Nedonošeňátka: Dotýkati se – dovoleno!

Časté něžné doteky se přímo doporučují. Nezralým novorozencům dávají sílu a naději, že předčasný příchod na svět ustojí.
Nedonošeňátka: Dotýkati se  – dovoleno!
Z náte JIPku? Jednotku intenzívní péče – pokoj, kde jde o život? Stojí v něm lůžko opletené hadičkami i kabely a obklopené přístroji. Je-li uprostřed toho všeho místo nemocniční postele inkubátor, bojují tu o svůj život a zdraví miminka. I ta, jež přišla na svět moc brzo a bez pomoci by to nepřežila. Jenže přístroje, ani vyšetření a léčba nestačí. Ti křehcí drobečci potřebují i takovou péči, která jim záchranu života co nejvíce zpříjemní. Říká se jí vývojová péče čili developmental care a jejím úkolem je zmírňovat stres jak miminek, tak jejich rodičů. „U nedonošených dětí se může vyvinout široké spektrum problémů vyplývajících z jejich nezralosti. A k tomu ještě v průběhu svých prvních kritických týdnů či měsíců žijí ve vysoce stresujícím prostředí JIPu,“ zdůvodňuje důležitost této metody Dr. Martina Jotzo, vývojová psycholožka z německého Darmstadtu, a dodává, že tento stres spolu s nepřiměřenou stimulací (hluk, světlo, bolest při potřebných lékařských zákrocích), které na JIPu nedonošenci zažívají, se sčítají s jejich nezralostí a nepříznivě ovlivňují jejich vývoj. Proto se lékaři i sestřičky těchto oddělení snaží maximálně stres mírnit. Jak? Strategie jsou jednoduché a přitom moc účinné. Jste-li v takové situaci, možná jste se s nimi setkali a pokud ne, zkuste je pro své mimi získat.

Ticho a přítmí
„K těm nejjednodušším opatřením patří překrytí inkubátoru červenou látkou,“ říká psycholožka z Masarykovy univerzity Eva Pavlíková a hned vysvětluje proč: „Předčasně narozené děti přicházejí o většinu přirozených podnětů – smyslových zážitků, na které byly zvyklé v děloze: zvuky z těla matky – především srdeční tep, „masáž“ děložní stěnou, příjemné červené šero aj. V inkubátoru toto není a naopak je tam mnoho nepříjemného navíc: světlo, změť vysokých tónů, které vydávají monitorovací přístroje, častá nepříjemná až bolestivá manipulace s dítětem při vyšetřeních atd. Proto je dalším bodem koncepce soustředit co nejvíce zdravotnických výkonů do jedné „akce“, a tím snížit bolesti. Dalším je častý fyzický kontakt s rodiči, např. při klokánkování. K pokročilejším „vymoženostem“ pak patří nahrazení zvukové signalizace přístrojů světelnou a možnost, aby miminko mohlo poslouchat matčin tep či její řeč nebo zpěv alespoň z nahrávky, pokud nemůže být u miminka osobně.“

Dotýkejte se!
Taktilní neboli dotekové a kontaktní vjemy jsou pro dítě v děloze jedny z nejdůležitějších. Jak plod roste, je mu v bříšku těsněji a význam kontaktu s okolím se zvyšuje. „Proto by nedonošené miminko mělo být „donošeno“, tj. co nejčastěji v těsném kontaktu s maminkou anebo tatínkem,“ říká Eva Pavlíková. „Kromě „lidského tepla“ a vůně kůže rodiče vnímá i zvuk a vibraci jeho srdce. Tento komplex podnětů přináší tzv. klokánkování, tedy chování miminka na těle rodiče, pro něj znamená, že jeho svět je alespoň občas v pořádku. Je ve spojení s někým, koho důvěrně zná.“ Pokud zdravotní stav miminka neumožňuje opuštění inkubátoru, měli by je rodiče alespoň co nejčastěji hladit a dotýkat se ho. „Staré orientální medicínské systémy věří, že dotykem se předává životní energie,“ ještě připomíná psycholožka. „I dospělí lidé a dokonce i zvířata s povděkem přijímají láskyplný dotyk a objetí blízké či sympatické osoby, pokud se necítí dobře.“ Proto je obyčejný něžný dotyk dalším prostředkem, jak mírnit stres nedonošeňátek. Navíc pomáhá i samotným rodičům. Jsou totiž šťastni, že mohou pro své znevýhodněné miminko také sami něco udělat.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Jak na to?
Dotyk je zvlášť vhodný a užitečný během bolestivých procedur, pokud sebou děťátko náhle škube a nebo když rodič nemůže praktikovat klokánkování. „Sestřičky ukážou rodičům jasné signály vysílané miminkem, podle kterých poznají, jak a kdy mají metodu doteku použít,“ říká Zuzana Mezerová a naznačuje postup, podle něhož by rodiče měli dotýkání provádět: „Zlehka přiložte dlaň na hlavičku miminka. Pokud je dítě doposud klidné, přiložte dlaň druhé ruky na tělíčko nebo dlaní vytvořte oporu kolem chodidel děťátka. Nebo můžete postupovat tak, že vidíte-li ve tváři miminka klid, pevně ale polehoučku přiložte jednu ruku na hlavičku a druhou ruku na spodní část zad nebo na zadeček.“ Je jasné, že než ruce a paže vložíte do inkubátoru, musíte je důkladně očistit.
 
„Ale může se stát, že i na uklidňující dotek bude dítě reagovat dráždivě, upozorňuje fyzioterapeutka Dagmar Mirovská. Proto je podle ní vhodné volit pro začátek dotykové terapie čas, kdy je dítě spokojené. U některých dětí prý zůstává určitá dráždivost při dotyku některých částí těla, například hlavičky nebo ručiček.

„Císař“ neinformuje
„Dotyková stimulace má velký význam také u dětí, které se narodily císařským řezem,“ připomíná fyzioterapeutka. Vychází přitom z tzv. Bobathova konceptu, podle něhož si dítě při průchodu porodními cestami projde velkým množstvím informací o svém těle – získává „cit pro polohu“, což je nezbytné pro vývoj správné koordinace pohybu. Pokud se narodí císařem, je o ně ochuzeno a to může způsobit komplikace při seznamování s vlastním tělem. „I v těchto případech je nutné, aby dotyk byl při terapii něžný, ale pevný a určitý. Intenzitu a četnost dotyků je nutné přizpůsobit možnostem dítěte.“

Masáž nebo hlazení
Jemnou masáž si umějí vychutnat už i malé děti. Ale pro ty nejmenší z nejmenších jsou samozřejmě vhodné speciální doteky. Jemné jako dotyk motýlích křídel. O tom v příští Betynce. 
 
Text: H. Bělohlávková a L. Novotná
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články