Roman Vojtek: „Dcera krmila i slony“

Herec a moderátor Roman Vojtek pochází z Valašska a odmalička byl zvyklý se pohybovat mezi hospodářskými zvířaty. K úctě a lásce ke zvířatům proto vede i čtyřletou dceru Editku, která si zvířecí tvory zamilovala, a to všechny, od slona až po rybičku.

Jaké zkušenosti se zvířaty máš z dětství?

Pocházím z Valašska a v dětství jsme každý víkend jezdili k babičce na chalupu, kde bylo snad všechno zvířectvo, jaké si člověk dokázal představit, od koz přes krávy, kačeny, ovce a slepice. Právě tam jsem si začal budovat vztah ke zvířatům. Navíc jsem od rodičů dostal andulku a moje sestra angorskou kočku, se kterou jsem moc dobrý vztah neměl, protože pořád jenom „prskala". Jako malý kluk jsem si přál velkého psa, ale tohle přání se mi bohužel nevyplnilo.

Máš teď doma nějaké zvíře?

Ano, mám doma asi 30 ryb v jezírku. I když původně jsem tam nasadil takové hezké ryby, které měly svého času parádních 40 centimetrů a byly opravdu krásné a vykrmené. Jenže pak jednoho dne záhadně zmizely, asi mi je někdo ukradl. Takže teď tam mám takové malé čudly. Klepněte pro větší obrázekPřed půl rokem se nám stala taková příhoda, přijeli jsme domů a u nás na zahradě stálo malé černé a roztomilé koťátko, navíc se k nám hrozně mělo, takže jsme ho adoptovali společně s našimi sousedy, kteří mají půdu, kde kotě Mikeš přespává. My ho krmíme různými dobrotami a občas při nepříznivém počasí si jej vezmeme domů, ale on je kocour, co preferuje pohyb venku a lov myší. Vždy se nám se svou obětí přijde pochlubit a strčí ji před dveře, abychom věděli, jak moc šikovného máme lovce.

Na jakou příhodu se zvířaty nejraději vzpomínáš?

Mám spoustu zážitků s koňmi, protože jsem mnohokrát točil pohádku, kde jsem na něm samozřejmě musel umět jezdit. Režiséři měli vždycky pocit, že k tomu potřebuji speciální kurz či výcvik. Jenže každý rychlokurz doKlepněte pro větší obrázekpadl stejně špatně. Já si prostě myslím, že kůň moc dobře pozná, kdo na něm sedí, jestli blbec nebo člověk budící autoritu. Nikdy se mi nepodařilo koně ovládnout, vždy když jsem chtěl jet doprava, zatočil doleva a naopak. Měl jsem s tím pokaždé velké problémy. Kromě toho jsem si z první hodiny jezdectví odnesl zajímavý zážitek. Na hodině, kdy jsme byli v jízdárně, instruktor vše pečlivě vysvětloval, a pak mi přidělili kobylku, na které jsem měl vyjet z jízdárny na louku. Při otevření vrat začala kobyla poměrně rychle utíkat, ale pak se prudce zastavila a ohnula krk tak, že jsem přes ni přeletěl. Naštěstí se mi nic nestalo. Přesně ve chvíli, kdy jsem dopadl na zem, jsem měl pocit, že se mi kobylka hrozně směje. Od této doby mám z koní přirozený respekt a trochu se jich bojím, což oni ze mě určitě cítí. Proto obdivuji lidi, kteří to s koňmi umí a mají s nimi skvělý vztah. Na druhou stranu moje dcerka Editka je velmi odvážná a koní se vůbec nebojí, ba naopak má je velmi ráda. Kromě toho je i ráda sleduje v seriálech stanice Minimax a nyní se proto musíme i společně zúčastnit speciální soutěže Hurá na koníka na FB stanice Minimax.

Kdy tvoje dcerka přišla do prvního kontaktu se zvířaty?

Velmi se přátelíme s našimi sousedy. Jsou to hrozně milí lidé a často se s nimi navzájem navštěvujeme. Právě u nich Editka přišla do prvního kontaktu se zvířaty. Mají totiž dva psy, ovčáka a pudlíka. A právě s tím menším dcera vyrůstá od narození. Bylo moc hezké sledovat jak oba rostou. Zároveň k sobě velmi přilnuli. Jinak často jezdíme do ZOO Lešná, kde nás můj kamarád z dětství vždy rád provede a ukáže všechna zvířátka. Posledně jsme šli společně krmit slony a Klepněte pro větší obrázekžirafy. Já sám jsme se slona bál, ale Editka vůbec, klidně před ním stála a dávala mu do chobotu jablko a přímo do tlamy mu házela suché rohlíky.

Myslíš, že existuje nějaká podobnost se zvířaty?

Myslím, že ano. Je to naprosto stejné, jako když se řekne, že dítě je podobné rodiči. Když panička má doma gaučového psíka, kterého neustále rozmazluje, tak ten pes nikdy nebude poslouchat. A pak třeba vím ze zkušenosti mých sousedů, kteří mají německého ovčáka, že nutností je chodit se psem na cvičák a věnovat se mu opravdu jako dítěti, aby z něj byl poslušný pes, který dokáže ochránit dům, ale zároveň být milý a přítulný.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře