„Vážně nevím, proč bych to měla dělat?“ diví se Monika. „Většina nemocí, kvůli kterým se očkování zavádělo, už vlastně neexistuje, tak proč dítěti vhánět do těla chemii?“ dodává ještě. Má dvě děti a hodlá s nimi zůstat doma, než půjdou do školy. Je přesvědčena, že jim nic nehrozí. Synovi jsou dva a půl, dceři rok. „Nějaké infekce? Nesmysl! Ani jeden z nich ještě neměl ani rýmičku.“ Rýmička je jedna věc, nakažlivé infekční choroby druhá. Monika se k očkování staví jako k něčemu, co je pro její děti škodlivé. A že zákon nařizuje, aby každé dítě absolvovalo povinné očkování? Do války s úřady se pouštět nechce. „Zatím dělám mrtvého brouka. Když mě pediatr obešle,“ řeknu, že jsou děti nemocné a je to...“
Víte, že už staří Číňané bádali nad tím, jak si poradit s pravými neštovicemi? Časem vykoumali, že když odeberou trochu tekutiny z hnisavého puchýřku a „napustí“ ji pod kůži zdravému člověku, nepravé neštovice se mu vyhnou. Ale pořád to ještě nebylo ono. Teprve koncem 18. století přišel zlom. Anglický lékař Edward Jenner si všiml, že zkusil riskantní experiment. Nakazil chlapce kravskými neštovicemi a po vyléčení ho opět nechal nakazit – tentokrát virem pravých neštovic. Kluk však pravé neštovice nechytil. Postup dostal název vakcinace (vacca = kráva). O sto let později použil Francouz Louis Pasteur jako očkovací látku oslabený virus vakcíny.
Šíří se „jako mor“
Nemoci jako mor, úbytě, psotník, cholera, souchotiny kosily děti odnepaměti. Mnoho obětí lze připsat na vrub řádění neštovic, zarděnek, černého kašle. A kde jsou tuberkulóza, záškrt, příušnice… Naštěstí nikdy nepřicházely všechny epidemie najednou. Někdy to dokonce trvalo řadu let, než se některá z těchto nebezpečných chorob k nám znovu vrátila. Ale pokud ano, vždycky to stálo za to. Podle portálu www.ockovani.cz se odhaduje, že bez očkování by u nás zemřelo ročně asi pět set dětí a další tisíce by se musely potýkat s komplikacemi, které tyhle nemoci přinášejí.
Je mu sotva pár týdnů. Nic mu neschází, a přesto mu chce někdo udělat bolístku. Ta jehla, kterou si pan doktor právě připravil, vypadá v poměru k jeho malému tělíčku opravdu děsivě. Když Iveta poprvé viděla, jak se jehla noří do kůže, zatmělo se jí před očima.“ Pocity, se kterými se Iveta musela poprat, zažila mnohá maminka. Není divu. Mateřský pud nás vede k tomu, abychom svoje děti ochraňovaly. Navíc se jí zdá, že se začíná zbytečně brzy. „Startuje se mezi 4. dnem až 6. týdnem tuberkulózou. Vždyť v té době má děťátko kolem tří čtyř kilogramů.“ Anna ale bere povinné očkování velmi vážně. „Možná ho to teď bolí,“ říká o dvouletém Adámkovi, „možná mu vyraší nějaký ten pupínek a má pár dní teplotu, ale zato mám jistotu, že nechytne něco vážnějšího.“
Jak? Povinně!
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je očkování nejúčinnějším preventivním opatřením, které může zabránit u dětí rozšíření mnoha infekčních nemocí. Očkování každý rok zachrání životy milionů dětí. Tuhle statistiku však někteří rodiče „neberou“. Podle Terezy to možná platí pro „méně rozvinuté“ země. „Ale u nás už přece dávno tyhle nakažlivé nemoci nejsou.“ A poukazuje na zdravotní komplikace. Vedlejší účinky – někdy zanedbatelné, jindy vážnější, v některých případech opravdu popřít nelze. To, co je v některých evropských zemích postaveno většinou na dobrovolnosti, u nás hlídá zákon. Odborníci jsou přesvědčeni, že by lidé jinak děti očkovat nedali a nemoci, jako jsou dětský kašel, obrna atd., by se k nám mohly ve velkém vrátit. „Nechci, aby mi někdo říkal, co mám dělat,“ čertí se Ivona. „Dítě je moje a já mám přece vybrat to, co považuji za nejlepší.“
Novela vyhlášky č.537/2006 Sb. jasně definuje, co je povinné a nepovinné očkování. To se zapisuje do očkovacího průkazu. Do první kategorie náleží dávivý kašel, dětská obrna, onemocnění vyvolaná haemophilem influenzae, příušnice, spalničky, tetanus, zarděnky a záškrt. Na základě vlastního rozhodnutí můžete dítě nechat očkovat proti hepatitidě A, klíšťové encefalitidě, „meningokokovi“, neštovicím, „pneumokokovi“, rakovině děložního čípku... „No co,“ řeknete si, „povinné očkování neuznávám a nepůjdu na ně.“ Budete-li je bojkotovat, můžete se dočkat i pokuty. A může se vám stát, že dítě nevezmou do školky, na tábor apod.
