Nechtějte, aby dítě pořád spalo. Chce se i bavit!

Neočekávejte, že miminko první měsíce jenom prospí. Chce se bavit a potřebuje nové podněty – tak ho pořád neuspávejte!

Jsou dva typy rodičů. Jedny znervózňuje, že čerstvě narozené miminko většinu času prospí – vždyť s ním není žádná zábava a bude to pořád taková nuda? Ty druhé naopak zcela okupuje myšlenka, že miminko by mělo pořád spát. Když nespí, jsou z toho nesví a mají potřebu ho v jednom kuse uspávat. Přebalí, nakojí a uspávají. Pro první skupinu rodičů máme vzkaz: nemusí to být nuda. Pro druhou skupinu rodičů je celý tento článek.

Kolik toho naspí

I kdybyste se vám narodil extra velký spáč, nedivte se, že chce být alespoň několik hodin vzhůru.

Průměrně naspí novorozenec šestnáct až devatenáct hodin denně, to máte minimálně pět hodin bdělosti. Jednoměsíční dítě naspí patnáct až šestnáct hodin, v noci o něco víc než přes den (zhruba osm a půl hodiny v noci, přes den sedm). Ve třech měsících většinou děti spí v noci deset hodin (málokteré bez přestávky na kojení), přes den zhruba pět hodin. U půlročního dítěte se rozdíl mezi denním a nočním spaním ještě víc zvýrazní – připadne jedenáct hodin na noc a asi tři a půl hodiny na den. A zbytek? Zábava! A ta je na vás. Když nemá dítě dost podnětů v bdělém stavu, těžko se unaví a taky bude těžko usínat.

Rodiče otroci

K vlastnostem rodičů, kteří „potřebují“, aby jejich dítě pořád spalo, patří, že dělají pro spánek svých miminek možné i nemožné. V první řadě chovají, chovají a chovají (chceteli se zúčastnit šampionátu v páce, v období těsně po porodu máte největší šanci). Pořizují si skákací balony, na kterých houpou své děti v náručí, zkoušejí jezdit s kočárkem přes práh, zapínají luxy a fény, protože se dočetli, že tyhle zvuky uklidňují, a tak dále a tak dále. Je v pořádku zjišťovat si informace a snažit se být dobrým rodičem. Ale není v pood řádku otročit. Víte, že když teď dítě naučíte usínat s vaší pomocí, bude už vždycky vyžadovat vaši spoluúčast?

Chovejte, houpejte, klidně ať vám občas usne u prsu, proč ne, ale musí vám to vyhovovat.
Pokud nevnímáte uspávání miminka jako příjemný rituál, ale jako sebeobětování, zkuste to jinak. Už jsme o tom psali mnohokrát: zoufalá, unavená máma, ždímající svoje síly na věc, která by měla jít sama sebe (unavené dítě opravdu usne samo), nakonec uspává dvakrát třikrát delší dobu, než je potřeba. Vy byste usnula, kdyby vám zpívala ukolébavku nervózní osoba?

Co s novorozencem

Je jasné, že s miminkem to není tak bouřlivá smršť aktivit jako s tříletým batoletem, ale ani tak to nemusí být nuda. Zažijete okamžiky, kdy se budete na svoje dítě dívat zálibně a se zájmem jako na televizi: Teď se ale zatvářil, podívej! Jéé, dala si prstík do pusy... Že téhle relativně monotónní zábavě rodiče přirozeně přicházejí na chuť, dokazují výzkumy – uvádí se, že svoje dítě nejvíc fotografujeme během prvních měsíců života. A pokud nevíte, co s miminkem dělat, když nespí, máme pro vás pár dobrých tipů:

1. Buďte v obraze. Dítě nejlíp zabavíte tak, že zabavíte sama sebe. Zjišťujte si, co by mělo dítě v daném věku umět, a podporujte ho v psychomotorickém vývoji. Jde nikoli o to bezpodmínečně splnit tabulkou předepsané dovednosti pro daný týden, ale vědět, s čím můžete počítat, co od dítěte čekat a jak mu pomoct. Když budete zkoumat, co už umí, máte o program postaráno. Pro sebe i pro dítě.

Například: Pokládejte ho na bříško, lehce mu natáhněte nožky a pozorujte, jak si je přitáhne zpátky pod sebe (reflexní plazivé pohyby). Všímejte si, jak postupně přesouvá těžiště z hrudníku na bříško, za pár týdnů už nebude bradou přilepené k podložce! Pomáhejte mu tím, že mu přidržíte lokty kolmo k ramenům, aby mělo oporu v rukou. Zaměřte se taky na prstíky. Zkoušejte jemným hlazením uvolnit pevné reflexní sevření rukou. Hlaďte a šimrejte ho, hlavně na straně malíčku; prstíky brzy povolí, a vy tak miminko připravíte pro aktivní úchop.

2. Zajímá ho váš obličej. Vaše tvář je momentálně nad všechny zvonivé a chrastící hračky. Vidí zatím do vzdálenosti pětadvacet až třicet centimetrů, musíte se tedy naklánět. Zkoušejte různé grimasy a sledujte, jak reaguje; největší efekt bude mít samozřejmě váš úsměv (dvouměsíční dítě vám ho už oplatí). Výzkumy prokázaly, že čím víc je matka s miminkem v kontaktu, čím víc ho „zažívá“ všemi smysly (pohledem, hlazením, očicháváním, pusinkováním), tím pohotověji pak reaguje na jeho potřeby.

3. A co hračky? S hračkami si samozřejmě dítě v prvních týdnech nehraje, ale nic nezkazíte tím, když lehkou plyšovou chrastící hračku zavěsíte nad postýlku. Ne na stranu, ale doprostřed, aby bylo motivované držet hlavičku ve střední symetrické poloze. Chrastítko nebo cingrlátko můžete zavěsit i na hrazdičku nad hrací deku nebo polohovací lehátko, což je dokonce lepší. Ať si od začátku zvyká, že v postýlce se spí a jinde se hraje. Hračku pověste do takové výšky, aby se do ní při bezděčném máchání rukama trefilo. Bude mít radost, když se jí dotkne, a bude naprosto fascinované, až pochopí, že svým pohybem způsobilo pohyb něčeho jiného. Uplyne pár týdnů a bude hračku úmyslně chytat.

4. Koupání jako akce číslo jedna. Pro miminka je pětiminutový pobyt ve vaničce to nejakčnější, co zažívá. Taky ho patřičně unaví. Pokud se mu líbí, máte vyhráno.

Můžete ho o pár minut protáhnout, cákat na bříško, zpívat, pohupovat s ním. Podobně akčně můžete přistupovat k přebalování. Pokud zrovna nespěcháte, v klidu ho rozbalte, nechte ho chvilku nahaté, namasírujte mu nožky, ruce, foukejte mu na bříško apod.

5. Nejlepší je trávit čas mazlením. Lehněte si spolu na velkou postel, položte si ho vedle sebe na zádíčka nebo na bok, anebo přímo na svoje tělo, bříškem na svůj hrudník. Ucítí tak tlukot vašeho srdce, což je pro miminka jako balzám na duši. Dotyků není nikdy dost, dotyky jsou pro miminko skoro stejnou energetickou vzpruhou jako spánek, a uvidíte, že i vám tyhle chvilky budou dělat dobře.

6. Trocha cvičení. Dobře, cvičení je v případě miminek trochu silné slovo, mělo by se spíš říkat „podněty tělu“. Ty potřebuje. Přikládejte mu třeba v poloze na zádech dlaně na chodidla a zkoušejte klást odpor – bude vám nohama tlačit do rukou. Nebo ho nechte, ať se chytí vašich prstů a přitahujte ho nad podložku, děti v tomhle „cviku“ dělají obrovské pokroky. Hodně dalších nápadů najdete v knížce Pohybové hry s děťátkem – Více než 100 nápadů pro první rok (Grada).

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře