Natálka v patnácti letech vydala první album Fly Apple Pie, o dva roky později básnickou sbírku Slyšíš mě? a kontroverzní novelu Monarcha Absint. V devatenácti porodila dítě. Její tatínek Michael Kocáb je hudebník. Její maminka je Američanka a píše texty. Natálka vyrůstala v dvojjazyčném prostředí, s mámou komunikuje anglicky. Má dva sourozence, sestru Jessicu (19) a bratra Michaela (10). Její přítel a otec Vincenta Štěpán Vrána (23) studuje VšMIE.
Kde vaše rodina bydlí?
Jsme přímo v centru Prahy, v bytě, ve kterém jsem vyrostla, takže to místo i se svým hektickým ruchem považuji za přirozené. I přítel už si zvykl, ale s tím ruchem je to čím dál horší.
Sdílíte domácnost společně s rodiči?
Žijeme sami s malým.
Kdo vám pomáhá s dítětem?
Dědečkové a babičky. Někdy se o něj doslova pereme. :-) Teď už chodí do školky, tak toho není tolik potřeba.
Máte za sebou docela produktivní období po hudební i literární stránce. Píšete nebo vydáváte v současné době něco?
Někdy v roce 2007 mi vyjde poslední kniha triptychu. Zjistila jsem totiž, že mé tři novely (včetně té knihy, co vyjde) dávají smysl, až když jsou posuzovány společně. Že jsem zkrátka napsala jakousi velmi volnou trilogii - triptych.
Stíháte pracovat i sama na sobě?
Strašně bych si přála chodit do posilovny, tak třikrát týdně. V létě to tak dělám a není nic lepšího. Přes rok to nestíhám a je to špatně. Člověk se cítí o tolik líp, když cvičí. Tento rok dělám bakalářský ročník, příští rok, pokud postoupím, to bude volnější a snad se k pořádnému cvičení dostanu.
S malým dítětem studujete FAMU. Jak to zvládáte?
Teď mám trochu strach, protože jde o ten bakalářský rok a musím sbírat kredity, napsat bakalářskou a teoretickou práci a podobně. Jenže to jinak nejde, musím to udělat.
Vedete syna ke knížkám a k hudbě?
Knihy mu kupuji - docela rád si knížky prohlíží. A k hudbě ho vedu tak, že poslouchá to, co já a do toho si neustále zpívám. Nevím, zda je to optimální.
Je Viny muzikální?
To ještě úplně nevím, vím, že má strašně silný a hluboký hlas. To má po nás, ale vlohy pro zpěv se poznají až později. Dost se stydí. Zpívá si, když si myslí, že ho nikdo neslyší, a pak když ho chytnu, tak se začne vztekat.
Co dědeček, váš táta? Mateřství jeho dcery ho nejprve pořádně zaskočilo. Vidí se ve vnukovi?
To je jasné, to oba dědečkové.
Jaký vztah má k Vinymu váš bratr – mladý strejda?
Často se perou, ale tak bratrsky. Jsou spíš jako bratři než strejda se synovcem. Hádají se o hračky a tak. Vincent pochopitelně všechno obsazuje a přivlastňuje si a to se Mikimu nechce líbit.
Změnil se po porodu vztah mezi vámi a mladšími sourozenci? Začali si vás třeba víc považovat?
Mám jen o tři roky mladší sestru a tento vztah se nezměnil. Změnil se vztah k o dvanáct let mladšímu bratrovi, mám maminkovské tendence ho vychovávat. Taky mě nedokáže jako bratr moc rozčílit, vnímám ho jako dítě.
Jak často se vidíte s rodinou?
Teď je to méně, tak jednou týdně. Ten proces separace je trošku náročnější, než jsem si myslela.
Máte doma dva mateřské jazyky. Jak se do česko-anglického hovoru zapojuje Viny?
S mojí mámou mluví jen anglicky a se mnou taky, se svým tátou zase česky. Automaticky přepíná, ale co začal chodit do školky, líp mluví česky.
Liší se vaše představy o mateřství či rodičovství od doby, kdy jste otěhotněla?
Já měla zafixované, že to je přebalování, krmení, utírání – až teď si uvědomuji, že vychovat dítě bude to nejtěžší, co v životě udělám. Naučit ho, že není jediný člověk na světě a že je třeba být slušný, to není otázka jedné věty. Vyžaduje to od rodiče trpělivost, sílu a shovívavost. Výchova se člověka neptá, jak se dnes cítí. Je potřeba být neustále ve střehu a to je vyčerpávající.
Jednou jste v rozhovoru řekla: „Mám dítě, sranda skončila.“ Co konkrétně se u vás změnilo?
S tím výrokem zpětně nesouhlasím, nebyl míněn tak vážně. Ona sranda neskončí, naopak jí přibude, ale všechna má rozhodnutí musí brát na prvním místě v potaz malého, vše má také mnohem závažnější dopad. Život se zkrátka stane o něco komplikovanější. Anebo spíše teprve začal.
Jaké jsou výhody toho, že jste poměrně mladá maminka?
Že mi bude třicet devět, až synovi bude dvacet, a zajdeme spolu do baru. Ale vážně – má to obrovské výhody, za nějakých pět šest let se všechny mé kamarádky stanou maminkami, opustí zaměstnání a budou doma – zrovna v tom nejproduktivnějším věku. To já budu mít malého ve škole a budu vesele chodit do práce. Na druhou stranu má Vincent trochu netradiční rodiče – jsme pochopitelně jiní, než kdyby nám bylo třicet. Nedá se říct, co je lepší, každému sedí jiný věk pro rodičovství.
Měla jste jednoduchý porod?
Dva týdny jsem přenášela, moje tělo nechtělo Vincenta pustit ven. Tak jsem musela na císaře. Přišlo mi to dost hrozné.
Šlo vám kojení?
Ano, tam nebyl problém.
Prý máte depresivní sklony. Projevila se u vás po porodu psychóza?
Ano, nebyla nějak zvlášť silná, ale trvala hodně dlouho. Já vůbec i to těhotenství dost emotivně prožívala, hodně jsem se nabrečela.
Radila nebo radí vám maminka či skoro-tchyně s péčí o dítě? Necháte si radit?
Já si všechno vyslechnu, stále se na něco ptám a pak se sami s přítelem rozhodneme.
Plánujete další děti? Kdy?
Až budeme mít pocit, že je ten správný čas.
Jste moudřejší, usazenější než v době, kdy vznikaly vaše kontroverzní texty?
Ne, to je asi rys toho mladého rodičovství. Když se porovnávám se staršími matkami, tak u mě se tahle změna neodehrála, dokonce bych řekla, že jsem si podobnější, než před početím. Nedělám nic šíleného, jenže ten neklid tam pořád je.
Co řeknete synovi, až se vás bude ptát na vaše netradiční díla o drogách, o smrti?
Každou z knih už mám s věnováním pro něj, až mu bude patnáct. Nevím, co mu řekne, že máma měla nějaký problém.:-)
Inspiruje vás mateřství a syn k tvorbě?
Ano, ale v druhém plánu. Není to přímý nával inspirace. Mateřství má vliv na všechny mé emoce. Spíše je umocňuje nebo zeslabuje. Mám víc síly, to je jisté.
Žijete s přítelem Štěpánem Vránou pořád „na hromádce“? Bude svatba?
To zatím neplánujeme, jsme moc mladí.:-)
Prý nemáte ráda knoflíky anebo se jich dokonce bojíte. Má Viny zipy?
Jen zipy, popřípadě šňůrky.