Průvodce dětským světem hudby

I když si myslíte, že nemáte na noty „buňky“, nezavírejte dítěti cestu k hudbě. Zpívejte (klidně falešně!) a dejte mu možnost aktivně se hudbě věnovat.

Hudba rozvíjí mysl, uvolňuje emoce, léčí. Dokáže zklidnit, rychlá a rytmická hudba pomáhá při cvičení hubnout apod. Aktivní provozování hudby vyrovnává obě hemisféry (ví se, že geniální matematici milovali hudbu), má pozitivní vliv na citlivost vnímání. Psycholožka Mgr. Anita Michajluková vysvětluje: „Hudba funguje jako kompenzace duševní únavy, jednostrannosti racionálního učení, a tím výborně vyvažuje a harmonizuje celkový duševní stav. Přispívá i k rozvoji tvořivosti a spontaneity.“ Určitě se tedy vyplatí dětem cestu k hudbě zprostředkovat. Jak?

Co (malý) Čech, to (malý) muzikant:
1 AŽ 2 ROKY - Zpívejte mu, v náručí s ním pohupujte do rytmu hudby, poslouchejte neagresivní příjemnou hudbu. (Nemusí to být jen dětské písničky!)
3 AŽ 4 ROKY - Už může hudbu pěstovat aktivně. Učte ho říkanky a písničky, při kterých tleskejte, dupejte, plácejte do stehen. Pořiďte rachtací, ťukací, cinkací (Orffovy) nástroje nebo si vyrobte vlastní.
5 AŽ 6 LET - Může začít s hrou na hudební nástroj, například na xylofon, malý keybord, fl étničku. Stále nezapomínejte na cílený poslech hudby, nebojte se té klasické. Pěstujte v dítěti hudební vkus.
7 A VÍCE LET - Podle schopností a dovedností dítěti nabídněte možnost hrát na hudební nástroj. I kdyby se z něj nestal Paganini, za pokus to stojí.

Nemám talent – co když je po mně?
Zapomeňte na své dispozice. Je jasné, že přivedete-li dítě ke hře na hudební nástroj, může mu to jenom prospět. Neváhejte, pokud dítě samo projevuje o nějaký nástroj zájem a pokud je evidentně talentované nebo má alespoň „hudební choutky“. Jestli pozná podle melodie konkrétní písničku nebo znělku televizního pořadu, reaguje na poslech hudby pohupováním a tancem, rozezná zvuk nástrojů a dokáže po vás zopakovat vytleskaný nebo vyťukaný rytmus, pak věřte, že má hudbu „v těle“.

Pro jaký nástroj se rozhodnout?
Záleží taky na dispozicích dítěte (fyzických i psychických), které přezkoumá odborný pedagog (nejlépe v ZUŠ). Volba nástroje také závisí na finančních možnostech rodiny (ne každý si může dovolit koupit piano, koneckonců i samotná výuka stojí od 100 Kč za lekci). Rozhodujte se nejen podle zvuku nástroje, ale také podle toho, jakou funkci má hra plnit. Některé nástroje jsou „soběstačné“, například klavír, kde jednou rukou můžete hrát melodii a druhou se zároveň doprovázíte, a nástroje vyloženě sólové (flétnou logicky nemůžete doprovodit zpěv apod.).

Piano
Nástroj všech nástrojů. Má buď podobu klavíru (křídlo), nebo pianina. Kdo se chce věnovat hudbě víc (např. komponovat), bez ovládnutí kláves se neobejde. Hodí se k bystrému dítěti, které se dovede popasovat s tím, že musí číst zároveň oddělené notové zápisy pro levou a pravou ruku. Nevyžaduje fyzickou sílu, a ačkoli se musí dbát na správnou polohu ruky, samotný tón vzniká snadno. Výsledky snažení jsou tudíž hned slyšet. Investice v řádu desetitisíců. Levnější (od cca 3 000 Kč) a prostorově úspornější variantou může být keybord. Na něm se dají využít různé zvukové efekty, automatické akordické doprovody apod., ale barvou tónu či úhozem se pianu nevyrovná.

Flétna
Vstupní brána k ostatním dechovým nástrojům, např. příčné flétně, klarinetu, saxofonu. Když se využívá správná technika dýchání, má hra na zobcovou flétnu příznivý vliv na dýchací cesty. Pozor na hromadné výuky ve školkách. V hloučku osmi dětí se jen těžko malý hudebník naučí správně dýchat a stát. (Při přestupu na základní uměleckou školu může mít problémy s přeučováním.) Rozhodně nekupujte levné plastové „píšťalky“ někde v papírnictví, flétnu pořizujte ve specializovaných obchodech – ani tam se nejedná o velkou investici (cca od 200 Kč).

Housle
Hodí se pro klidné a trpělivé dítě s výborným hudebním sluchem. Začátky bývají obzvlášť náročné – vyluzování tónu je např. oproti klavíru mnohem složitější a nácvik techniky vyžaduje dlouhé měsíce. Je proto třeba najít opravdu kvalitního pedagoga. Pokud dítě překoná prvotní úskalí, mohou se stát housle celoživotní láskou. Časem může hráč připojit hru na příbuzné nástroje, např. na violu nebo violoncello. Pro malinké hráče existují menší velikosti houslí – „osminky“, „čtvrtky“, „půlky“ – a pořídíte je od cca 2 000 Kč.

Kytara
Mnozí si hru na kytaru zužují na „drnkání u táboráku“, což je ta rozšířenější varianta hry, kterou zvládne i starší samouk. V uměleckých školách se ale vyučuje hra na klasickou kytaru, zjednodušeně řečeno vybrnkávání. Levá ruka má oproti houslím snazší práci s vyhmátnutím tónů (kytara má pražce) a z tohoto pohledu je zřejmě snadnější než smyčcový nástroj. Hodí se pro drsňáka i citlivější dítě. Nástroj průměrné kvality koupíte už od cca 1 500 až 2 000 Kč.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře