Koho si vzít k porodu? Také právě studujete možnosti a zvažujete, co by vám bylo nejpříjemnější? Jako osoba číslo jedna se samozřejmě nabízí partner, ale pokud k porodu nemůže, či se mu moc nechce, můžete požádat o doprovod třeba dulu. Která varianta je lepší? Psycholožka Eliška Kodyšová je přesvědčena, že by rodící žena měla mít u porodu toho, koho si vybere sama.
„Partner je nejbližší člověk, který nás zná v intimních situacích nebo ve chvílích, kdy je nám nedobře. Dula je zase velmi dobře obeznámena s porodem a ví, jak vás podpořit ve chvíli, kdy je situace pro partnera příliš intenzivní a on se cítí bezradný. Záleží tedy, s kým se žena cítí bezpečně a příjemně, a ideální je samozřejmě mít oba. Dula většinou pracuje s oběma partnery, protože oba může při porodu podpořit tak, jak každý z nich potřebuje. Ženu například dotykem a povzbuzením, partnera tím, že ho ujistí, že je všechno v pořádku, a ukáže mu, jak může ženě pomoci.“
Dula není dirigent…
Janu Jarolímovou přivedla k rozhodnutí stát se dulou hlavně rozdílnost, s jakou přišly její tři děti na svět. Mají mezi sebou malý věkový rozdíl a zážitky z porodů měla v čerstvé paměti. Mohla srovnávat a přemýšlet, rychle u dalšího porodu reagovat podle svých přání. Cítila potřebu mít u porodu někoho známého, kdo by jí pomohl vytvořit bezpečné prostředí pro ni, partnera i děťátko. Aby se mohla soustředit sama na sebe a po porodu na své miminko, prostě se cítit jako doma. Bylo prý pro ni přirozené povídat si s jinými maminkami, které čekaly dítě, a lákavé číst knihy o těhotenství a porodech. Později si udělala kurz laktačního poradenství a pomáhala jim s potížemi při kojení. V roce 2008 dokončila výcvik pro duly u České asociace dul v Praze. Po dvouleté praxi zakončila studium „certifikací“ v Brně. Každé mamince říká, že je s ní proto, aby už první porod byl pro ni tak krásným zážitkem jako pro ni ten třetí. Ne všechny rodičky jsou si ale jisty, jak to s „tou dulou“ vlastně je. Má jim určovat, co a jak, či být „jen“ pomocníkem?
„Každá je jiná a má na dulu jiné požadavky,“ vysvětluje Jana Jarolímová. „Vše si s maminkou ujasním na předporodním setkání, které je pro obě strany moc důležité. Řekne mi své představy o porodu a o tom, jak si představuje mou pomoc. Já jí naopak sdělím, co je v mých kompetencích a co jí mohu nabídnout. Pokud čas dovolí, setkávám se s maminkou třikrát před porodem, ale není to pravidlem.“ Dula by podle Jany Jarolímové měla být při porodu především ženou, která s maminkou sdílí její pocity, ale zároveň si umí zachovat klidnou hlavu. Dula má tu výhodu, že vnímá porodní proces zvenčí. Může rodičce pomoci pochopit, co se s ní děje, a naučit ji vnímat bolest v jiném světle. Svým přirozeným klidem přispívá k dobré pohodě a k uvolnění ženy při porodu a probouzí v ní vlastní sílu, že dokáže krásně porodit.
Dobrá dula je výhra...
Na tom se shodují rodičky, které pohodový porod s ní zažily. Ale co když to mezi ní a partnerem rodičky skřípe? A ona místo aby se soustředila na „rození“, tiší emoce? „To není dobrý základ pro dobrý porod,“ zdůrazňuje Eliška Kodyšová. „Napětí je potřeba řešit před porodem, už při výběru duly – ta by měla sednout i partnerovi. Trvá-li žena na určité dule nebo partner tvrdošíjně odmítá jednu dulu za druhou, svědčí to o něčem v jejich vztahu. Objeví-li se i při vší snaze napětí, je na dule, aby je jako profesionálka pojmenovala a pomohla ho oběma partnerům vyřešit.“ A pokud jde o dělení kompetencí mezi dulou a partnerem? „Dula by měla pomáhat oběma na jejich cestě k rodičovství a upevnit i jejich partnerství. Její role není tedy odstrčit jednoho z nich, ale spíš jim pomoci porod společně zvládnout…“
Převzato z časopisu Betynka.