Pořád ještě nechodí?

Zatímco jedno miminko zvládne chůzi v deseti měsících, jiné ve čtrnácti. Ale to nevadí. Hlavně se to nesnažte uspěchat!
Pořád ještě nechodí?

„Pojď k mamince,“ lákáte svého mrňouse. Ale miminko má dost starostí samo se sebou. Aby se udrželo na dvou, musí se pevně přidržovat žbrlení postýlky, nábytku nebo pohovky. Ale  když se mu jednou povedlo vyškrábat se nahoru, bude to zkoušet znovu a znovu, dokud nezíská jistotu. Pak teprve přijde čas, aby se pokusilo o první krůček. Ale i k němu by mělo dozrát.

Nemůžete uvěřit tomu, že kamarádčin Tomík to zvládl v deseti měsících a vaší Janince se to ve třinácti pořád ještě nedaří? Lékaři i psychologové vám na to řeknou jediné: Každé dítě je jiné. Dětská lékařka Lenka Smetanová zdůrazňuje, že postupné napřimování páteře u každého kojence je naprogramováno a souvisí se zapojováním jednotlivých skupin těla. „Nejprve se dítě učí zvednout hlavičku – jsou aktivní vzpřimovací svaly krční páteře, pak jsou zapojovány ramenní pletencové svaly a horní část hrudní páteře, kdy je dítě schopno opory o předloktí na bříšku. Teprve potom přijde na řadu zapojování svalových skupin směrem dolů k bedrům, svalům pánve a dolních končetin.“

 
Klepněte pro větší obrázek 

 

Vývoj se urychlit nedá

Aby se  dítě správně vyvíjelo, potřebuje k tomu podmínky. Nejen vlastní dispozice, ale i vaši rozumnou péči. Jenže když máma nebo táta vidí, jak je jejich Mareček nebo Silvinka oproti stejně starému klukovi nebo holčičce jejich známých pozadu, začnou být netrpěliví. Ale ono by stačilo zeptat se jinak. Nepředčí je zase vaše miminko v jiné „disciplíně“? Psycholožka Eva Pavlíková má pro starost rodičů, zda vývoj jejich dítěte probíhá správně, pochopení. Ale zároveň vidí i to, co je třeba vůbec nenapadne. „Žijeme ve společnosti hodně orientované na výkon, takže mnozí lidé pochopitelně spoléhají  na „trénink“. Letité zkušenosti však ukazují, že ve vývoji dětí se nic moc urychlit nedá. Podněcování  k chůzi za každou cenu se už dlouho nedoporučuje, jelikož se jím aktivují nesprávné pohybové vzorce. Dítě, které ještě nechodí, by mělo být podporováno spíše ve fyziologickém lezení po čtyřech.“ Výklad je proto jednoznačný. Nesnažte se nic uspěchat. Když dítě stojí, určitě bude brzy chodit. Kdyby bylo něco v nepořádku s nohama, s koordinací svalů nebo rovnováhou, nepostavilo by se.

 

Když se zadrhne

„My jsme na první samostatný krok čekali hodně dlouho,“ přiznává nerada Michaela. „Sabinka v deseti měsících docela dobře stála, v jedenácti se pustila kolem nábytku, ale pak se zadrhla a další tři měsíce jsme s ní nehnuli.“ Když věc konzultovali s dětským lékařem, doporučil jim, aby ji nechali být. Došel k názoru, že se  k samostatné chůzi neměla proto, že ji pořád nutili k výkonu. Někdy se prostě vývoj zastaví. Buď proto, že po nemoci není dítě fit, nebo proto, že prožilo nějaké trauma – třeba odloučení od mámy – po kterém se musí chvíli vzpamatovávat. Až se bude cítit v bezpečí, zase se mu schopnost chodit nebo stát, vrátí. Někdy bohužel nedobře zaúřadují rodiče. Sotva jejich drobeček otevře oči, už se na něj vrhají – ne proto, aby se s ním pomazlili a potěšili, ale aby podle jejich programu, i když na to nemá, kráčel po dvou. A když se po místnosti nepustí samo, vláčí kinklající se tělíčko za ruce sem a tam, aby pochopilo, jak se to dělá. Malé dítě se sice rádo učí, ale není schopno se na jednu věc dlouho soustředit. Po pár minutách (někdy i po desítkách vteřin) bude mít vašeho „pravá levá“ dost.  Nesnažte se tedy celou dobu, kdy je vzhůru, věnovat nácviku stání nebo chůze jen proto, že se vám zdá, že se v tomhle směru nevyvíjí dost rychle. Váš mrňous musí mít dost času i na to, aby se učil něco jiného. A když to s nácvikem přeženete, můžete se vsadit, že úsměv z jeho tvářičky zmizí. Bude unavený a protivný – navíc koordinace pohybu stejně nebude taková, jako jste si představovali – neúspěch bude zklamáním nejen pro vás, ale i pro vaše dítě, které  – i když je ještě tak malé – touží být chváleno.  

 

Zeptali jsme se…

 

Může přetěžování  na dítěti zanechat fyzické či psychické následky?

 

MUDr. Lenka Smetanová, dětská lékařka

V okamžiku, kdy je dokončeno správné zakřivení páteře – tedy se mění tzv. primitivní kyfóza ve trojí fyziologické zakřivení (krční lordóza, hrudní kyfóza a bederní lordóza) jako u dospělých, je dítě  schopno sedět i stát. Musí být zapojeny stabilizační svaly zejména pro přechod bederní páteře a oblasti křížové, kam patří například sval příčný břišní, šikmé svaly břišní, pánevní dno atd. Dokud páteř svaly správně neformují a nechrání před přetížením, není vhodné dítě stavět, vodit za ruce nebo dávat do chodítka. Může dojít k poškození páteře, které je pak v budoucnu velmi obtížné napravovat. Také je třeba brát ohled na vývoj klenby nožní a dítěti opatřit zdravotní nezávadnou obuv podporující správné postavení nožky a střídat chůzi s odpočinkem v kočárku. V případě, že se páteř či nožní klenby nevyvíjejí optimálně, navštivte zkušeného dětského lékaře nebo fyzioterapeuta.

 

Mgr. Eva Pavlíková,  psycholožka

Požadování výkonů, na které dítě zatím vývojově nedosahuje, vždy přináší riziko psychických následků. Nároky, které nejsou v souladu s momentálními předpoklady, mohou působit nadměrnou únavu a stres. Netýká se to jen motorických dovedností. Mnohá současná miminka „chodí“ na angličtinu, do hudební školy, na plavání či na různá cvičení. Pokud je motivací rodičů k těmto aktivitám cílený trénink určitých dovedností dítěte, mohlo by to vést k jeho přetěžování a v pozdějším věku k pocitům méněcennosti  - nejsem pro rodiče dost dobrý, když na to či ono nestačím. Je dobré mít stále na paměti, že malé dítě (tedy kojenec či batole) udrží aktivní pozornost pouze několik minut a nadměrným přísunem podnětů se rychle unaví.

 
 
Text: Vlasta Adamcová

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články