Nedávno jsem potkala svoji „spolubydlící“ z porodnice. Helena si vezla nové golfky a hrdě mi představovala další přírůstek do rodiny. Hned se mi vybavilo, čím mě kdysi na oddělení šestinedělí šokovala.
Už tehdy na svoje první dítě neskutečně šišlala – nic podobného jsem od té doby neslyšela. „Myšičko moje loztomilá, uš šeš mi kónešně nalodila, ťo šem ťak lááda...“
Zeptala jsem se, jak se má. Prý špatně, a to hlavně kvůli tchyni. Víte proč? Strašně prý její děti rozmazluje a příšerně na ně šišlá. „Kvůli ní ani nedovedou pořádně mluvit!“ vykřikne Helena a já v tu chvíli mám téma pro článek.
Baby talk
Je přirozené, že když mluvíte na malé dítě, vypadá to trochu jinak, než když s dospělým diskutujete o politice nebo globálním oteplování. Nepoužíváte latinské výrazy, vyhýbáte se dlouhým větám a intuitivně volíte témata, která budou dítěti blízká. Traktůrek, kočička a její mňoukání, sluníčko a mráčky. Nic proti tomu.
„Mluvení na dítě se snahou se mu emočně přiblížit je zcela přirozené,“ potvrzuje i logopedka Martina Kolmanová.
„Dokonce se tento způsob mluvy vžil pod termínem ´baby talk´- maminka zcela na dítě intuitivně mluví vyšším tónem hlasu, pomalejším tempem, zřetelněji vyslovuje, slova i fráze vícekrát opakuje, její hlas je melodičtější a mluva rytmičtější.“ Tento styl mluvy ovšem nezahrnuje šišlání.
Podle Martiny Kolmanové bychom na dítě měli vždy mluvit se správnou výslovností. O tom není pochyb. Důvod? Devastující vliv na řečové dovednosti dítěte.
Řečové vzory
Hlavním mluvním vzorem jsou pro kojence, batolata, předškoláky a školáky pochopitelně hlavně rodiče. „Není výjimkou, že se u dítěte objeví stejná vada výslovnosti jakou má rodič,“ komentuje logopedka.
Svalovat tedy vinu na šišlající babičky, není úplně rozumné. „Babičky, pokud tedy nejsou přítomny každodenně, tak mocný vliv nemají, a proto jednorázové, občasné zašišlání na dítě považuji za neškodné. Nicméně netvrdím, že je jakkoli žádoucí.“
Martina Kolmanová připomíná i vliv majoritní společnosti. Učitelé v jeslích, ve školce i ve škole, vrstevníci, kamarádi nebo i sdělovací prostředky - to všechno jsou mluvní vzory, které dítě napodobuje. „Vícekrát jsem od svých klientů slyšela stejný příběh: Než nastoupil do školky, mluvil docela pěkně. Teď je to mnohem horší,“ uvádí expertka na řeč.
„Existují i výzkumy, které potvrzují, že mladší sourozenec může mít až z 80% stejnou vadu řeči jako jeho starší bratr nebo sestra. I já sama mohu potvrdit, že můj mladší syn krátce napodobil ráčkování staršího bratra. Nedlouho poté, co se starší bratr naučil R správně vyslovovat, tak si i mladší syn ve svých tří a půl letech spontánně vylepšil výslovnost hlásky R.“ Někdy se i stává, že starší sourozenec přizpůsobí svoji řeč mladšímu.
Na děti nešišlejte
Zkrátka a dobře, všechno, co dítě slyší, ho více či méně ovlivňuje. Proč si přidělávat problémy s případným odstraňování špatných řečových návyků, když se můžeme docela jednoduše obejít bez šišlání?
I tak se možná před nástupem do školy budete potýkat s haldou starostí – stále víc dětí má problém nejen s výslovností, ale taky třeba s grafomotorikou, držením tužky, lateralitou, se schopností se soustředit, ukazuje se, že pro mnohé šestileté děti bývá problém chytit a hodit míč, zavázat si tkaničku u boty, udělat kotoul nebo používat příbor…
Jednu věc můžete ze seznamu potenciálních strašáků s největší pravděpodobností vyškrtnout, zaměříte-li se na jednoduchou věc. Nebudete na děti šišlat. Pokud vidíte, že ke špatné mluvě dítěte přispívají i babičky, promluvte s nimi. Máte několik možností. Můžete například zaútočit: „Nešišlej už na ni!“ Tím ale riskujete, že se urazí.
Nebo na to můžete jít trochu strategičtěji – zdůrazněte, že jste se radila s odborníkem a že je pro děti důležité, aby slyšely správně vyslovovaná slova – jedině tak se může jejich vlastní výslovnost zlepšit.
Když je vlastně poprosíte o spolupráci, nestanou se vašimi nepřáteli, ale komplici. „Snažím se dávat si pozor, na to, jak vyslovuju – chtěla jsem tě poprosit o totéž...“
Milé Heleny, co máte tak loztomilé celušky a synášky, doporučuji sebekriticky začít od sebe.
3x o tom, jak mluvit na děti
+ Proč nešišlat, ale spíš zdrobňovat: Čeština je skvělý jazyk – dá se ohýbat, tvořit zdrobněliny, spojovat slova…
Co na to logopedka: „Kromě pozitivního emočního náboje rozvíjejí zdrobněliny a spol. slovní zásobu a jazykový cit.“
+ Proč mluvit melodičtěji a rytmičtěji: Dítě skrze melodii a rytmus vplouvá do jazyka – proto jsou tak skvělé na rozvoj řeči říkanky, písničky, ukolébavky...
Co na to logopedka: „Je vědecky potvrzeno, že opakování slov dítěti umožní rychlejší rozvoj slovní zásoby, protože má šanci v toku řeči slovo lépe uslyšet. Mluvíme-li pomaleji, děláme mezi slovy přirozeně více pauz.“
+ Proč komentovat běžné situace: Koupání, krmení, přebalování, oblékání, hraní jsou skvělé příležitosti pro komunikaci...
Co na to logopedka: „Když při těchto aktivitách maminka nemlčí, ale když je naopak doprovází dětskými výrazy a jednoduchými větnými konstrukcemi, výrazně tím přispěje jazykovému vývoji svého dítěte.“
Video: Aplikace může pomoci dětem s rozvojem řeči