Čtyřiadvacátý týden těhotenství je spodní hranicí pro životaschopnost novorozence mimo jiné proto, že teprve v této době mohou plíce začít pracovat – vyměňovat krevní plyny. Jenže to jde velmi ztuha. Důležitých plicních sklípků je vytvořeno ještě málo a chybí jim látka surfaktant, bez níž miminko nemůže dýchání zvládnout. Proto všechna nedonošeňátka trpí tzv. syndromem dechové tísně – buď vůbec nedokážou sama dýchat, nebo je to hodně namáhá a kyslíku se jim stejně nedostává, často mívají apnoické pauzy, laicky řečeno – zapomenou se nadýchnout atd. Čím dříve se miminko narodí, tím větší a delší pomoc jeho plíce potřebují. Děti, které přijdou na svět extrémně nezralé, čili ve 26., 25. a 24. týdnu těhotenství, jsou na různé typy dýchacích přístrojů odkázány týdny i měsíce.
Jako pouťový balonek
Chcete-li nafouknout zcela splasklý balónek, stojí vás první dvě tři fouknutí hodně námahy, než se stěny balónku od sebe „odlepí“ a vpustí mezi sebe vzduch. Potom už jde nafukování snáze. Podobně těžké je dýchání pro děti, jejichž plicní sklípky jsou nezralé. Chybí jim látka surfaktant, která sklípky pokrývá tenkou vrstvou, aby při výdechu plíce úplně nesplaskly, zůstaly stále jakoby mírně rozepjaté a miminku dýchání usnadnily. „Pokud hrozí předčasný porod, dáváme mamince preventivně 48hodinovou kúru léků, které tvorbu surfaktantu v plicích miminka posílí,“ vysvětluje MUDr. Helena Slavíková Budošová a upřesňuje: „Nedonošeňátkům, která potřebují pomoc s dýcháním, a víc obohatit vzduch o kyslík pak hned po porodu dodáváme surfaktant tenkou hadičkou přímo do plic. Většinou to stačí jednorázově, ale některé děti potřebují dvě i tři dávky.
Děsivé, ale důležité hadičky
Jak moc jsou miniaturní těžce nezralá miminka odkázána na pomoc lékařů a přístrojů, nám laikům většinou naznačí různé hadičky, trubičky a čidla, kterými jsou drobečci v inkubátoru ovinuti. Hadička vedoucí do pusinky propojuje jejich plíce s ventilátorem, který řídí činnost plic sám, v podstatě dýchá za miminko. Anebo jen pomáhá, když je miminko schopné řídit si dechovou aktivitu samo. I když je pomoc ventilátoru pro některá miminka nezbytná, kvůli fungování mozku a vůbec celého organismu, křehké tělíčko značně zatěžuje. Lékaři proto nepřetržitě sledují pokroky miminek, a jakmile je to možné, převádějí pacienty na šetrnější formy dechové pomoci.
Cpapík
Tu nejlehčí formu dýchací podpory, kterou potřebují jen miminka narozená třeba o hodně týdnů dříve (někdy i méně nezralá), zajišťují hadičky vedoucí do nosánku od přístroje zvaného CPAP (maminky i lékaři mu přezdívají cpapík). Přivádí do plic proud vzduchu, a zajišťuje tak neustálý mírný přetlak do dýchacích cest, aby miminku jeho samostatné dýchání ještě trošku usnadnil a pomohl pohybu hrudníčku.
Diagnózy se hromadí
U těžce nezralých nedonošeňátek je to bohužel tak. Protože jsou předčasným porodem plíce příliš namáhány, dochází k tzv. chronickému plicnímu onemocnění, které už tak obtížné dýchání komplikuje. Plíce se nadměrně stahují a kromě delší doby „na ventilátoru“ potřebují i déle, třeba devadesát dní, dokysličování tzv. oxygenoterapií a podporu cpapíku.
Jaké budou následky?
To je další z mnoha otázek, které vystrašeným rodičům nedají spát a na které lékaři předem neznají stoprocentní odpověď. Každé dítě se vyrovnává se svými počátečními problémy různě. Ty, které trpěly „jen“ poporodní dechovou tísní, se potíží většinou zbaví dobře, mnohdy bez následků i nutnosti omezovat se ve sportovních aktivitách.
Děti, které se narodily extrémně nezralé, a potkalo je tedy i chronické plicní onemocnění, odborně zvané bronchopulmonální dysplazie, bývají i po propuštění domů dlouhodobě pravidelně sledovány v plicních poradnách, mimo jiné také proto, že i nové motorické dovednosti, jako je obracení nebo lezení, způsobují větší dechovou námahu. Pak je nutné léčbu přizpůsobit. Často děti užívají inhalační léky (podobně jako při astma) a jsou speciálním očkováním chráněny před RSV infekcí, která hrozí zejména od listopadu do března.