Možná nemáte konkrétní idol, ke kterému byste nábožně vzhlížela, a možná byste nedokázala ověnčit nikoho z Hollywooďanů titulem „ten nejatraktivnější“. Ale určitě uznale pokýváte hlavou, když se řekne George Clooney, a zablýsknou se vám očka, když v televizi zahlédnete Kevina Costnera nebo Brada Pitta. Pokud se fi lmoví tvůrci trefí do vašeho vkusu, proč skrývat neškodné potěšení, když muži se při sledování Penélope Cruz v minisukni nebo Pamely Anderson v plavkách vůbec nesnaží maskovat svoje sliny? I když vám už není sedmnáct, nemusíte se stydět za to, že jdete do kina jen kvůli štramákovi obsazenému do hlavní role. A vlastně právě proto, že vám není sedmnáct a že vás do kina doprovází manžel (ani z dálky nepřipomínající maskulina na plátně) – právě proto si to užijte.
Jako puberťačka
Z pohledu dospělé ženy, matky, dlouholeté partnerky, manažerky domácnosti by bylo infantilní utápět se ve snění o nádherném chlapovi, kterého zná půlka světa. Když už nám věk a skrupule k němu patřící nedovolují zaslepeně uctívat božského herce (zpěváka, sportovce…), dopřejme si prostě jen pastvu pro oči. Potěchu pro romanticky tepající srdce, které sem tam potřebuje ventil od reality. Špetičku dobrodružství na vlně ženské představivosti. Pokud jste si v pubertě a během dospívání vystřihovala z časáků Banderasovy nebo Gereovy úsměvy, víte, o čem je řeč. Pokud jste přeskočila období brebentění se svými kamarádkami o naprosto úúúžasných a úúúchvatných supermužích, je třeba si důležitou etapu dívčího života vynahradit – právě teď! :-)
Něco na nich je
Kolik z nás šlo do kina na Sherlocka Holmese kvůli Judu Lawovi a Robertu Downeymu Jr.? Na Počátek kvůli Leonardu DiCapriovi, na Miláčka kvůli Robertu Pattinsonovi, na Hněv Titánů kvůli Samu Worthingtonovi? Kolik z nás si pouští stále dokola Casanovu kvůli Heathu Ledgerovi nebo Piráty z Karibiku kvůli Johnnymu Deppovi? Kolik z nás uchvátil Pán prstenů kvůli charizmatu Vigga Mortensena? Jistě je nás dost. O věhlasné muže se ochotně dělíme s tisícovkami dalších. Nejsme soupeřky, ale členky stejného klubu. Čím je klub početnější, tím větší jistota, že jsme vsadily na správného koně. Respekt, sláva, popularita jak známo dodávají hvězdě lesku a atraktivnosti. A fanynky si mohou být jisté, že na tom chlapovi „něco je“. To „ono“ pak rozebírají při skleničce vína – a řeči o nedosažitelných atraktivních mužích je osvěžují. Drbat manžela – fajn, ale drbat superstar – omlazující kúra.
Děvkaři a gentlemani
Je totiž osvobozující vypustit praktické starosti spojené s obdivem k mužům „reálným“. U muže mimo naši realitu není nutno zaobírat se tím, jestli bychom se k sobě hodili, a bez jakýchkoli nároků se necháváme unášet pocity libosti. Vůbec nehraje roli, zda dotyčný je fajn, nebo děvkař a lempl – v jedné roli hraje romantického gentlemana, v jiné zas ambiciózního namyšlence – tak ať. Prostě platí pravidlo „ráda se dívám“, a tím to hasne.
Čím nás dostávají
Atraktivní muž by měl mít (z pohledu evoluce) tzv. klínovitou postavu. To znamená široká ramena, úzké boky a menší, pevný zadek. Pro ženy bývá také důležitá výška muže, která mu dodává dominantnost a převahu. (Žena se cítí ohromená a v bezpečí.) S tím jsou trochu na štíru Tom Cruise nebo Mel Gibson, ale ti svou dávku maskulinity obstarají jinak: svaly, (pro mnohé) sexy pohledem, pohyby, úsměvem – bílý zoubek jeden jako druhý –, hlasovým projevem. Mužský hlas hraje v celkovém obrazu atraktivity velkou roli. Čím hlubší, tím mužnější (a atraktivnější). (V tomto ohledu pokulhává třeba Colin Firth, nezdá se vám? :-) Když se zaměříme přímo na obličej, nejdůležitější je symetrie. Ideální poměr délky a šířky obličeje je podle odborníků 1,6. Takový poměr tváře má třeba Brad Pitt. À propos, když jsme u Brada Pitta, jeho figurínou v pařížském muzeu voskových figurín se přijíždějí kochat Francouzky ve stále větších houfech. A hádejte, jaká část těla je zajímá nejvíc. Ta zadní.
Převzato z časopisu Betynka.