První vysvědčení

Nejlepší motivací je pochvala i za drobné úspěchy. Zapomeňte na dril a tresty.
Je to tady, prvňáčci dostávají své první vysvědčení. Pokud není podle vašich představ, rozhodně ho netrestejte pokud víte, že se opravdu snažilo, ale nějak to zkrátka nevyšlo. Dítě je třeba motivovat a ne trestat. Každé dítě potřebuje svůj čas, než se adaptuje na nápor školy. Zatímco ve školce si jen hrálo, teď má plno povinností a úkolů. Navíc škola jde na děti hned zostra: psaní, počítání, čtení, domácí úkoly. Ne každému dítěti se ve škole daří. První týdny může brečet nad úkoly, první měsíce školy si nedokáže zapamatovat úkoly. Berte své dítě i s těmito drobnými nedostatky, takové, jaké je. Váš nejdůležitější úkol je být pozitivní.

Pochvala
Oceňujte děti. I za maličkosti. Dítě potřebuje za každou cenu povzbuzovat. I když není vše nejdokonalejší. Hlavně na dítě nekřičte, že je hloupé, nešikovné, i když domů nenosí jedničky, zlatá razítka a jeho sešity jsou spíše plné poznámek typu: „piš lépe, doma přepracovat, vysvětlete dítěti….“ Protože negativní reakcí ničeho nedocílíte kromě jediného: dítě nebude mít školu rádo. Tresty nepomohou. Naopak, snažte se ocenit každou maličkost, každý sebemenší úspěch ve škole, tak aby dítě mělo samo ze sebe radost, dobrý pocit, že něco umí, že to dokáže. Je velmi jednoduché pochválit dítě za jedničku, ale dokážete ocenit i dvojku, říci, že trojka není tragédie, pochválit jen za to, že dokáže číst, že si píše úkol, že máte radost, jaký nakreslilo obrázek, že nezapomnělo nic v družině, že ví, jaký je domácí úkol?

Když se nedaří
Snažte se děti zaujmout.V učení, domácích úkolech, ale i jakékoli další činnosti. Pokud děti vidíKlepněte pro větší obrázek smysl, cíl, pak jim vše jde lépe. Přizpůsobte jim své představy a přizpůsobte jim styl učení. Každé dítě je originální a nedělejte si zbytečné starosti a obavy, pokud se vám zdá, že je třeba trochu jiné než ostatní. V první třídě se potkávají najednou děti, kterým je přesně šest, s dětmi, kterým už dávno bylo sedm, a tak jsou mezi nimi obrovské rozdíly. A navíc podle poznatků vývojové psychologie probíhá proces nervového vyzrávání u chlapců pomaleji než u holčiček. Dejte dětem čas. Pokud budete dítě nutit do samých úspěchů, dobrých známek, vysvědčení s jedničkami, moc toho nedocílíte, spíše mu můžete svými ambicemi ublížit.

Ze známek nedělejte drama
I když se zdá, že celá škola je jen o výkonu a o známkách, které jsou ve vyšším věku podmínkou pro úspěšný přechod na střední školu, neberte známky tak vážně a jejich význam nepřeceňujte. Pro další učení a poznávání dítěte by bylo špatné, kdyby bylo motivované pouze dobrými známkami a ztratilo smysl učení jako poznávání. Známky jsou jen čísla, nejsou a ani nemohou být objektivní, nezachytí celý výkon dítěte, jeho snahu, drobná zlepšení, malé nedostatky. Do známek se pochopitelně občas promítá i subjektivní pocit učitele. Stačí, že nemá nejlepší den… Možná znáte ten pocit, kdy dítě dostane první špatnou známku a pak, i když se snaží, už je hodnoceno vždy o něco hůře. Raději známky nepřeceňujte, aby dítě nemělo pocit, že je bez jedniček nebudete mít rádi. I když vás na pololetním vysvědčení čeká i pro vás nemilé hodnocení, nedělejte z toho tragédii. Za špatné známky dítě netrestejte. V klidu se zajímejte o to, proč jsou jeho školní výsledky horší než vaše představy. Musíte zjistit, proč mu škola nejde. Možná je to vztah se spolužáky, vztah k paní učitelce, strach, možná je vaše dítě příliš úzkostné. A možná se budete muset smířit i s tím, že lepší známky prostě mít nebude, protože jeho přednosti budou jiné než studijní. Zboří se svět?

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře