Proč jsou plyšáci nenahraditelní?

Protože jsou měkoučcí, voňaví a dávají malým človíčkům pocit bezpečí. Třeba ve chvíli, když máma není nablízku, nebo jsou v neznámém prostředí.
Proč jsou plyšáci nenahraditelní?
Zpravidla v batolecím období, tedy mezi druhým a třetím rokem, si dítě může vytvořit vášnivý vztah k plyšovému zvířátku. Bere si ho do postele, na výlety, plyšák má své čestné místo u nedělního oběda… „Naše Zuzi nedá z ruky hodně pošitého plyšového pejska Punťu. Když Punťa potřebuje vyprat, přinese si židli, sedí u pračky a čeká, až se vypere. Jakmile se pračka začne rychle otáčet, strašně se o něj bojí a nabádá mě, abych ji zastavila,“ píše maminka Eliška v jedné internetové diskuzi.
 
Může, a nemusí
„Moje děti si takhle úzkou vazbu k žádnému plyšovému zvířátku nevytvořily. Když jsem se nedávno ptala svého sedmiletého Vojty, jakého on má nejoblíbenějšího plyšáka, odpověděl mi, že žádného, protože nechce, aby některý z nich byl naštvaný,“ říká maminka Monika a dodává, že u nich je stejně ze všech plyšáků nejplyšovější živá dlouhosrstá kočka Viky…
 
Čím to je, že si některé děti vytvoří vztah k jednomu konkrétnímu plyšákovi a některé děti nikoliv? Podle psycholožky Tamary Cenkové tady neplatí žádné pravidlo. Ale zajímavé je, že svou roli v tom mohou sehrát právě domácí zvířata. Pokud je děti mají, nemívají až takovou potřebu plyšáka.
 
Proč jsou tak důležití?
„Když se máme o tomto tématu bavit, musím si nejdřív vzpomenout na jednu studii, kterou dělali asi před padesáti lety. Když se narodilo medvídě, tak ho vědci odebrali od matky a zkoušeli, co je pro něj důležité. Udělali dvě náhradní umělé medvědice. Jedné teklo mléko, ale byla studená – umělohmotná, bez chlupů. Druhá byla plyšová, měkounká, ale bez mléka. Vědci zjistili, že medvídě dalo přednost teplé náruči plyšové medvědice před mlékem,“ říká PhDr. Tamara Cenková a pokračuje: „Stejně je tomu u nás lidí. Co potřebujeme, když máme jakoukoliv emoční krizi? Aby nás někdo objal. Pokud není maminka nablízku, kdo obejme děťátko? Kdo mu poskytne teplou náruč? Přece plyšák. Je měkký a dává dítěti pocit bezpečí. Plyšák je symbolem hebké, jemné náruče matky. A nezáleží na tom, jak moc je dítě na maminku fixované.“
 
Klepněte pro větší obrázekZtráta je trauma
S plyšovými mazlíky může být hned dvojí problém. Časem mohou být dost nehygieničtí a pak, a to je horší, hrozí jejich ztráta. Ta může mrněti zasadit velkou ránu. „Když rodiče vystopují – to by pro ně neměl být problém – k jakému plyšákovi jejich potomek nejvíce přilnul, tak bych vřele doporučovala, pokud je to možné, koupit jeho dvojníka, tedy úplně stejného plyšáka, a schovat ho ve skříni pro případ, že by se ten první ztratil,“ radí psycholožka Tamara Cenková. Pokud rodiče nechají plyšového kamaráda třeba na dovolené v Tunisu, mohou svému dítěti říct, že méďa jel napřed a čeká doma. I když dítě tuhle náhražku prokoukne, rychle si k ní vytvoří obdobný vztah jako k originálu.
 
K hygieně... Kouzlo plyšáka je také v jeho nezaměnitelné vůni. Pokud ho příliš důkladně vyperete, může dané kouzlo ztratit. Nestyďte se za to, že plyšák vašeho dítěte je umolousaný a celý olysalý. Právě takového ho má dítě rádo. Patří do jeho světa a znamená pro něj to, čemu důvěřuje.
 
Kdy plyšák pomáhá?
Večer při usínání, při vypjatých situacích, při pobytu v nemocnici, v neznámém prostředí… Například když rodiče zapomenou vzít plyšáka s sebou na dovolenou, může to v dítěti vyvolávat úzkost. Pokud děti hodně pláčou – třeba právě při pobytu v nemocnici – doporučuje doktorka Cenková, aby maminky navlékly na oblíbeného plyšáka svoje tričko. Děti ucítí nejen jeho měkkost a vůni, ale současně i svou maminku. Chlupáč může také pomoci v případě, kdy rodiče vidí, že se jejich dítě trápí, a nevědí proč. Vezmou si plyšáka k sobě a zahrají s ním takové divadélko: prostřednictvím plyšáka, změněným hlasem, se s dítětem baví. Dítě ví, že mluví maminka, ale současně „komunikuje“ s plyšákem. Tak mohou rodiče rozkrýt dušičku dítěte a zjistit, co ho trápí.
Jestliže rodiče zjistí, že se jejich děťátko s plyšákem mazlí příliš, měli by zbystřit. Možná mu schází osobní kontakt s tátou a mámou, jejich hlazení… a vynahrazuje si to tímto způsobem. Pokud někdo namítne, že hlazení rovná se rozmazlování, šeredně se mýlí. Dotyků není nikdy dost.
 
Nikdy nejsme velcí
Co když babička řekne vnučce, která chce, aby ji do školky doprovodil její hrošík, že už je na plyšáka velká? Není to dobře. Vnučka z toho může mít trauma typu: „babička nemá ráda moje plyšáky, tudíž ani mě.“
 
„Na plyšáky nejsme nikdy velcí. Sama mám u postele plyšovou opici obřích rozměrů. Když tam nemám svého drahého, položím si na postel její velkou tlapu. Ano, jsem infantilní. A proč ne? Neměli bychom se plyšáků vzdávat. Díky nim v nás zůstává kus dětství. A když v nás zůstává kus dětství, snáze se vžijeme do svých dětí a lépe je pochopíme,“ vysvětluje psycholožka Tamara Cenková a dodává: „Proč rodiče nebo prarodiče dávají dětem plyšáka? Aby jim připomínal dárce. Tedy toho, koho má dítě rádo. A když se děti plyšáka dotýkají, je to jako by se dotýkaly toho, kdo je obdaroval.“
 
ANKETA:
Jaký byl v dětství váš nejoblíbenější plyšák?
 
Klepněte pro větší obrázekVáclav Vydra (herec)

Modrý králíček. Když mi bylo asi pět, jel jsem s rodiči na letní byt za Prahu a při příjezdu jsem zjistil, že jsem ho nechal doma. Byl jsem strašně smutný. Ale máma mi řekla, že takovéhle věci se dají napravit a ať si z toho nedělám hlavu a jdu klidně spát. Ráno jsem se probudil a… měl jsem svého plyšového kamaráda u sebe v posteli. Máma byla naprosto úžasná. Jakmile jsem usnul, dojela mi pro králíčka do Prahy.

Klepněte pro větší obrázekTamara Cenková (psycholožka)

Byl to žlutý medvídek a dostala jsem ho kolem třetího roku. Možná proto mám i dnes kolem sebe samé žluté maskoty… Medvídek byl se mnou velmi dlouho, spala jsem s ním, všude jsem si ho brala. Do doby než se narodil můj bratr. To se ze mě stala „velká sestra“ a první, co jsem svému bráchovi dala, byl právě žlutý méďa. Brácha ho také moc miloval, dokonce s námi jel do Afriky. Brácha si to vydupal. Hračky jsme s sebou nebrali, ale medvěd prostě jet musel.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články