Batolatům je důležité připravit vhodné podmínky k činnosti. Barvy, které použijeme při hře, by měly být ekologické a zdravotně nezávadné. Dětem postačí základní barvy –bílá, černá, žlutá, modrá, červená, zelená vše v dostatečně širokých kelímcích, aby se dítěti barvy dobře nabíraly. Papír je vhodný s pevnější strukturou a formát A0 nebo B0. Aby se dětem papír nekroutil nebo neposouval, zachytíme rohy pevně páskou. Dítě posadíme doprostřed papíru tak, aby ze všech stran mělo dostatek prostoru pro své barevné experimenty. V cizím prostředí je lépe pokud si matka sedne za dítě a poskytuje mu tak podporu, než si dítě zvykne. Společně barvy otevřou, po ukončení činnosti uzavřou a uklidí.
Pokud umožníme dítěti, které má rok, aby malovalo prstovými barvami, zjistíme, že zpočátku tvoří „skvrny“. Skvrny jsou otisky jeho těla namočeného do barvy. Je jedno jestli dítě k těmto svým počátkům malování použije ruce či nohy. V dnešní době, kdy většina matek svoje děti rodí v pozdějším věku a velmi úzkostně dbá na hygienu dítěte, se nezřídka stává, že dítě nedokáže pochopit, proč je „špinavé“ tedy proč je mu dovoleno být špinavé. I takto malé dítě cítí v jednání dospělých rozpor. Je proto vhodnější začít pracovat s matkou, pomalovat matku barvami. Dítě, když vidí matku klidnou, spokojenou, usmívající se, brzy pochopí, že se jedná o aktivitu, která je žádoucí. Někdy je vhodné přidat k barvám misku s vodou. Dítě si může kdykoliv ruce umýt a pokračovat v činnosti. Postupně zjišťuje, že voda dokáže barvy umýt a špinavá voda zanechává na čistém papíře také svoji stopu. Hodně vody papír rozmočí a rozmáčený papír lze snadno trhat.
S údivem zkoumá stopy, které zanechalo na čistém papíře nebo na těle. Po „fázi otisků“, kterými dítě označí vše ve svém dosahu, následuje „fáze čar“. Otisk je statické přenesení barvy na papír, kdežto u čáry je patrný pohyb ve spojení s barvou. Dítě chápe, že otisk může změnit, přemalovat, prodloužit, rozšířit pomocí pohybu rukou. Začíná se probouzet vlastní aktivita dítěte. Projevuje se jeho temperament. Čáry zpočátku vedené jedním směrem se postupně mění ve změť čar. Vznikají jakési shluky čar. Dítě začíná chápat to, že některé barvy mohou překrývat jiné. Vzájemným mícháním barev vznikají nové odstíny. Toto hraní s barvami můžeme pojmenovat „fází roztírání“. Dítě zkouší, co se stane, když jednu barvu smíchá s jinou, když smíchá více barev… Zjišťuje, kolik barvy potřebuje k tomu, aby si pomalovalo svůj cíl (např. ruku).
Pro mnoho dětí v tomto věku je velmi zajímavý hmatový vjem z barev. Hrají si s hmotou barvy tak, že ji nechají proklouzávat mezi prsty, roztírají ji po svém těle, po těle rodičů, po papíře. Pokouší se vyklepávat ji z kelímků, nebo ji vracet zpět. K batolecímu věku patří i zkoumání chuti barev. Většinou postačí jedna osobní zkušenost, aby děti zjistily, že chuť barev není příjemná. Přestože na trhu se vyskytují různě parfémované pastelky a fixy, vhodné barvy pro děti jsou zatím vyráběny bez těchto přídavných složek. Vůně barev tedy není pro děti ani zajímavá, ani příjemná, takže většinou nemají potřebu se tímto zabývat.
Při malování ve dvojici s rodičem, kdy rodič dítěti „pomáhá“ s malováním, lze pozorovatpovahu dítěte a vzájemný vztah rodič-dítě. Temperamentní děti plácají nabarvenýma rukama, nebo tancují s nabarvenými ploskami nohou. Rodiče a děti vnášejí do celé činnosti pohyb. U klidnějších povah je patrné tiché spojení rodič-dítě, kdy dítě pracuje samo zcela ponořené do vlastní tvorby a rodič citlivě pomáhá, pokud je třeba. Také vhodný komentář ze strany rodiče dokáže dítě uklidnit, povzbudit, motivovat.
Při hře dítě přirozenou formou rozvíjí jemnou a hrubou motoriku, souběžnou stimulací všech končetin dochází k propojování pravé a levé mozkové hemisféry, dítě si zpřesňuje schéma vlastního těla a naučí se tělo vnímat. Tým amerických vědců vedených Richardem Ivrym z University ofCalifornia v Berkeley před nedávnem potvrdil, že rozvinuté řečové centrum brzdí vnímání barev u dospělých jedinců. Je tedy potvrzena přímá souvislost mezi řečí a vnímáním barev. Obě centra se nachází ve stejné oblasti mozku. Můžeme předpokládat, že pokud stimulujeme při hře centrum pro vnímání barev, zároveň vytváříme aktivitu v řečovém centru. Hravé malování tedy slouží jako aktivita nepřímopodporující rozvoj řeči. Pokud rodič s dítětem při malování hovoří, jedná se o aktivní rozvoj řeči, ale také fantazie.
Doba činnosti na začátku se pohybuje okolo 5-10 minut. Později dítě objeví kouzlo malování a doba se prodlužuje někdy až na 45 minut. Ovšem při takto dlouhé aktivitě udržujeme pozornost dětí různým zpestřením a pomůckami.
Malování v kolektivu má svoje velké výhody
Pravidelnou docházkou se v dítěti buduje návyk k určité činnosti. Rituální zahájení a ukončení vzbuzuje v dítěti pocit jistoty. Malý kolektiv umožňuje dítěti navazovat první sociální vztahy. Možnost napodobovat ostatní děti motivuje dítě v další činnosti a posouvá ho ve vývoji dál. Nevýhodou se pro citlivější děti může zdát přítomnost hlučnějšího či temperamentnějšího kamaráda. To vše, ale dítěti může pomoci při budování základů tolerance a posílení vlastní schopnosti sebeprosazení v sociálním světě vrstevníků.
Po ukončení činnosti je třeba uklidit prostor a umýt se. Pokud se najde uklízečka, která celý prostor zajistí, je to velká výhra. Rodiče se potom mohou věnovat pouze očistě své a svých dětí. Příjemné je použití sprch. Při velkém štěstí je ideální na malování navázat relaxací v bazénku. Při kurzech „Hravého malování“ v Brně mají štěstí, že tyto kurzy uskutečňují v městském bazénu v Lužánkách.
Bližší informace: gabina@bluespiral.cz, www.bluespiral.cz, http://www.facebook.com/pages/Arteterapie/273150179411475?ref=hl