Mužský pohled: Proč se nechce(me) oženit?!

Záludná otázka. Proč se muži vlastně neženou do manželského svazku? No proč? Vždyť ta odpověď musí být přece úplně jednoduchá. Tak co? Vy-svět-líš mi to? Autor je publicista a laskavý znalec ženské duše.

Ach jo. Myslím, že daleko jednodušší je vysvětlit princip černé díry tomu, kdo si právě nese v pololetí první třídy na vysvědčení jednu velkou jedničku (nebo snad i dvojku, vysvětlit to trojkařům už by mohl být problém). Daleko jednodušší je přejít Saharu s jedinou lahví neperlivé pramenité vody (to člověk maximálně nepřežije). Ono totiž, když se pokusíte pojmenovat důvody, proč se chlapi nechtějí ženit, hrozí obojí. Ženy to nepochopí a vy to nepřežijete.

Svatební obřad jako odstrašující podívaná
To je důvod číslo jedna. Nebo přesněji – pro řadu mužů je to důvod číslo JEDNA!!! Pokud byste dotyčnému řekli – Franto, dej mi občanku a plnou moc a za půl hodiny jsi ženáč –, dost často by s nadšením přikývl. Vyhlídka na to, že přijede teta Máňa, teta Růženka, teta Jarmilka, strejda Vašík, vzdálená teta Eulálie, ještě vzdálenější bratranec Bedřich a jakýsi podivný příbuzný, u kterého nevíte, jestli je to Agneska nebo Jiříček… Každý z nich si přiveze zástup potomků a všichni se budou usmívat. Tvářit se, že jim na vás strašně záleží (tak proč se kurňa neozvali, když vám povodeň spláchla domek a potřeboval jste každou ruku?), a budou vám gratulovat, poutat k noze plastovou parodii na kovovou kouli a tleskat poté, co se málem udusíte knedlíčkem z polívky? Já se rosím, jen to píšu. Vy ne? Stupeň pochopitelnosti na stupnici 1–10: 7.

Bude to vypadat, jako když žiju s její matkou
Tohle je důvod, který na rozdíl od toho předchozího otevírá příslovečnou kudlu v kapse i autorovi článku. Ač chlap, přijde mi to, že tohle je vůči ženám neuvěřitelný podraz. A ano, už jsem se s tímhle stylem uvažování setkal. Vám, ženám, to nejspíš chlap nikdy neřekl, ale my si toho mezi sebou povíme víc než dost. A věty ve smyslu – to víš, já si ji vezmu a pak to bude vypadat tak, jako bych bydlel s její matkou – mě opravdu dráždí. A to tím spíš, když ji pronese maník, který ještě letos v lednu bydlel s matkou vlastní. Celá věc je o to nesmyslnější, že když už přeci jednou s někým bydlím, tak jeho chování žádný papír nezmění. Nebo by přinejmenším neměl změnit. Stupeň pochopitelnosti se pohybuje v záporných číslech.

Není kam spěchat, na všechno máme dost času
„Ještě nééé.“ Je mi pětadvacet a myslím si, že mám na svatbu ještě brzo. No, budiž. Je mi pětatřicet a nepotřebuji někam spěchat. Nevím, no. Je mi pětačtyřicet a fakt nechápu, kam chvátáme… Z výše napsaného (a taky z kontaktu s realitou) je jasné, že tuhle větu v různých obměnách používají muži všech věkových kategorií. Pravda, pokud máte jako připomenutí vlastního porodu na krku předválečnou minci z prvorepublikového Československa, už zní spíš hloupě, ale protože do chlapa nikdo nevidí (ani jiný chlap, překvapivě), nemůžete tenhle důvod nikdy soudit. Ale stejně tak ho nemůžete ani nikdy pochopit. Stupeň pochopitelnosti: Asi tak 3.

Jakýkoli další důvod. Ten se přece také hodí, že?
Muž si umí najít opravdu jakýkoli důvod, který se často na první pohled blíží realitě zhruba stejně jako pětikoruna k dinosaurovi. Ale je o něm přesvědčen. Možná je v tom i obava z odpovědnosti. Přece jen: svobodný floutek, byť už pěknou řádku let bydlící se svou milovanou, by se mohl leknout změny. Co když si na mě partnerka začne dělat úplně jiné nároky? Svobodný chlap tak nějak podvědomě v té své dušičce cítí, že je stále volný a zadní vrátka jsou otevřená. Ale co když mu je žena svatbou zavře, zamkne a klíč zahodí? Není to maličko frustrující pocit? Vždyť prchat přes zamčená vrátka jde trochu složitěji a třísky z nich lítající by mohly být pěkně ostré.

Co když se jako manželka přestane snažit?
„Budu mít stejné pohodlíčko po svatbě?“ S tímhle přístupem jsem se setkal převážně u mladých lidí, kteří spolu byli krátce. Muž byl zděšen představou manželství, protože věděl, že jakmile spadne do této jámy lvové, čekají ho další kroky – Svatba – První dovolená v Jugoslávii – Dítě –Trabant – Druhá dovolená v Jugoslávii – Druhé dítě... Graf z Básníků platí i dnes. Jen ty priority jsou jiné. Který muž by se nezalekl, že ho po svatbě čeká nalajnovaná budoucnost s přesným rozpisem plození dětí? Ono totiž většinou u žen platí jakási pro muže zcela nepochopitelná matematická rovnice: svatba = dítě.

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře