Skutečnost, že nejlepší polohu k porodu si podvědomě umí vybrat samice každého savce, je všeobecně známá. Většinou to bývá poloha, při které se nejlépe uplatňuje zemská gravitace, tedy poloha vertikální, nejčastěji ve dřepu s široce roztaženýma nohama. Dřep, klek, poloha vestoje se zavěšením o partnera nebo jinou podporu, poloha v závěsu ve dřepu, v polosedu – na tom se v podstatě za tisíciletí nic nezměnilo. „Novinkou“ je porod do vody… a poloha „na suchu“ na porodnickém lůžku. Každá poloha má svoje, každá maminka preferuje něco jiného, někdy ale ze zdravotních důvodů vyjít ženě úplně vstříc nejde.
Kdysi před léty...
Podívejme se na Evropu v horizontu tisíce let. Kdysi bylo vše okolo porodu ponecháno víceméně na matce, občas bylo dopřáno sluchu jakési porodní „prabáby“. Rodilo se nejčastěji v poloze na zádech či na boku nebo v podřepu. A prakticky kdekoliv – v chýši, ale velmi často také v přírodě. A tak to šlo až do začátku 18. století. Teprve s výstavbou velkých nemocničních zařízení, která měla svá porodnická oddělení, se situace začala měnit. Rodičky se stále častěji přesouvaly do porodnice. A s porodnicemi došlo i na porodnická lůžka, kde žena rodila v poloze na zádech. Tehdy se tato poloha považovala za jedinou správnou, protože lékař nebo porodní asistentka měli dokonalý přehled o stavu rodičky a mohli eventuálně zasáhnout, když se něco nedařilo. Na pohodlí a potřeby rodičky se však příliš ohledy nebraly.
Před listopadem 1989 se tu rodilo tzv. institucionalizovaným stylem – rodičku vyšetřili, podali klystýr a položili ji na záda na porodní stůl s potupně připoutanýma nohama nezávisle na tom, v jaké fázi porod zrovna byl… manžel a další milé osoby byly vystrčeny na chodbu.
Současnost
Moderní doba (tedy doba polistopadová) přejala vlastně ode všeho trochu: Žena-rodička má dnes spoustu možností, jak si porod co nejvíce ulehčit. Pokud jde vše tak, jak má, může až do konce druhé doby porodní, tedy do doby vypuzování plodu, být v podřepu, na míči, držet se partnera nebo ribstolu. Na porodní lůžko se maminka dnes ukládá až v posledním momentu, kdy už je tlačena hlavička. A nemusí ležet, pokud jde vše dobře, jen na zádech – rodička si většinou instinktivně vybere tu nejlepší, na boku nebo v polosedě. Odstraní se tak nepříznivé vlivy polohy na zádech a přitom oblast rodidel zůstává viditelná a přístupná vyšetření i prevenci velkých porodních poranění ženy.
Možnosti v Česku
Rodička v Česku má na výběr několik možností, jak a kde rodit. Jednou z cest je domácí porod za účasti porodní asistentky nebo duly. Pokud to ženě asistentka dovolí a nedoporučí jí raději porod v porodnici – může to být například i z důvodů nevyhovujícího prostředí, špatně dostupného bytu, ale samozřejmě a především kvůli možným zdravotním komplikacím. Žena má několik možností, jak rodit. Porodní asistentka Magdalena Mikulandová uvádí, že například poloha vkleče pomůže ženě ulevit od bolestí v zádech. Při poloze na míči žena pociťuje podobnou úlevu a navíc může v průběhu první doby porodní mírně procvičovat pánev. Je to také poloha, při níž může partner ženu masírovat na spodní části zad. Ve stoji s oporou dochází k významnému odlehčení páteře a zmírnění bolestí.
Životodárná voda
Některé ženy volí porod do vany. Zatímco pobyt ve vaně v první době porodní je doporučován, protože děložní stahy se jaksi změkčí a jsou pro rodičku snesitelnější, na samotný porod do vany existují rozdílné názory – vana by totiž měla splňovat určité parametry, hlavně bezpečnostní. Porodním bazénkem nebo speciální vanou dnes ale disponuje mnoho porodnic v Česku. Oblíbená je porodní stolička, která v různých podobách existovala už v 17. století. Ta moderní bývá vybavena zadním sedátkem pro partnera, který rodičce poskytuje oporu, zatímco ona tlačí. U stoličky je připravena asistentka nebo lékař, aby porod dokončili.
Stolička a odborníci
Pokud si rodička přeje epidurální anestezii, nemůže si porodní polohu příliš vybírat – je nutné, aby byla pod dokonalou kontrolou odborníka. Takže většinou leží na porodnickém lůžku nebo, je-li k dispozici, může být na porodnické stoličce.
Ať si zvolíte jakoukoliv „cestu“, držte se!
Jděte osvědčenou cestou
Začátek druhé doby porodní je chvíle, kdy už v podstatě jdete do finále – ale také jde do tuhého. Je to okamžik, kdy chcete protlačit dítě pánevním východem a pochvou a pro který jsou vhodné následující polohy:
Dřep s široce roztaženýma nohama (pevně se přitom něčeho držte)
Postoj s roztaženýma a pokrčenýma nohama v kolenou, ruce opřené o kolena
Poloha, kdy muž sedí na míči, drží ženu v podpaží a ona sedí u země v podřepu
Když už se miminko potřebuje dostat ven z pochvy, jsou vhodné následující polohy:
Pololeh na porodnické posteli
Sed na porodní stoličce
Poloha v závěsu ve dřepu, partner sedí na míči
Klek
Dřep
Poloha ve vodě ve speciálním bazénku
Hledejte v předstihu
Pokud byste chtěla porodit tak, aby se tato radostná událost co nejvíce přiblížila vaší představě, měla byste se co nejdříve informovat, jaké jsou kde možnosti. České porodnice jsou dnes vybaveny jak zařízením, tak i personálně, aby mohly co nejvíce vyjít rodičce vstříc. Nejlepší je informovat se osobně nebo na webových stránkách (např. www.porodnice.cz, www.studioprozeny.cz nebo přímo na webech jednotlivých nemocnic).
Pohled do historie
Zatímco porodům obyčejných a chudých žen nebyla v dávných dobách věnována téměř žádná pozornost (většinou rodily samy bez cizí pomoci v poloze instinktivně vybrané), patricijky ve starém Řecku a posléze v Římě rodily se vší parádou. Činily tak většinou v podřepu nebo zavěšeny vestoje za účasti desítek lidí. Ani o staletí později, ve 12. a 13. století, se na „porodech v přímém přenosu“ mnoho nezměnilo: manželky bohatců se rozhodně nemohly těšit sebemenšímu soukromí a o pohodlí si mohly nechat jenom zdát: rodily ve dřepu, vestoje nebo pololeže, navlečené do těžkých vrstev oblečení (porodní bába vyšetřovala ženu jen hmatem, ne zrakem, k rodičce ostatně dlouho mohla zas jen žena; jednoho zvědavce, který se v 16. století převlékl do ženských šatů, aby mohl sledovat porod, odhalili a počastovali hrdelním trestem) za účasti příbuzných a šlechty. Hygienické podmínky byly zoufalé. Ostatně ani královna Marie Antoinetta to v 18. století neměla jednoduché – rodila v dusné místnosti v královském loži s baldachýnem za účasti téměř celého královského dvora. Poté co svému manželu Ludvíkovi XVI. povila prvorozenou dcerku Marii Terezu, z námahy a nedostatku čerstvého vzduchu upadla do bezvědomí. Zachránil ji král, který přikázal otevřít okno…