Možná si teď říkáte, že to nemůže být tak horké, ať si každý dělá co chce. Jenže o kritice sebe sama jako rozmazlené sobecké ženy, která před dětmi dává přednost pohodlí, ví své i třicetiletá čtenářka Betynky Barbara. „S manželem jsme se jasně dohodli, že chce mít jedno dítě. Já sama jsem jedináček a nikdy jsme s tím problém neměla, manžel pochází ze tří sourozenců, ovšem vztahy nejsou moc dobré. S bratrem se nestýká vůbec a jeho setra se k němu zná jen, když potřebuje půjčit peníze. Takže nějaké velké výhody toho, že má člověk kopu sourozenců, nevidím. Dalším důvodem bylo i to, že sice nežijeme ze sociálního minima, ale nejsme na tom s penězi kdoví jak dobře. A chceme svému dítěti dopřát kroužky i vzdělání a moc dobře si uvědomujeme, že dvěma dětem bychom to prostě zabezpečit nemohli. To vše byly naše logické důvody, proč chceme mít jedináčka. Když jsme to nadnesli v rodině, vůbec jsme netušili, co rozpoutáme. Neustále nám někdo z příbuzenstva a později i z řad kamarádů předhazoval, že „jiní to zvládli taky“. Že všechno jde, když se chce, jedno dítě je chudák, ať nejsme sobečtí atd. Byla jsem z toho hodně smutná a musím přiznat, že jsem nakonec vyhledala pomoc psychologa, protože jsme si připadala permanentně špatná. Dnes už bych své rozhodnutí asi do světa nevykřičela a nechala si své rozhodnutí pro sebe. Ať si okolí raději myslí, že už další mít nemůžeme než, že máme špatný charakter,“ vypráví svůj docela smutný příběh Barbara.
Jsem divná? Ne, máte právo na své rozhodnutí
Pokud jste si ujasnila, že jakýchkoli důvodů prostě nechcete mít víc dětí, nemusíte se kvůli tomu cítit špatně. Je to váš život a vaše rozhodnutí, které nikdo nemá právo napadat ani kritizovat. Od „chytrých kamarádů“, sousedek a matek na písku už si do svého soukromí zasahovat vůbec nenechejte. Kdyby vás jejich slova zbytečně bolela, raději nic neříkejte a osobní rozhodnutí si nechte jako své tajemství.
A až příště vaše tchýně spustí, že Milánek by už potřeboval sestřičku nebo bratříčka, tak ji s taktem a slušně upozorněte, že je to vaše věc. Své vysvětlení můžete opřít i o následující fakta. Od „chytrých kamarádů“, sousedek a matek na písku už si do svého soukromí zasahovat vůbec nenechejte. Kdyby vás
v minulých letech byl uplatňován názor, že nízká porodnost je díky ekonomickým problémům rodin. Statistiky ale ukazují, že i v zemích s vysokou životní úrovní, kde má rodina velkou podporu, se rodiče čím dál méně rozhodují pro další dítě. „Jedním z důvodů může být fakt, že prostě chceme pro své děti tu nejlepší budoucnost. Snažíme se jim maximálně věnovat, zabezpečit je materiálně, dopřát jim vzděláním a s každým dítětem navíc se tato možnost snižuje. Máme-li další dítě, budeme muset více (nebo oba rodiče) pracovat, takže budeme dětmi trávit méně času a podobně. Apriori bych tedy rozhodnutí, proč mít jen jedináčka neviděl jako akt sobectví ale spíš jako dobře naplánované budoucnosti. Navíc nikdo z nás se jako rodič nenarodil a není to tudíž povinnost. Jestliže někdo dítě nechce, ať ho nemá, lepší žádný rodič než špatná. A bude vyrovnaná a milá maminka jednoho dítě je také lepší než frustrovaná hysterická matka, která svou „velkou“ rodinu spíš trápí než by jí něco dávala,“ vysvětluje psycholog Radim Opatrný.
Jedináček zpravidla předčí své vrstevníky v intelektuálním rozvoji. Není divu, protože jen jemu jedinému rodiče, prarodiče a další příbuzní věnují všechny síly a pozornost. Takové dítě začíná většinou mnohem dřív mluvit i číst, zabývá se jim řada dospělých, kteří se snaží rozvíjet v něm všechny schopnosti. Jedináček, který převážně žije ve společnosti dospělých, často poslouchá jejich vážné rozhovory a učí se komunikovat s dospělými jako rovný s rovnými. Dokonce i s úplně neznámými lidmi. Zvyká si, že se jeho mínění bere vážně, a jeho sebedůvěra se tak posiluje. Ale upřímně vzato, mnoho dospělých přiznává, že při výchově jedináčka bývá dost těžké vyvarovat se některých omylů. Také to, čeho ve velké rodině nabývají děti přirozenou cestou, při vzájemné komunikaci, nebo z nutnosti vybudovat si vztahy k sourozencům, nemůže jedináček získat buď vůbec, nebo jen díky speciálnímu úsilí rodičů. Psychologové rodičům radí, aby si především ujasnili, proč už nechtějí více dětí. „Rodiče si musí uvědomit, že dítě je naprosto svébytné individuum, že má právo na vlastní cestu vývoje a potřebuje, aby se s ním zacházelo se vší vážností. Jedináčkovi je třeba dávat takové příklady vztahů k lidem a životu, které se reálně utvářejí ve velkých rodinách. Kromě toho by dospělí měli znát podstatná období dětského vývoje, aby nenutili dítě přeskakovat jednotlivé stupínky této přirozené cesty,“ dodává dětský psycholog Radim Opatrný.
Co říká výzkum britského institutu pro rodinu a dítě z Londýnského Twickenhama?
Jak už bylo řečeno výše, často se mělo za to, že nízká porodnost ovlivněna ekonomickými problémy. Statistiky ale ukazují, že i v zemích s vysokou životní úrovní, kde má rodina velkou podporu se rodiče čím dál méně rozhodují pro další dítě! V dnešní době je zkrátka moderní být tříčlenná rodina složená z matky, otce a dítěte. Rodiče, kteří mají jen jednoho potomka mají za to, že jedináček je více citově vyrovnanější, protože nikdy nepoznal nedostatek rodičovské pozornosti a nikdy nepoznal problémy spojené se soupeřivostí mezi sourozenci. Na druhou stranu rodiče s více dětmi jsou přesvědčeni, že jedináčkové musí v životě překonávat více obtíží, aby získali duševní rovnováhu a také je na ně kladen větší psychický tlak, protože nikdy nepoznali pomoc od svého sourozence. Takže vidíte, že oba modely mají své pro a proti! Takže se rozhodněte podle své svobodné vůle.
Text: Eliška Zikmundová