[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když jsem musela už poosmé předříkávat synovi říkačku o kutálející se bramboře, ten den jsem nemyslela na nic jiného než na těch pár řádků z dětské knížky. Dokonce jsem si chtě nechtě tuhle rytmizovanou básničku opakovala při umývání nádobí, čekání na autobus, a dokonce i na záchodě! Musím se proto přiznat, že opakování říkanek a písniček je pro mě v jistém smyslu dost iritující. Ale pedagogové i psychologové se shodují: Dětské říkanky rozvíjejí řeč, smysl pro rytmus, slovní zásobu, paměť i fantazii. Takže i když jsou dny, kdy si od rána sama sobě slibuju, že dneska nepřecedím přes zuby ani jednu říkanku, ta spousta pozitiv mě pokaždé k nějaké vybičuje. A co vás?
Číst svým dětem říkanky, nebo jim je dokonce předříkávat z hlavy, dá docela zabrat. Chce to čas, chuť a taky, co si budeme nalhávat, trochu té mozkové kapacity. Ovšem bonusů, které společně strávený čas s dítětem nad rytmickými slůvky přináší, je podle Jany Martincové, doktorky a autorky knihy říkanek, skutečně mnoho: „Děti, které si projdou rýmovaným obdobím a pohrávají si s rýmy, jsou podle mého v životě mnohem tvořivější. Již odmala si s jazykem hrají, říkanky je inspirují k vymýšlení vlastních rýmů, slov, která se rýmují.“
Přednášení říkanek by mělo tak nějak přirozeně vyplynout. Žádné zkoušení, žádné nucení, či dokonce trestání, že si dítě nepamatuje určitý verš nebo ho špatně vyslovuje. Dítě si samo řekne nebo pozitivně zareaguje, zda má chuť právě teď. Vše by mělo probíhat v příjemné atmosféře, a pokud k tomu přibude i humor, velké plus navíc!
Jako malá jsem spoustu říkanek milovala. Teď v dospělosti nad některými kroutím hlavou, jak byly nesmyslné. Dokonce jsem měla tendenci tuhle nelogičnost svým dětem nějak vysvětlovat. Naštěstí mě včas zarazila publikovaná studie S. Dewhursta a C. Robinsonové publikovaná v časopise Psychological Science, která skutečně potvrzuje, že je pro děti důležitější zvuk slov než významová stránka.
Neoddiskutovatelný přínos říkanek je v tom, že si díky nim dítě osvojuje řeč, učí se intonaci, slovní zásobu, rytmus, výslovnost a melodii. Kromě toho si vaši potomci trénují svaly kolem úst či motoriku celého těla. Vzpomeňme třeba na „Měla babka čtyři jabka“. To je krásná ukázka toho, jak se díky některým rytmickým básničkám dokonce učí základy matematiky, číslovky, počty, míry nebo velikosti. A to je pro první roky života nejdůležitější: „Děti jsou nepopsaná tabule, která navíc saje vše nové jako houba. Proto je důležité se dětem během prvních třech let života intenzivně věnovat, vytvořit jim pevné základy, na kterých mohou v budoucnu stavět,“ tvrdí Jana Martincová, mimo jiné zakladatelka edice Pro chytré hlavičky.
Je pravda, že jsem se svými dětmi k novým říkankám, ve kterých nevařila myšička nebo kočka neměla čtyři koťata, přičuchla hlavně v období jejich vzdoru. Chytlavé a zábavné říkačky totiž často fungovaly jako úžasná metoda, jak je přinutit se dobrovolně oblékat, vyčistit zuby nebo sníst pár soust jídla. Ale existuje spousta další jednoduchých básniček, díky nimž se děti učí o zdraví, bezpečnosti či světě kolem nás.
Předříkání nebo pouhé čtení říkanek je pro děti zábavné zhruba do dvou let věku. Od této doby už živé ratolesti vyžadují víc. Jen málokterý „tříleťák“ dokáže vysedávat u knížky. Chce to trochu invence, třeba propojení říkanek s kreslením, pohybem nebo dialogem. Dítě se pak učí verše rychleji a lépe. A jak říká doktorka Jana Martincová, na základě interaktivních říkanek se toho rodič na své děti dozví víc: „Díky různě zaměřeným říkankám rodič zjistí, co dítě baví, jakým směrem je zájmově zaměřené. Tyto oblasti pak může následně rozvíjet další literaturou, návštěvou atrakcí a podobně,“ uzavírá odbornice.
Knihu říkanek pořídíte za pár korun i za několik stovek, dají se také dohledat na internetu. Ovšem na začátku si musíte ujasnit, proč takové říkanky pořizujete: Chcete si je jen číst a prohlížet, nebo do nich děti zapojovat? Interaktivní říkanky vyžadují od dítěte větší spolupráci, což ho bude bavit mnohem víc než pasivní poslouchání. Ilustrace k říkankám by měly být názorné a jednoduché. Jen málokteré dítě ocení abstraktní malbu, u které neví, kde to začíná a končí.