Na každý týden jsme dostali sérii úkolů. Od nácviku dýchání, správného sezení a úchopu tužky, přes rytmické odříkávání slov a současné kreslení či psaní až k rozlišování podobných obrazů a zvuků, poznávání věcí po hmatu, chození podle stop, pohybového zrcadlení atd. Vždy po třech týdnech jsme jeli do Prahy na kontrolu, kde Adam ukázal, jak mu to jde, a dostal nové úkoly z programu Maxík. Každý den i na dovolené, na horách, vždycky jsme museli najít půl hodiny až hodinu, aby úkol splnil.
Proč jste vlastně odklad nechtěla?
Když po logopedické a rehabilitační nápravě přestal koktat a mluvil plynule, myslela jsem, že už udělal dost pro to, aby mohl normálně nastoupit do školy. Navíc je velký, vypadá starší, než je, a tak jsem nechtěla, aby ještě zůstal ve školce s malými dětmi. Ale protože hrozilo, že kdyby ve škole nestíhal, mohl by kvůli stresu zase začít koktat, svolila jsem s odkladem, a teď jsem ráda. Adamovi ten rok práce moc prospěl, víc si věří, jako by dozrál a zatím nemá se školou potíže, které by nezvládal. Na speciálních úkolech pracujeme dál – náprava projevů LMD je běh na dlouhou trať – ale stíhá k tomu ještě výtvarku, kde nejraději modeluje. Taky začal krásně malovat, o čemž jsem dřív ani nesnila. Díky za odklad i odborníky, kteří měli zájem a trpělivost nám pomáhat.
Názor odborníka - Mgr. Pavla Bubeníčková, speciální pedagožka, o.s. PRODYS (p.bubenickova@seznam.cz)
Během odkladu lze využít různé metody pro zmírnění potíží se psaním, čtením, pozorností. Jedna z těch novějších je stimulační program pro předškoláky a děti s odloženou školní docházkou Maxík. Ukazuje se jako velmi užitečný a úspěšný. V čem se od ostatních liší?
„Rozdíl je v tom, že kromě rozvoje dílčích funkcí, jako je zrakové a sluchové vnímání a paměť, souhra oka, ucha a ruky, prostorová orientace, schopnost přepínat mezi různými způsoby smyslového vnímání, správná posloupnost, grafomotorika a koncentrace pozornosti, se nacvičují i komunikační dovednosti a především nové pohybové stereotypy, například stabilní postoj, zvládnutí rovnováhy, správné sezení, zdravé a více efektivní dýchání, úchop tužky, pera, pastelky atd.
Jiný je také v režimu plnění zadaných úkolů. Cyklus trvá patnáct týdnů a je rozdělen do týdenních bloků, v nichž se úkoly opakují a zahrnují vždy tři části: 1. cviky na posílení koordinace pohybů, 2. pracovní listy pro grafomotoriku a 3. rozvoj dílčích funkcí. Program vychází z dlouholetých zkušeností s prací s dětmi se specifickými poruchami učení a zahrnuje to, co se při nápravách těchto poruch nejvíce osvědčilo.