Pelíšek jako v bříšku

Miminku, které opustilo mámino bříško o měsíc dva tři dřív, chybí mimo jiné i stísněný prostor v děloze. Proto mu samotný inkubátor nestačí. Potřebuje své hnízdečko.
Pelíšek jako v bříšku
To, že nedonošeňátka potřebují prožít zbytek svého původně plánovaného čtyřicetitýdenního „bříškového pobytu“ v inkubátoru, se ví už dávno – první jednoduché a jednoúčelové předchůdce inkubátorů znali lékaři už v polovině 19. století. Ty moderní kromě tepla poskytují i propojení děťátka se speciálními život zachraňujícími přístroji. Jenže jak se zjistilo teprve v posledních letech, miminka kromě pomoci s dýcháním, krmením, dozráváním jednotlivých orgánů a funkcí a ochranou proti infekci, potřebují i vjemy, které v děloze stimulovaly vývoj mozku, a dokonce i svalů. Kromě jiného jim schází prostorové hranice.

Pelíškové polohování
Když miminko v bříšku natáhne ručičku nebo nožičku, narazí na stěnu dělohy, a tím si uvědomí nejen prostor kolem sebe, ale i své tělo. V samotném inkubátoru je však prostor kolem miminek vážících 500–1500 gramů příliš velký, a tak informace o pohybu a svém těle v něm miminko nezíská. Přichází tím i o pocit bezpečí.
 
„Prostor v děloze mohou v inkubátoru nebo postýlce imitovat tzv. pelíšky a jiné ohraničující pomůcky – měkké podložky a polštáře rohlíkovitého tvaru, zavinovačky apod. Pomáhají budovat potřebné nervové spoje v mozku,“ říká Mgr. Eva Pavlíková, vývojová psycholožka z Masarykovy univerzity v Brně. A pražská fyzioterapeutka Dagmar Mirovská dodává: „Polohování v pelíšku stimuluje také správné postavení končetin a hlavičky, a tím brání asymetrickému držení těla. Dítě narozené předčasně má většinou výrazně nižší svalové napětí, a proto samo nedokáže zaujmout fyziologickou polohu ,v klubíčku‘ jako zdravý donošený novorozenec. Jeho ručičky i nožičky jsou natažené na podložce – říkáme tomu, že se dítě vsakuje do podložky, protože nezvládne práci těla proti gravitaci. Vhodné polohování a cvičení mu umožní lepší postavení končetin, a tak zlepší jeho možnosti pohybu.“

Rohlíky a hnízdečka
Takzvané rohlíky, tedy dlouhé měkké dobře tvarovatelné polštáře a hnízdečka čili speciální podložky bývají k dispozici na novorozenckých JIP nebo intermediálnich odděleních, kde také dobře znají způsob správného polohování a vyškolený personál rodiče naučí, jak s těmito pomůckami zacházet po příchodu domů. Na doma si je můžete vyrobit nebo koupit od některého výrobce či dodavatele pomůcek.
 
„Předčasně narozené děti se cítí bezpečně v zavinuté poloze se skrčenýma nohama a rukama zkříženýma před sebe. Do této polohy se vrací i dospělý člověk, když se chce skrýt před okolním světem a sám sebe uklidnit,“ připomíná Zuzana Mezerová, z firmy Polymed medical CZ, která polohovací pomůcky porodnicím dodává. „Mezi našimi výrobky je i hnízdo Snuggle Up, podobné zavinovačce. Má vytvořenu měkkou pevnou část, která drží nožičky a zadeček ve správné poloze. Přes hnízdo vedou pásky, fixující ručičky, což miminku dodává pocit klidu.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Jak polohovat doma?
V polohování nedonošeňátka je dobré pokračovat i doma v postýlce, a to v několika prvních týdnech po příchodu z porodnice. „Při domácím „pelíškování“ lze, není-li k dispozici „rohlík“, využít stočenou osušku. Je důležité dítě polohovat na bříško. Jde o aktivní polohu, ne o polohu na spaní. Pokud ji miminko netoleruje, nebo ji ze zdravotních důvodů lékař nedoporučuje, je nutné hledat po dohodě s lékařem a fyzioterapeutem její nejvhodnější modifikaci, zdůrazňuje Dagmar Mirovská a připomíná, že doma je většinou také třeba zvýšit polohu dítěte kvůli refluxu, tedy poruše jícnového svěrače, při které se tekutina vrací ze žaludku a dítě by ji mohlo vdechnout.
 
Kolem 3. měsíce korigovaného věku je dobré, podle fyzioterapeutky, dítěti vymezit místo pro hraní, a to nejlépe na dece na zemi. Na tvrdší podložce prý lépe získává informace o vlastním těle, což je důležité pro jeho motorický vývoj. Pozor! Autosedačka je vhodná pouze na cesty autem a lehátko lze využít u dětí velmi omezenou dobu, a to např. po jídle.

Návrat zavinovačky
Klasická zavinovačka může do jisté míry plnit roli pelíšku nebo hnízda. „Je vlastně jakousi náhradní dělohou, protože miminku poskytuje potřebnou oporu, těsnost a teplo, uvažuje psycholožka Pavlíková. „Vytváří tedy podmínky pro spokojenost dítěte – tlumí jeho zatím nekoordinované pohyby a záškuby. Je to vhodná pomůcka i pro uspávání donošených novorozenců.“ Jako dodavatele klidu a bezpečí tolik důležitého nejen pro lepší usínání hodnotí zavinovačku i fyzioterapeutka, ale upřesňuje, že její časté používání je dobré především v prvních týdnech života miminka, protože v dalším období se děťátko potřebuje volně pohybovat a poznávat své tělo, v čemž by mu zavinování bránilo. 
 
Jak polohovat?
Polohování je prospěšné a bezpečné, pokud se tuto techniku naučíte od odborníků, buď ještě v nemocnici, nebo v ordinaci fyzioterapeuta. Dagmar Mirovská učí polohování na hadrové panence. Polohování pomocí „rohlíku“ či válečku lze provádět na boku, na bříšku i na zádíčkách – tzv. hnízdečko. Tyto polohy se obměňují podle tolerance dítěte.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Slyšeli jste o „handlingu“?
Jde vlastně o vhodnou manipulaci s dítětem, pro níž je třeba zvolit jeho přiměřenou motivaci. S handlingem by se podle Dagmar Mirovské měly maminky seznámit co nejdříve, protože špatným či nevhodným držením vpisují dítěti určité asymetrie a chybné pohybové návyky. Handling se používá jako terapie. Protože však každé dítě toleruje polohy a držení jinak, je nutná spolupráce s fyzioterapeutem.
 
Text: Lenka Novotná a Hanka Bělohlávková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články