Je vcelku jedno, jestli zařizujete pokoj budoucímu popeláři, prodavačce v cukrárně či hvězdě NHL. Před úžasným designem i stimulací dětské fantazie má přednost jedna věc, jíž není nikdy nazbyt: opatrnost. A ta velí nepustit do bytu nebezpečí – ať už jedové nástrahy, špičaté šípy nebo alergeny.
Nástrahy z říše rostlin
Že jedy skryté v rostlinách nemají v dětském pokoji místo, je jasné. Nejnebezpečnější jsou barevné plody, které lákají děti k ochutnávání. V dětském pokoji tak není místo pro okrasný lilek, ale ani pro pálivou okrasnou papričku.
Nevyplatí se ani zahrávat si s rostlinami, které roní jedovaté mléko, jako je vánoční hvězda. Dalším rizikem jsou kontaktní alergeny. S některými rostlinami se vyplatí jednat v rukavičkách – a to doslova: obsahují totiž látky, které mohou při doteku podráždit pokožku. Nemá cenu zkoušet, zda právě vaše děti patří k těm citlivějším: difenbachii či prvosenku žahavou prostě vykažte za brány dětského království.
Bát se kaktusu? Vypadá to jako nesmysl – ale jen do chvíle, než při některé z dětských honiček sletí květináč s pichlavou rostlinou. Teprve v tom okamžiku si možná všimnete, že ostny opuncie jsou zakončeny jemnými Čtyřlístek pro začínající botaniky
Masožravky
Nejvhodnějším druhem z hmyzožravého sortimentu je mucholapka podivná (Dionaea muscipula): je totiž „nejakčnější“. Zubaté listy mají na obou polovinách po trojici nenápadných citlivých chloupků. Ale pozor: lov much by měl být vzácnou atrakcí, a nikoli každodenní kratochvílí.
„Hýbající se“ květiny
Nenarazíte na ně v každém obchodě, ale budete-li pátrat, určitě některou z nich seženete. Nejčastěji bývá k mání citlivka (Mimosa). Její složené listy citlivě reagují na světlo. K akci je však dokáže přimět i dotek prstu – v přírodě pohybem odrazují hladového býložravce. Pozor, i tady platí: příliš časté dráždění rostlině nesvědčí.
Kuriózní sukulenty
Zajímavých sukulentních rostlin je mnoho – a k vidění (a k sehnání) bývají nejen v botanických zahradách. Vybrali jsme pro vás dvě pěstitelsky nenáročné. Drobná Dischidia má namísto listů váčky naplněné vodou. Za slunné místo se odmění červenými kvítky. Svícník Sandersonův (Ceropegia sandersonii) má v mnoha jazycích přezdívku padáčková květina a při mírné zálivce a dostatečném přílivu slunečních paprsků kvete a kvete a kvete...
Slunečnice
Za jedinou sezonu vypěstovat ze semínka květ, který připomíná slunce: to je úkol hodný malého přírodovědce – a přitom snadno splnitelný. Vyberte spolu s dítětem odrůdu: k dispozici je škála barev od jemně zelené přes žluté a oranžové až po temně nachovou. Slunečnice se vysévají od dubna do června.
háčky, které jdou tak snadno do kůže, ale tak těžko ven... O nic nevinnější nejsou ani další „ježci“: třeba vděčný a nenáročný trnopryšec čili Kristova koruna, agáve anebo asparágus. Rostlin, které by si od dětí měly držet distanc, je tedy, zdá se, hodně. Zbývají vůbec nějaké, jichž se není třeba bát? Naštěstí ano – a je jich docela dost.
Nezničitelná inspirace
Ve většině bytů se najdou i klidnější místa než dětský pokoj. Další přikázání tedy zní: květina, která tu najde domov, musí něco vydržet. To je případ nenáročných fíkovníků, dračinců, dračinek a juk, bát se nemusíte ani o „pokojovou“ klasiku, jako jsou maranty či kapradiny. Občasný zásah balonem anebo pantoflem je sice může trochu pocuchat, ale moc jim neublíží. Nic podobného se nedá říct o křehké radermacheře či o cykasu.
Neumořitelné rostliny ovšem mají jednu nevýhodu: nejsou právě inspirativní. Aby v dětském pokoji nechyběly barvy, vyberte některou z „neškodných“ a nenáročných sezonních květin: v zimě to může být azalka nebo brambořík, na jaře prvosenka, po ní třeba toulitka, gerbera anebo skoro celoročně kvetoucí „africká fialka“. Děti si určitě zamilují i ně-který z pokojových citrusů. Nejsou sice tak lahodné jako ty, které si přinesete z obchodu, ale ublížit rozhodně nemohou. Zaujme je i australský anigozantos neboli „klokaní tlapka“ či netýkavka, která vystřeluje semena.
Větší děti ocení rostlinu, o kterou se budou moci samy postarat. Kromě mnoha sukulentů to může být třeba šáchor, známý jako papyrus. Můžete jej pěstovat v nádobě s vodou a zalévat, kdykoli vás napadne... přelít nelze. Kromě toho, že je živou inspirací k vyprávění o řece Nil, krokodýlech a pyramidách, má šáchor ještě jednu skvělou schopnost: účinně zvlhčuje vzduch v místnosti.
Osmero nenáročných pokojovek
Malá galerie rostlin, které vás nezradí, ani když náhodou nemáte „zelené ruce“. Ale pozor: i skromné druhy byste měli vybírat podle světelných podmínek na místě, které bude jejich domovem.
„Africká fialka“: Na světlém – ale ne jižním – okně pokvete po většinu roku. Zalévejte ji mírně (přelití se projeví zahníváním listů), nemlžte listy.
Tlustice: Sukulent, kterému neuškodí výpadky v zálivce, suchý vzduch nad topením ani palčivé slunce. Zato přílišný přísun vody mu může ublížit, zvlášť v zimě.
Břečťan: Kam nechodí slunce, tam zasaďte břečťan – i když pestrolisté formy mají raději světlejší stanoviště. Mezi zálivkami nechte půdu oschnout, v sezoně přihnojujte hnojivem pro rostliny. okrasné listem.
Šáchor: Zelený zvlhčovač vzduchu, který nedokáže přelít ani vodník. Snese slunce i lehký stín, jednou měsíčně jej přihnojte.
Kolopejka: vděčná
pokojová květina, která se po odkvětu zpravidla vyhazuje. Vyhovuje jí slunce, mírná zálivka (až oschne půda v květináči) a každotýdenní přihnojování tekutým hnojivem.
Ibišek: Přes léto chce spoustu vody, světla (nejlépe na balkoně nebo venku) i živin, v zimě potřebuje klid. Koncem zimy výhony silně seřízněte.
Zelenec: Pokojová klasika pro pěstitele s olšovýma rukama. Má rád světlo, stěží ho můžete přelít, od jara do podzimu potřebuje přihnojování.
Dračinec: Elegantní „stromek“, jemuž svědčí světlo, ne však prudké slunce. Zalévejte jej jednou týdně, od jara až do podzimu nezapomeňte na hnojivo. Zasychající konce nebo opadávání listů signalizují suchý vzduch: pomůže mlžení nebo odpařovací miska pod květináčem.