Po narození dítěte jste se stala taxikářkou

Anavíc si ještě vyslechnete, že... pánové jsou lepšími řidiči než dámy. Podle únorového průzkumu v pěti evropských zemích včetně naší souhlasí s touto odrhovačkou o mužském řidičském umu každý druhý chlap.

 

Ženy však kontrují téměř jednomyslným tvrzením, že podstatně spolehlivěji dodržují dopravní předpisy, řídí tedy opatrněji, a pokud bourají, většinou to odnesou jen plechy. Čím to je? Nejspíš tím, že většina řidiček (u nás „jezdí“ skoro každá druhá žena) je současně mámami, které vozí, nebo alespoň v části své šoférské kariéry vozily, roztomilá, zvídavá, neodbytná, ubulená, hladová a pokakaná děťátka. Je v tom kus strachu o zdraví našich mrňousků, kus obav o zdraví vlastní (kdo by se o prcky postaral, kdyby...) i nechuť utrácet za pokuty. A taky logický úsudek, že když za jízdy vyprávíme pohádku, přitom otíráme malému ublinkánkovi přebytečný oběd z dupaček a zároveň prosíme kňourající batole, aby vydrželo s čuráním alespoň pár metrů za křižovatku, nemůžeme současně konkurovat pilotům F1. Koneckonců předvádění „myšek“ nebo „vytroubení hlemýždě“ z rychlého pruhu nebývá náplní jízdy ani těch z nás, které momentálně jedou bez dětského nákladu.

 

Není divu, že téměř 70 % mužů při řízení auta relaxuje. Za doprovodu autorádia, které si užijí i řidiči v okruhu několika desítek metrů, se totiž rádi oddávají sladké chuti „zběsilé“ jízdy a vzrušujícím představám o ještě silnějším, hezčím a dražším voze ve svých úspěšných rukách. Je to tak! Skoro tři čtvrtiny pánů si totiž myslí, že muž v pěkném bouráku stoprocentně přitáhne pozornost opačného pohlaví. „Před šesti lety bych s nimi souhlasila. Ale dneska, když po návratu z každodenní autoštreky s dětmi děkuju, že my tři i auto jsme celí, mě zaujme spíš muž, který bez výmluvných posunků, a dokonce s úsměvem počká, až se napotřetí trefím svým kombíkem na parkovací místo pro macatější motorku,“ svěřuje se třicetiletá Olina, která i přes pětiletou řidičskou praxi sedá za volant jen z nutnosti, aby se s dětmi dopravila tam, kam je právě třeba.

 

Přesvědčovat pány řidiče, že trávit kus mateřské v autě nepředstavuje ani pro otrlou mámu tří dětí zrovna „odpočinek“, není úkol lidský. A tak až zase uslyšíte od partnera, že „ženský se pro řízení auta fakt nenarodily“, nehádejte se, ani nefňukejte, a už vůbec nehledejte na tom šprochu pravdy trochu. Posaďte svému „králi silnic“ do auta ubrebentěné batole i nespavé mimino a pošlete je na výlet. Po půlhodině v zácpě změní názor. A když ne, ještě nenápadně nadhoďte počet kilometrů, které za měsíc s tímto „živým nákladem“ ujedete bez újmy na plechu i zdraví.

 

Měkké hračky prcka zabaví a při hrkání po typických českých „tankodromech I. třídy“ jej nezraní.