Než necháte dítě očkovat, proberte s lékařem, jak je na tom. Potomek musí být zdravý. Pusťte z hlavy, že byste očkování „spláchli“ s kontrolou po chřipce. „Přiznejte“ i rýmičku a kašel. Očkování jistě pediatr po domluvě s vámi odloží při vyrážce, v období, kdy je vaše dítě náchylné k infekcím. Vědět by měl, jestli na ně nejde viróza, netrpí alergií, nebere antibiotika, netrpí poruchami imunity, nemá závažnou nemoc. Pro „problematické“ děti jsou k dispozici očkovací centra či ambulance očkování v nemocnici v Praze-Motole. Po očkování samozřejmě hned neběžíme do obchodu, ale půlhodinku vyčkáme, jak je dítě „stráví“. Aspoň den dva mu nastolíme lehčí režim. Při vážnějších příznacích okamžitě kontaktujeme lékaře. A za jak dlouho „to“ funguje? Záleží pochopitelně na typu očkování, ale imunitní odpověď zpravidla nastupuje během několika týdnů. Děti tedy nejsou chráněny okamžitě. Navíc někdy jedna dávka nestačí – jsou třeba i tři, aby „brnění“ zafungovalo.
Ach ten „vedlejšák“!
Zvýšená teplota, zarudnutí v místě vpichu, otok. Někdy bolesti hlavy či svalů a lehký průjem, nevolnost, vyrážka, zvětšené lymfatické uzlinky… I to může vaše děti po očkování potkat, většina však problémy nemá. Než vaši ratolest pan doktor „píchne“, vyptejte se ho, co ji čeká. Většinou prý dobře „zaúřaduje“ paracetamol. Virus očkovací látky proti obrně zůstává ve stolici asi šest týdnů. Nezapomeňte proto na pečlivou hygienu…
Povinné očkování nestojí nic. Nepovinné očkování třeba i několik tisíc – podle typu vakcíny, její kvality, zda jde o jednu dávku, či několik. Že je to moc? Mamince to určitě bude ještě chvíli slušet v kostýmu, který visí ve skříni. A tatínek? Ty dva tisíce měsíčně za „cigárka“ krásně zaplácnou díru v rozpočtu. A místo na foťák si můžete vzít půjčku na očkování (třeba u GE Money Multiservis). Dobře se však vyptejte na podmínky.
Co je menší zlo
Každý z nás chce pro své dítě to nejlepší, ale ne vždy máme jistotu, co to je. To platí i o očkování. Těžko zpochybnit slova lidí, jejichž děti se potýkaly s nežádoucími účinky. Odborníci a příznivci očkování mají zase v ruce argumenty, kterými dokladují, že by je jinak čekaly mnohem vážnější zdravotní problémy (dokonce smrt)...Pověstná miska vah je ve vašich rukách...
Další informace např. na:
www.ockovani.cz,
www.ockovanideti.cz,
www.vakciny.net,
www.lekarionline.cz (i ceník nepovinných vakcín),
www.ockovacicentrum.cz,
www.rozalio.cz
Dobré rady
Před očkováním by dítě mělo být zdravé. Lepší je, když je zdravý i jeho sourozenec.
S očkováním počkáme, když se dítěti klubou zoubky (může mít i teplotu...).
Termín očkování – po domluvě s pediatrem – posuneme, když kolem nás řádí úporné virózy.
Očkování by mu nemuselo sednout, když na tom není psychicky dobře.
Po očkování dopřejte dítěti den dva klidu – i když se žádné vedlejší účinky neprojevily.
Nezdá-li se vám po „akci“, navštivte pediatra.
Uvažujete-li o nepovinném očkování, informujte se nejen o ceně vakcíny, ale i o tom, jak dlouho bude dítě chráněno a jak se s ní organizmus popere.
Co na to Ministerstvo zdravotnictví?
Podle paragrafu 46 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví je fyzická osoba mající trvalý pobyt na území ČR povinna podrobit se stanovenému druhu pravidelného očkování. jde-li o osobu, která nedovršila 15. rok, odpovídá za splnění povinností zákonný zástupce. Za přestupek podle odst. 1 písm. f) přestupkového zákona lze uložit pokutu až do výše 10 000 Kč. V blokovém řízení může orgán ochrany veřejného zdraví uložit pokutu až do výše 5000 Kč.